Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 113/2022-64
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 59 693,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 800 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 16. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 893,01 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 344,41 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 640 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 800 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 16. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 893,01 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 344,41 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 640 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 14. 12. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 59 693,01 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od 16. 8. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 4. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. 50070172, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 50 000 Kč. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného žalobkyně dopisem ze dne 3. 8. 2020 od smlouvy odstoupila. Žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, uhradil toliko částku 17 200 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 47 144,41 Kč, neuhrazených poplatků za pojištění ve výši 2 437,42, úroku ve výši 7 611,18 Kč a neuhrazených poplatků za upomínky a odstoupení od smlouvy ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, výši příjmů a výdajů žalovaného zjistila z jeho prohlášení a z výplatních lístků.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru Cofiflexi č. 50070172 ze dne 4. 4. 2019, všeobecných pojistných podmínek, informačního dokumentu o pojistném produktu, sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru Cofiflexi, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, listin y označené jako„ zpracování osobních údajů“, výpisu z úvěrového účtu č. 50070172 ze dne 13. 11. 2020, upomínek ze dne 1. 3. 2020 a ze dne 1. 4. 2020, odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 3. 8. 2020 a ze dne 2. 11. 2020 včetně podacích archů ze dne 5. 8. 2020 a ze dne 4. 11. 2020, fotokopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, zprávy o posouzení úvěruschopnosti, výpisu z běžného účtu žalovaného, výplatního lístku žalovaného za leden 2019 a dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 18. 2. 2019. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Cofiflexi bylo zjištěno, že byla uzavřena 4. 4. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí žalovanému úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný včetně sjednaného úroku ve výši 34,33 % ročně splácet formou měsíčních splátek po minimálně 1 900 Kč. Žalovaný při sjednání úvěru prohlásil, že je svobodný, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnosti, jeho čistý měsíční příjem činí 27 000 Kč, na nájemném platí 4 000 Kč měsíčně, splátky úvěrů činí 3 200 Kč měsíčně. Poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč bylo prokázáno výpisem z účtu žalobkyně ze dne 4. 4. 2019. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že nemá negativní záznamy v registrech, hlavní příjem činí 27 567 Kč měsíčně, výdaje, a to splátky úvěrů, činí 4 139 Kč měsíčně. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 18. 2. 2019 bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného u právnická osoba byl změněn na dobu neurčitou. Z výplatních lístků žalovaného za leden a únor 2019 bylo zjištěno, že jeho čistý příjem na pozici horník činil 27 567 Kč, resp. 23 194 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného nebylo možno pro nečitelnost předložené kopie učinit žádná konkrétní zjištění, patrné jsou pouze výběry hotovosti z bankomatu a příkazy k úhradě bez bližšího označení. Dopisem ze dne 3. 8. 2020 odstoupila žalobkyně od smlouvy o úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 59 693,01 Kč. Dopis byl dle podacího archu odeslán jako doporučená zásilka na adresu žalovaného dne 5. 8. 2020. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost věřitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
7. Soud má za to, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Pokud se jedná o zjišťování příjmů žalovaného a způsobu dosavadního hrazení závazků, pak soud žalobkyni nemá, co by vytkl. Příjem žalovaného byl řádně doložen dvěma výplatními lístky za období bezprostředně předcházející uzavření úvěrové smlouvy, byla doložena změna pracovní smlouvy, ze které je patrné, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu neurčitou. Žalobkyně lustrovala žalovaného v příslušných rejstřících bez negativních záznamů. Nicméně žalobkyně nedostatečně zkoumala pravidelné výdaje žalovaného a v tomto směru se spokojila pouze s prohlášením žalovaného v žádosti o úvěr. Žalovaný nijak nedoložil výši svých výdajů na bydlení a energie, ani dalších pravidelných výdajů. Žalobkyně vycházela z jeho prohlášení, že platby na nájem bytu činí 4 000 Kč měsíčně a že žádné další výdaje kromě splácení úvěru a půjček již žalovaný nemá. Tato zjištění jsou dle soudu nedostatečná a úvěruschopnost žalovaného tak nebyla řádně zkoumána.
8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a v tomto řízení uplatněný nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku . Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částku 50 000 Kč a uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 17 200 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 32 800 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení za požadované období, a to v sazbě stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 32 800 Kč, tj. 55 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 26 893,01 Kč, tj. 45 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 10 % nákladů řízení (55-45). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 16 399 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 605 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 10 500 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 900 Kč a z částky odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 2 394 Kč, přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), odměna za jeden úkon činí 3 500 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila doslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 1 640 Kč, tj. 10 % z částky 16 399 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.