Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 349/2021-57
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro příjem pošty anonymizována tři slova, PSČ obec u obec
o 11 249,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 040 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 1 477,70 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 517,70 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 477,70 Kč od datum do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 8 040 Kč od datum do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 474,58 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 674,16 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a co do částky ve výši 1 732,22 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 040 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 1 477,70 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 517,70 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 477,70 Kč od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 8 040 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 474,58 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 674,16 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a co do částky ve výši 1 732,22 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu datum domáhala po žalované úhrady 9 517,70 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 474,58 Kč a následně ve výši 10 % od datum do zaplacení, úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 8 674,16 Kč, úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a úhrady částky ve výši 1 732,22 Kč. Skutkově v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřely datum v písemné formě smlouvu o úvěru číslo na základě které obdržela žalovaná finanční hotovost ve výši 11 000 Kč (dále jen„ jistina“), kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Zavázala se jistinu spolu s příslušenstvím ve výši 9 440 Kč (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek), celkem 20 440 Kč, vrátit žalobkyni formou 14 měsíčních splátek po 1 460 Kč, se splatností 1. splátky do měsíce od podpisu smlouvy do datum. Žalovaná uhradila v rámci úvěrového vztahu celkem částku ve výši 2 960 Kč, což odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám. Další platby již neprovedla. Pohledávku za žalovanou postoupila předchůdkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalované písemně oznámeno.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil, svou neúčast omluvili. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z žádosti o úvěr (čl. 37 spisu), z formuláře pro standardní informace o úvěru (čl. 38 spisu) a ze smlouvy o úvěru a předpisu splátek (čl. 39-39 spisu) soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla dne datum na základě žádosti žalované o úvěr uzavřena smlouva o úvěru číslo jejíž přílohou je předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě smlouvy poskytla předchůdkyně žalované částku ve výši 11 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 1 059 Kč, poplatkem ve výši 5 390 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 011 Kč a s inkasem za platby v hotovosti ve výši 1 980 Kč, tj. 9 440 Kč, celkem tedy 20 440 Kč, vrátit předchůdkyně formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 1 460 Kč, počínaje měsícem následujícím od podpisu smlouvy s tím, že celková částka měla být uhrazena datum.
4. Ze skutkových žalobních tvrzení, která nebyla žalovanou rozporována, vzal soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 2 960 Kč.
5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které dne datum poskytla předchůdkyně žalované v hotovosti v místě jejího bydliště jistinu ve výši 11 000 Kč a žalovaná se tuto částku spolu s poplatkem, celkem 20 440 Kč, zavázal vrátit předchůdkyni formou splátek do datum. Žalovaná uhradila 2 960 Kč.
6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť předchůdkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitelka. Při uzavření smlouvy byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
7. Žalobkyně v žalobě skutkově pouze obecně tvrdila, že předchůdkyně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a okolnosti vypovídající o její finanční situaci.
8. Ze žádosti o úvěr (čl. 37 spisu) vyplynulo, že je v ní kromě osobních údajů žalované uveden údaj o tom, že tato je na mateřské/rodičovské dovolené, že její měsíční příjem představuje rodičovský příspěvek ve výši 13 000 Kč, že k ověření příjmu byl doložen výpis z bankovního účtu, a že má měsíční výdaje na bydlení a energie 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 8 040 Kč a 200 Kč výdaj na telefon. Celkové příjmy žalované byly uvedeny částkou 13 000 Kč a její výdaje částkou 11 240 Kč. V žádosti je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná a má dvě vyživovací povinnosti.
9. Pokud jde o zjišťované příjmy žalované, je v žádosti odkaz na skutečnost, že žalovaná předložila pro ověření příjmu výpis z účtu. Tato listin listina však soudu předložena nebyla. Pokud jde o zjišťované výdaje, v žádosti o úvěr absentuje jakýkoliv údaj o tom, jakým způsobem předchůdkyně výdaje žalované ověřila (a skutková žalobní tvrzení jsou v tomto směru zcela obecná a odkazují právě na uvedenou žádost). Soud takto dospívá k závěru, že pokud jde o zkoumání individuálních výdajů žalované, předchůdkyně vycházela pouze z jejího sdělení, jež v žádosti o úvěr uvedla. Pokud jde o individuální výdaje žalované, soud má za to, že nijak výdajovou stránku majetkových poměrů žalované nezkoumala a vycházela pouze ze sdělení, které žalovaná uvedla v žádosti. Soud uzavírá, že předchůdkyně s ohledem na výše uvedené skutečnosti zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, a navíc špatně její úvěruschopnost vyhodnotila, když žalované po odečtení výdajů od jejích příjmů zůstala k dispozici částka 1 760 Kč (13 000 – 11 240), a pokud z této částky měla hradit ještě měsíčně splátku předmětného úvěru ve výši 1 460 Kč, zůstala by jí k dispozici pouze částka 300 Kč měsíčně. S ohledem na shora uvedené předchůdkyně nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru.
10. Pokud předchůdkyně při svém posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela pouze ze shora uvedených skutečností, na jejichž základě dospěla k závěru o schopnosti žalované úvěr řádně splácet, postupovala zcela v rozporu s odbornou péčí, která řádné prověření a vyvození důsledku z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil a zbavil se tak možnosti být ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. poučen o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku žalobkyně.
11. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu se spotřebitelským zákonem, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
12. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že mimosmluvní důvod pro žalobu dán je. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí tohoto zákona je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí uvedeného zákona povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 2 960 Kč a v hotovosti jí byla poskytnuta předchůdkyní částka 11 000 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu ve výši 8 040 Kč (11 000 – 2 960). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do datum v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo datum na adresu žalované uvedené ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od datum, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
13. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek z datum a přílohou k této smlouvě v souladu s § 1882 o. z.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.