Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 116/2022-19
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 19 385,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 123,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 13 758,06 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 123,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 13 758,06 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 19 385,11 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba). Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které si převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný byl povinen poskytnuté prostředky vrátit společně s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč tvořeným kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, celkem tedy částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na den datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr neuhradil, zaplatil pouze 2 499,99 Kč. Tato částečná úhrada byla předchůdkyní žalobkyně alokována ve výši 1 241,94 Kč na jistinu úvěru a ve výši 1 258,05 Kč na příslušenství. Ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od datum byl žalovaný v prodlení, předchůdkyně žalobkyně tedy od tohoto dne požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 13 758,06 Kč, příslušenství ve výši 11 629,95 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty sjednané ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován a byl vyzván k úhradě dluhu. Žalobkyně tvrdila, že po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Pohledávka sice byla postoupena ve výši 40 108,28 Kč, žalobkyně však žalobou žádá pouze úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši 13 758,06 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 211,90 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 691,11 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 268,97 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 457,97 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po splatnosti ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za období od datum do datum ve výši 2 312,48 Kč, zákonného úroku z prodlení za stejné období ve výši 1 541,66 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 256 Kč (za odeslání obyčejného dopisu s výzvou k úhradě dluhu ve výši 39 Kč a osobní návštěvu pracovníka předchůdkyně žalobkyně na kontaktní adrese žalovaného ve výši 217 Kč) a smluvní pokuty požadované z dlužné jistiny za období od datum do datum ve výši 5 627,05 Kč. Nesplacený smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru, inkasní poplatek a smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků v souhrnné výši 13 942,43 Kč žalobkyně požaduje jako kapitalizovaný úrok.
2. Žalobkyně dále tvrdila, že její předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr teprve poté, co na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a po jejich ověření vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet. Mezi posuzovanými údaji byly údaje o osobě žalovaného a jeho finanční situaci (příjmy, výdaje, údaje o zaměstnání, ostatní finanční závazky).
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 1 444 Kč (sjednaného ve výši 15 % ročně), poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč v rámci 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku, je povinen předchůdkyni žalobkyně zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení. Ve smlouvě byl žalovaný současně upozorněn na možnost náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s vymáháním pohledávky, s jejíž úhradou by byl žalovaný v prodlení. Nedílnou součástí smlouvy je předpis splátek, u každé splátky je uvedeno procentuální rozložení měsíční úhrady na jednotlivé položky pohledávky, tj. na jistinu a její příslušenství. Součástí je také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru se základními informacemi o předmětném finančním produktu; seznámení s těmito podmínkami žalovaný potvrdil podpisem tohoto formuláře dne datum. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky má soud za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a její předchůdkyní dne datum a potvrzení o provedené úplatě za postoupení pohledávek. Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným činí 40 108,28 Kč. Z přílohy dále vyplývá, že na jistině žalovaný dluží 13 758,06 Kč, na úroku 1 211,90 Kč, na poplatku za vyhodnocení úvěru 1 268,97 Kč, na poplatku za sjednání úvěru 6 691,11 Kč a na inkasním poplatku 2 457,97 Kč, tzn. že na poskytnutých peněžních prostředcích žalovaný uhradil částku 2 499,99 Kč tvrzenou žalobkyní. Postoupenou dlužnou částku tvoří také požadovaný smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po splatnosti závazku ve výši 3 312,43 Kč, smluvní pokuta ve výši 7 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 2 407,84 Kč, paušální náklady ve výši 500 Kč a sankční poplatek ve výši 1 500 Kč. S oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné postoupené částky 40 108,28 Kč v náhradní lhůtě 10 dnů od obdržení dopisu (dle podacího archu byl dopis žalovanému odeslán dne datum). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, jak vyplývá z dalších písemných upomínek ze dne datum a datum. Z prvně zmíněné upomínky soud zjistil, že žalovaný byl pro případ nezaplacení dlužné částky upozorněn na možnost náhrady nákladů mimosoudního vymáhání, mj. nákladů za odchozí dopis ve výši 39 Kč a za osobní návštěvu 217 Kč. Právě tyto náklady žalobkyni skutečně vznikly, jak bylo zjištěno z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Opětovně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne datum ve lhůtě do datum (dle podacího archu byla upomínka odeslaná žalovanému dne datum).
