Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 93/2022-59
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 12 774,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 12 774,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 12 774,53 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 12 774,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 12 774,53 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 774,53 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky v zákonné výši od 13. 1. 2022 do zaplacení. Uvedla, že uzavřela dne 10. 7. 2016 se žalovanou smlouvu o úvěru číslo žalované poskytnula částku 50 000 Kč. Povinnost žalované zaplatit úvěr řádně a včas byla podle čl. 12 smlouvy utvrzena smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru navýšené o nezaplacené úroky. V tomto řízení žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 36 029,28 Kč za období od 19. 12. 2018 do 27. 12. 2021. V řízení vedeném u Okresního soudu v Jihlavě ve věci sp. zn. 121 C 46/2018 došlo k vydání platebního rozkazu dne 11. 2. 2019, kterým bylo žalobkyni přiznáno právo na zaplacení mj. smluvní pokuty za předchozí období do 18. 12. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty výzvou ze dne 27. 12. 2021. Žalobkyně doplnila, že se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splatit. Vycházela z čistého příjmu žalované ve výši 18 200 Kč měsíčně, což ověřila z výplatních pásek za duben a květen 2016, nákladů 13 085 Kč měsíčně. Žalobkyně dále prověřila schopnost žalované úvěr splatit výpisy z databází příjmení a NRKI, insolvenčního rejstříku. Žalobkyně zjistila, že žalovaná disponuje měsíčně částkou 5 115 Kč, přičemž vycházela ze životního minima 3 800 Kč. Dále náklady žalované na bydlení činily 4 000 Kč podle toho, co žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Dále žalobkyně počítala s náklady na dítě 2 000 Kč měsíčně.
2. Žalovaná na svou obranu uvedla, že dluh žalobkyni zcela zaplatila dne 20. 2. 2020 v exekučním řízení vedeném ve věci sp. zn. 160 EX 25/20, které bylo vedeno na základě vydaného platebního rozkazu sp. zn. 121 C 46/2018 .
3. Ze spisu Okresního soudu v Jihlavě ve věci sp. zn. 121 C 46/2018 bylo zjištěno, že se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení mj. smluvní pokuty sjednané se žalovanou v čl. 12 smlouvy číslo ve výši 0,1% denně z částky 36 029,28 Kč za období od 29. 5. 2018 do 18. 12. 2018. Žalobkyně k prokázání svého nároku předložila smlouvu o revolvingovém úvěru, předsmluvní formulář, úvěrové podmínky, hodnocení klienta, doklad o vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, výzvu k zaplacení, oznámení o zesplatnění, kartu klienta, výpis ze příjmení. Na základě toho byl dne 11. 2. 2019 vydán platební rozkaz č. j. 121 C 46/2018 -28, který nabyl právní moci dne 15. 5. 2019. Odpor žalované byl odmítnut jako opožděný usnesením ze dne 21. 5. 2019.
4. Na základě uvedeného platebního rozkazu zahájila žalobkyně exekuční řízení vedené u Exekutorského úřadu v obec ve věci sp. zn. 160 EX 25/20 Soudní exekutorka sdělila žalované dne 19. 2. 2020, že výše dluhu činí 90 552,22 Kč, uvedená částka byla dne 20. 2. 2020 poukázána z účtu č. bankovní účet. Dne 13. 3. 2020 byla žalovaná vyrozuměna o skončení exekuce z důvodu vymožení dluhu.
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo bylo zjištěno, že ji dne 10. 7. 2016 podepsala žalovaná a dne 19. 7. 2016 žalobkyně. Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr do 50 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši 2 699 Kč Součástí smlouvy byly smluvní ujednání v číslo podepsané na každé straně žalovanou. Článek číslo smluvních ujednání obsahovala ustanovení o smluvní pokutě, sjednané pro případ, že žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po zesplatnění úvěru. Výše smluvní pokuty byla sjednána na 0,25 % denně z nové jistiny úvěru až do úplného zaplacení. Žalobkyně oznámila dne 27. 5. 2018 zesplatnění úvěru žalované. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalované byla na účet č. bankovní účet poukázána dne 19. 7. 2016 částka 50 000 Kč. Následně ji opakovaně upomínala před podáním žaloby o zaplacení. Z hodnocení klienta ze dne 19. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 18 200 Kč, výdaje 3 800 Kč, náklady na výživu dítěte 2 000 Kč, splátky žalobkyni 3 285 Kč, náklady na dopravu, bydlení a inkaso 4 000 Kč, celkové výdaje tedy činily 13 085 Kč měsíčně a volné zdroje 5 115 Kč měsíčně. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že žalované bylo přiřazeno skóre 194, tzn. vyšší riziko, úvěr je limitován výší vyplacené částky. Z výpisu příjmení ze dne 10. 7. 2016 nebyl zjištěn žádný dluh žalované. Z výpisu z běžného účtu žalované č. bankovní účet v červnu 2016 bylo zjištěno, že žalovaná za měsíc obdržela na účet částku 21 230 Kč, vyplatila částku 16 723,63 Kč a počáteční zůstatek činil - 14 807,40 Kč. Roční obrat na účtu činil 4 584,41 Kč. Za květen žalovaná na účet obdržela výplatu ve výši 21 225 Kč. Z výpisu na účtu žalované za květen 2016 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil – 4488,64 Kč, příjem za měsíc 15 540,60 Kč, výdaje 25 859,36 Kč. Žalovaná na účet obdržela výplatu ve výši 14 261 Kč. Tutéž výši výplaty lze zjistit z výplatních pásek žalované. Žalovaná byla podle pracovní smlouvy zaměstnána u právnická osoba
