Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 353/2021-25
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Ivanou Šmakalovou ve věci
žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození
bytem adresa
b) celé jméno žalobkyně, datum narození
bytem adresa žalobkyně
oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
2. celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení 280 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům částku 280 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení a z částky 40 000 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 108 768,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.
Odůvodnění:
I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům částku 280 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení, z částky 40 000 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení a z částky 40 000 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 108 768,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.
Žalobci se domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobcům 280 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že mezi žalobci a žalovanými byla dne datum uzavřena nájemní smlouva na nájem rodinného domu adresa v ulici ulice, obec a číslo, za nájemné 40000 Kč měsíčně, kdy žalovaní dluží za nájemné za měsíce listopad 2020 až květen 2021, kdy dluh na nájemném za měsíce listopad 2020 až duben 2021 žalovaní uznali.
Žalovaní namítli, že žalobci nebyli oprávněni nájemní smlouvu uzavřít a navrhli žalobu zamítnout.
V replice k tomuto vyjádření zaslali žalobci výpis z katastru nemovitostí k předmětné nemovitosti, kde jsou uvedeni jako majitelé výše uvedeného rodinného domu.
Z jednání dne datum se žalovaní omluvili. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
Z provedených důkazů, nájemní smlouvy z datum, uznání dluhu na nájemném z 26. 4.2021 (měsíce únor 2021, březen 2021, duben 2021 ve výši 121 000 Kč), uznání dluhu z 26. 1. 2021 za měsíce listopad 2020, prosinec 2020, leden 2020 ve výši 141 000 Kč, vyplývá tento skutkový stav: mezi žalobci a žalovanými byla uzavřena nájemní smlouva na nájem rodinného domu adresa v ulici ulice, obec a číslo, za nájemné 40000 Kč měsíčně. Žalovaní uznali dne 26. 1. 2021, že dluží na nájemném za měsíce listopad 2020, prosinec 2020, leden 2020 ve výši 120 000 Kč a na zálohách na energie 21 000 Kč, kdy z kontextu s nájemní smlouvou vyplývá, že se jedná o přepis a správně má být leden 2021. Dne 26. 4. 2021 uznali, že dluží na nájemném měsíce únor 2021, březen 2021, duben 2021 ve výši 120 000 Kč a na zálohách na energie 1 000 Kč.
Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
Uznání dluhu podle § 2053 je uznáním přímo vyjádřeným. Existující dluh se jím utvrzuje, je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu, ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu.
S ohledem na jejich nepřítomnost u jednání, nemohl soud poučit žalované o důkazním břemenu a vyzvat je podle § 118a odst. 1 a 3 k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů potřebných k prokázání všech sporných tvrzení, když ke svému vyjádření, že žalobci nebyli oprávněni nájemní smlouvu uzavřít, nenavrhli žádné důkazy a toto vyjádření je pak i v logickém rozporu se skutečností, že žalovaní svůj dluh vůči žalobcům uznali.
Soud dospěl k závěru, že žalovaní měli dne 26. 1. 2021 dluh na nájemném za měsíce listopad 2020, prosinec 2020 a leden 2021 ve výši 120 000 Kč, a dne 26. 4. 2021 dluh na nájemném za měsíce únor 2021, březen 2021 a duben 2021 ve výši 120 000 Kč. Z důvodu absence tvrzení žalovaných, za situace, kdy důkazní břemeno o neexistenci dluhu za nájemné od listopadu 2020 do dubna 2021 bylo na žalovaných, dospěl soud k závěru, že požadavek žalobců na nájemné za tyto měsíce je oprávněný.
O nájemném za měsíc květen 2021 rozhodl soud na základě smlouvy o nájmu z datum v kontextu s uznáními dluhu za předchozí měsíce a tvrzení žalobců, a to podle ustanovení § 2201 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , o nájmu. Z logického vztahu mezi oprávněným požadavkem žalobců na zaplacení nájemného za měsíce listopad 2020 až duben 2021, doloženým uznávacími prohlášeními žalovaných a požadavkem na zaplacení nájemného za měsíc květen 2021, doloženým nájemní smlouvou, ke kterému se žalovaní nevyjádřili, dospěl soud k závěru, že požadavek žalobců na nájemné i za tento měsíc je oprávněný.
Vzhledem k tomu, že se žalobcům předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
Vzhledem k tomu, že žalovaní nezaplatili žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octli se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobcům přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 108 768,98 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 280 000 Kč sestávající z částky 7 536 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 18 840 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 7 536 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 18 840 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 7 536 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (za písemné podání nebo návrh ve věci samé) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 18 840 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 15 072 Kč (2 x 7 536 Kč) za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 12. 2021 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 18 840 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 15 072 Kč (2 x 7 536 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 1. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 18 840 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 1. 2022 náhrada 2 275,52 Kč za 220 ujetých km v částce 1 675,52 Kč (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 7,2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 80 635,52 Kč ve výši 16 933,46 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.