5. K prokázání tvrzení, že před uzavřením předmětné smlouvy byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně předložila žádost o úvěr podepsanou žalovaným dne datum. Z žádosti soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného; podpisem žádosti žalovaný potvrdil, že uvedené údaje jsou pravdivé. Žalovaný uvedl, že v době žádosti o úvěr byl svobodný, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo střední, neměl žádné nezaopatřené dítě a žil ve vlastním. V žádosti žalovaný dále uvedl, že byl zaměstnaný, přičemž zaměstnání žalovaného bylo předchůdkyní žalobkyně osvědčeno předloženými výplatními páskami a pracovní smlouvou. Jako svůj čistý měsíční příjem ze zaměstnání žalovaný uvedl částku 13 979 Kč. Pokud jde o jeho měsíční výdaje, byly uvažovány náklady na bydlení ve výši 3 850 Kč, osobní náklady včetně stravy ve výši 3 410 Kč a měsíční splátky jiných půjček ve výši 3 984 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 2 735 Kč, který považovala za dostatečný vzhledem k žalovaným požadovanému úvěru ve výši 15 000 Kč hrazeného měsíčními splátkami po 1 992 Kč.
6. Soud má za to, že způsob, jakým předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nezavdává důvodné pochybnosti, že by žalovaný nebyl z objektivní příčin schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, kterým neměla důvod nevěřit, neboť žalovaný se zaručil za jejich správnost a pravdivost; nadto poměry žalovaného sama ověřila. Předchůdkyně žalobkyně pak správně v celkovém kontextu hodnotila jak osobní poměry žalovaného, tak i jeho majetkové a výdělkové poměry. Zohledňovala přitom požadovanou výši úvěru a způsob, jakým žalovaný zamýšlel úvěr splácet. Všechny tyto faktory jsou způsobilé ovlivnit schopnost žalovaného řádně plnit peněžitý závazek. V postupu předchůdkyně žalobkyně tedy nebyly shledány nedostatky, vůči žalovanému postupovala dostatečně pečlivě.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. S přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným provedeným dokazováním a výše citované zákonné úpravě soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., ačkoliv z žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů bylo možné usuzovat na smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Smlouva o úvěru je nicméně konsenzuální smlouva, která vzniká již okamžikem sjednání obsahu závazku (stvrzeného podpisy smluvních stran), čímž strany projevují vůli řídit se tímto závazkem. Oproti tomu smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, která vzniká až okamžikem skutečného plnění podle dohodnutého závazku. tj. přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Taktomu bylo i v tomto případě, neboť smlouva byla podepsána jako potvrzení toho, že peněžní prostředky již byly žalovanému poskytnuty. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je pak podle zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na webová adresa). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.
13. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když žalovanému poskytla peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud má současně za prokázané, že byly splněny požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru na ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Dle soudu předchůdkyně žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, kterou by po ní bylo možné s ohledem na osobu žalovaného požadovat. Pokud jde o žalovaného, soud má za to, že mu v plnění jeho povinností nebránily žádné objektivní překážky. Pokud tedy žalovaný nevrátil předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících plateb, porušil tím své smluvní povinnosti a je povinen nahradit vše, co je předmětem tohoto nároku. Dosud neuhrazené plnění přitom náleží žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena. Žalovaný nárok žalobkyně nezpochybnil, ani neprokázal, že by dlužnou částku již uhradil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 35 123,20 Kč sestávající z požadované dlužné částky 19 385,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 942,43 Kč představujícího sjednané poplatky, úrok a náklady, úroku z prodlení žalobkyní kapitalizovaného za období od datum do datum na částku 1 541,66 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, které jsou v souladu s § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky. Soud dále přiznal žalobkyni úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 758,06 Kč od datum (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1 , § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.