6. Soud má za prokázané, že žalovaná a žalobkyně podepsaly smlouvou o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně žalované vyplatila částku 50 000 Kč. Žalovaná svým podpisem akceptovala smluvní podmínky, mj. ujednání o smluvní pokutě v článku 12. 7 smluvních podmínek. Povinnost žalované splácet úvěr včas a řádně a především splatit úvěr včetně smluvních úroků po zesplatnění byla utvrzena smluvní pokutou ve výši 0,25 % denně z nové jistiny podle článku číslo podmínek ode dne následujícího po oznámení o zesplatnění úvěru až do zaplacení dluhu. Žalobkyně se domáhala této smluvní pokuty v řízení sp. zn. 121 C 46/2018 . Na základě pravomocného platebního rozkazu došlo k zahájení exekučního řízení a vymožení dlužné částky, a to nejpozději ke dni 13. 3. 2020, kdy soudní exekutorka vydala oznámení o skončení exekuce. Zásadní je, že šlo o vymožení smluvní pokuty přiznané v platebním rozkazu za období do 18. 12. 2018, zatímco v tomto řízení šlo o smluvní pokutu od 19. 12. 2018. Žalobkyně před uzavřením smlouvy měla k dispozici od žalované pracovní smlouvu, výplatnice za předchozí dva měsíce a výpisy z účtu za předchozí dva měsíce. Dále si žalobkyně zajistila výpisy ze příjmení a NRKI. Z výpisů z účtu žalované za květen a červen 2016 bylo prokázáno, že žalovaná každý měsíc hospodařila se záporným zůstatkem na účtu, roční obrat na účtu byl téměř vyrovnaný. Příjem žalované ze zaměstnání v květnu a červnu 2016 činil 14 261 Kč, resp. 21 225 Kč. Žalovaná v dotazníku o svých poměrech uvedla, že náklady na bydlení činí 4 000 Kč, náklady na výživu dítěte 2 000 Kč, životní minimum 3 800 Kč a tedy její disponibilní zůstatek dosahuje částky 5 115 Kč.
7. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (Úř. věst. L 133, 22. 5. 2008, s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
8. Transpozice uvedené směrnice do českého právního řádu je obsažena v zákoně č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 1 písm. d) a e) téhož zákona je poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr, a zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále též „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách webová adresa, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na stránkách webová adresa. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a číslo 2016 Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008/48/ES, která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) pak již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z webová adresa) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.
11. Soud má za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně výše výdajů a od toho se odvíjející výše jejích disponibilních prostředků. Podstatné je, že žalobkyně se ani po předložení výpisu z účtu žalované nezabývala rozdílem ve výši disponibilního zůstatku, který žalovaná uvedla v prohlášení o svých poměrech, a tím, co je zjistitelné o ročním zůstatku na účtu žalované. Realita je taková, že žalované za měsíc nezbývala na účtu prakticky žádná částka. Žalovaná se naopak dostávala za měsíce květen a červen 2016 víc a více do debetního zůstatku, a její výdaje proto musely být mnohem vyšší než 13 085 Kč, které žalovaná uvedla do prohlášení. Žalobkyně rezignovala na ověření skutečné výše výdajů žalované. Bez ověření skutečné výše výdajů žalované nemůže žalobkyně posoudit, zda bude žalovaná schopna hradit i budoucí splátky sjednávaného revolvingového úvěru. Žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Předmětnou smlouvu o úvěru soud posoudil jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Jde o odlišný závěr oproti vydanému platebnímu rozkazu ve věci sp. zn. 121 C 46/2018 . Důvodem je především to, že soud měl v tomto řízení k dispozici ještě další listin y předložené žalobkyní dne 6. 4. 2022. Na základě těchto listin soud dospěl k závěru o neadekvátním vyhodnocení schopnosti žalované revolvingový úvěru splatit. Jestliže je hlavní závazek ze smlouvy o úvěru neplatný, je neplatné také ujednání o utvrzení takového závazku smluvní pokutou, neboť smluvní pokuta má tzv. akcesorickou povahu. Soud proto žalobu zamítnul v celém rozsahu.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná byla zcela úspěšná a má právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a podle § 1 odst 3 písm. a) a § 2 odst. 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. žalované, která nebyla zastoupena v řízení advokátem, náleží náhrada nákladů řízení ve výši 300 Kč za sepsání obrany.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.