Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 388/2021-55
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 27 222 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 422 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 422 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá, a to co do:
-) částky 14 800 Kč,
-) smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení,
-) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 578 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 422 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 422 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá, a to co do: -) částky 14 800 Kč, -) smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 7 578 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 27 222 Kč společně se:
-) smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 5. 2018 do 15. 1. 2021 ve výši 12 742,91 Kč,
-) smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení,
-) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 5. 2018 do 15. 1. 2021 vyčíslený na částku 4 566,39 Kč
-) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.
Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne datum smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 23,72 %, který byl za dobu řádného trvání smlouvy vyčíslena na částku 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnosti ve výši 4 000 Kč, poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatkem za životní pojištění anonymizována dvě slova 522 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit částku 35 322 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 24. 5. 2018. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 8 100 Kč, přičemž uvedena částka byla započtena na poplatky a úrok.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (též známá jako„ Fajnpůjčka“) smlouvu číslo na jejímž základě vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poplatkem za administrativní činnost 4 000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 8 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění anonymizována dvě slova ve výši 522 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit 35 322 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 205 % /viz smlouva na č. l. 20 Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že žije s rodiči, nemá žádné jiné půjčky ani exekuce. Uvedl, že je zaměstnán jako mistr směny ve společnosti právnická osoba, kde dosahuje průměrného čistého příjmu ve výši 27 298 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení měly činit 3 000 Kč, osobní výdaje byly uvedeny v částce 12 000 Kč, spoření ve výši 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši 15 300 Kč /viz karta zákazníka na č. l. 16, zařazení zákazníka do pojistného programu na č.l. 25 Na majetek žalovaného byly v době sjednání smlouvy nařízeny minimálně 3 exekuce /zjištěno výpisu věcí pro osobu žalovaného ze soudního systému/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvu ze dne 15. 1. 2021 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 27 a seznam postoupených pohledávek na č. l. 26 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12. 2. 2021 /viz dopis na č. l. 22, který byl odeslán žalovanému dne 15. 2. 2021 /viz podací lístek na č.l. 23 Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván advokátem žalobkyně k úhradě dluhu dopisem ze dne 13. 5. 2021 /viz předžalobní upomínka na č.l. 18, který byl odeslán následujícího dne /viz podací lístek na č.l. 24 Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 8 100 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/.
4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Nejprve je nutno uvést, že soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a dostatečně prověřila a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokázala. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována.
12. Před uzavření smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 27 298 Kč, toho času bydlel u rodičů, přičemž náklady na bydlení měly činit 3 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje byly uvedeny v částce 12 300 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá jiné zápůjčky a že na jeho majetek není nařízena exekuce, což bylo v řízení vyvráceno, když ze soudního systému vyplývá, že na majetek žalovaného byly v době uzavření smlouvy nařízeny minimálně 3 exekuce. Soud musí striktně trvat, že povinností zprostředkovatele úvěru je provést lustraci žadatele o úvěr v dostupných registrech dlužníků, a to obzvláště v tomto případě, kdy si právní předchůdkyně žalobkyně za administrativní činnost účtuje poplatek ve výši 4 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně lustraci žalovaného provedla, tedy nelze uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně.
13. Vzhledem ke shora uvedenému nemohl soud postup právní předchůdkyně žalobkyně hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, jehož cílem je mimo jiné i prostřednictvím stanovení povinnosti věřiteli zkoumat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka snižovat celkovou předluženost obyvatelstva a nebezpečí vytváření tzv. dluhové pasti pro dlužníky, kterým v určitých případech nemají být věřiteli poskytovány žádné spotřebitelské úvěry, neboť je již v době uzavírání smlouvy pravděpodobné, že dlužník nebude moci z objektivních důvodů splatit celý spotřebitelský úvěr řádně a včas, byť o poskytnutí spotřebitelského úvěru požádá. Je pravdou, že žalovaný má povinnost jednat v právním styku poctivě a pokud tak nečiní, vystavuje se trestnímu stíhání pro možné spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 tr. zákoníku. Uvedené však nezbavuje poskytovatele úvěrů posoudit s odbornou péčí a dostatečně ověřit, že spotřebitelé budou skutečně poskytnutý úvěr schopni splatit.
14. Na základě všeho výše uvedeného tak soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce (která je současně spotřebitelským úvěrem), na základě které přenechala žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč a žalovanému měla vzniknout povinnosti poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o zápůjčce však nebyla platně sjednána, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost dostatečně prověřit a vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.
15. V řízení nicméně žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Rovněž bylo v řízení prokázáno, že mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným došlo ke sjednání smlouvy o pojištění, za což se žalovaný zavázal zaplatit částku 522 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný celkem na svůj dluh uhradil 8 100 Kč, zbývá mu tedy žalobkyni, které byla pohledávka řádně postoupena, uhradit částku 12 422 Kč (20 522 Kč – 8 100 Kč). Soud proto přiznal žalobkyni částku 12 422 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny a pojistného. Pakliže soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla neplatně sjednána, nemá žalobkyně nárok na uplatněné příslušenství, které představuje smluvní úroky a poplatky (za administrativní činnost a hotovostní inkaso), a v tomto rozsahu žalobu zamítl.
16. Byť je smlouva o úvěru jako celkem neplatná, byl žalovaný vyzván a byl si zároveň dobře vědom, že má dlužnou částku vrátit nejpozději do 24. 5. 2018. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do uvedeného data, ocitl se s placením dluhu od 25. 5. 2018 v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak jak požadovala.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.