Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 197/2021-63
Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem JUDr. Petrem Kulawiakem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 8 456,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 714 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 714 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 2 742,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 742,67 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení a se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 523,23 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 714 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 714 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 2 742,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 742,67 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení a se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 523,23 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 456,67 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne 20. 3. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 14 456,67 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději dne 17. 12. 2020. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky do data splatnosti nevrátil, uhradil pouze celkovou částku 6 070 Kč právnická osoba pak pohledávku za žalovaným převedla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 8 456,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 456,67 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení. Dopisem ze dne 23. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, ten však na výzvu nereagoval a dluh neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listin y byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. soud rozhodl bez jednání.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a původní věřitel, společnost právnická osoba, uzavřeli dne 20. 3. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Ve smlouvě strany sjednaly úrokovou sazby ve výši 10,50 % měsíčně. Úvěr společně s úroky a poplatkem za čerpání se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru, resp. alespoň ve výši 1 000 Kč. V čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy si strany ujednaly povinnost žalovaného uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Žalovaný byl rovněž dle smlouvy povinen zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Byť smlouva nebyla fyzicky žalovanou podepsána, soud nemá pochybnosti o tom, že byla žalovaným uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaný její obsah stvrdil a poskytl věřiteli své osobní údaje, jak je zřejmé z jméno application info i smlouvy samotné. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně odeslal žalované v 5 platbách od 20. 3. 2020 do 19. 8. 2020 celkem částku 11 787 Kč. Dle platební bilance předložené žalobkyní uhradil žalovaný částku 6 070 Kč. Pohledávka za žalovaným byla dne 27. 1. 2020 postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2021. Podle statistických údajů obec národní banky dostupných na www.cnb.cz v březnu 2020 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností týkajících se revolvingových úvěrů činily průměrně 12,48 % ročně. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 1. 2021, byl žalovaný vyzván k zaplacení svého dluhu ve lhůtě 3 dnů. Žalovaná netvrdil, tím spíše neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil.
4. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
5. Podle § 2991 odst. 1 OZ , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 5 714 Kč, představující nesplacenou část jistiny. Soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 OZ , jelikož tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalovaný, který vystupoval jako spotřebitel, uzavřel smlouvu, u níž sjednaná výše úroku a utvrzení v podobě sjednaných smluvních pokut a dohodnuté poplatky v souhrnu tvoří zřejmou nerovnováhu k tíži žalovaného, který byl při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 , příp. 33 Odo 234/2005 , a přihlédl k tomu, že sjednaný úrok více než desetinásobně převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době, což je již za hranou, kterou vymezil ve své judikatuře Nejvyšší soud. Navíc poskytovatel úvěru závazek zatížený nepřiměřeně vysokým úrokem ještě utvrdil ujednáním o smluvních pokutách. To vše v souhrnu lze považovat za jednání neplatné ve smyslu § 580 OZ , k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ . Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky minimálně výši 11 784 Kč, a dále jej vyzvala předžalobní výzvou, aby dlužnou částku vrátil, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ , jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Lhůta ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
7. Ve zbytku nezbylo soudu než žalobu zamítnout, ať už se jednalo o nárok na smluvený úrok, na úrok z prodlení z částky 2 742,67 Kč, která netvoří jistinu pohledávky, či nárok označený žalobkyní za náklady spojené s uplatněním pohledávky. K těm je vhodné ještě poznamenat, že po právní stránce shledal soud tento nárok ve výši 250 Kč jako smluvní pokutu ve smyslu § 2048 OZ , jelikož dle obsahu smluvního ujednání jejich účelem je trestat prodlení žalovaného. Žádnému z těchto nároků nemohlo být vyhověno, jelikož bez platnosti primárně sjednaného závazku v podobě úvěrové smlouvy nemohla být platná ani vedlejší ujednání, z nichž žalobkyně tyto nároky odvozuje.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. , která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a vyměřeným soudním poplatkem 400 Kč. V případě plného úspěch by tak žalobkyně měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná pouze v rozsahu 67,57 % a neúspěšná v rozsahu 32,43 %, po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,14 %, tedy v částce 523,23 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuční návrh u exekutora.