Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 120/2020-64

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s přísl.

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, dále částku částka, a úrok ve výši 72,3 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, dále částku [částka], a úrok ve výši 72,3 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 72,3 % ročně z částky částka (odpovídající dlužné jistině) od datum do zaplacení (max. však do částky částka) a dále přiznání smluvní pokuty ve výši částka. Uvedla, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách po částka, tedy s efektivním úrokem ve výši 101,79 % ročně. Žalovaný úvěr nejprve splácel, kdy žalobkyni uhradil 4 splátky á částka, celkem částka. Následně se ocitl u splátek číslo v prodlení o délce 30 dnů, a posléze se ocitla v prodlení o délce více než 65 dnů, a proto došlo ke dni datum k zesplatnění celého úvěru. příjmení ve výši částka odpovídá aktuální dlužné jistině úvěru. V souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru požaduje žalobce smluvní pokutu ve výši částka, za prodlení s platbou 2 splátek úvěru a dle čl. 6 smlouvy smluvní náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši částka. Žalobce dále požaduje i smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné částky částka od datum do data vyhotovení žaloby v kapitalizované výši částka Smluvní úrok v nominální výši 72,3 % ročně (odpovídající efektivní úrokové sazbě 101,79 % ročně) byl sjednán přímo ve smlouvě, a žalobkyně jej požaduje z částky původní dlužné jistiny úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z návrhu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, oznámení o schválení úvěru ze dne datum, splátkového kalendáře ze dne datum a dodejky z datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne datum žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 101,79 % ročně dle podmínek ve smlouvě sjednaných v 36 měsíčních splátkách po částka. Z hodnocení klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalovaný částečně uvedl svou finanční situaci, a to příjem ze zaměstnání ve výši částka měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného uvedl zprostředkovatel úvěru ve výši částka (životní minimum na osobu), splátky žalobci částka a výdaje na bydlení částka. Dále žalovaný uvedl, že je anonymizováno, a žije sám, má anonymizována dvě slova vzdělání a bydlí v pronájmu. Byla předložena pracovní smlouva žalovaného, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu žalovaného, výplatka za anonymizováno rok i s výpisem z účtu žalovaného dokládající čistý měsíční příjem žalovaného ve výši částka. Nebylo však doloženo inkaso ani žádné jiné doklady týkající se životních nákladů žalovaného, přesto za žalobkyni byl úvěr schválen - doporučen. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaný podepsal tento formulář, který obsahuje podmínky smlouvy o úvěr, včetně uvedení výše splátek, úrokové sazby, celkovou částku, kterou musí splatit (částka) a následky prodlení se splátkami. Ze skóringu žalobkyně soud zjistil, že CBS skóre žalovaného činilo anonymizováno. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že na účet žalovaného byla vyplacena částka ve výši částka. Z výpisu záznamů příjmení nebylo zjištěno ničeho. Z karty klienta byly zjištěny úhrady a prodlení žalované v souladu se žalobními tvrzeními žalobkyně. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z výzev k zaplacení a oznámení zesplatnění ze dne datum, datum a datum soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění dluhu, tento zesplatnila k datum a vyzvala jej k zaplacení.

4. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne datum (doručením akceptace žalovanému) smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši částka. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách á částka měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána jako pevná ve výši 101,79 % ročně. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní pokuty za prodlení, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své příjmy, které doložil. Výdaje žalovaného nebyly zkoumány ani dokládány.

5. K výzvě soudu podle , (dále jen „“), žalobkyně netvrdila a neprokázala zkoumání výdajů žalovaného, bez nichž nelze řádně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně poukazovala na to, že nemá reálně možnost výdaje žalovaného posoudit, a je zcela závislý na tvrzeních žalovaného.

6. Podle , (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení , stanoví výši úroku z prodlení.

14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši částka s RPSN 101,79 %. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně unesení břemene tvrzení o platnosti uzavřené smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru, sdělila, že zkoumala schopnost žalovaného splácet, kdy byly zjištěny volné zdroje ve výši částka při doloženém příjmu částka a poukázala na skutečnost, že žalovaného prověřila v databázi SOLUS. Soud neshledal postup žalobkyně dostačujícím, neboť zjištění, že žalovaný doložil příjem, avšak již žádným způsobem netvrdil ani nedoložil výdaje a žalobkyně se spokojila s tvrzením zprostředkovatele úvěru o (podezřele nízkém) výdaji na bydlení ve výši částka v nájemním bytě, s absencí údajů o vyživovacích povinnostech, se splátkami dluhů u žalobkyně ve výši částka a s životním minimem částka jako všemi ostatními výdaji žalovaného mimo bydlení nemohlo postačovat k závěru o„ volných zdrojích ve výši částka (mimo rezervu částka)“. Právě naopak, při hodnocení situace žalovaného se splátkami dluhů jen u žalobkyně ve výši částka měsíčně měla být žalobkyně obezřetná a vyžádat si prokázání životních výdajů vč. nájemného a služeb na bydlení či např. výpisu z účtu o běžných výdajích a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Žalobkyně však nepřistoupila ani k vyžádání čestného prohlášení žalovaného, ale spokojila se s údaji zprostředkovatele úvěru. Praxe žalobkyně, kdy od příjmu formálně odečte obecné„ životní minimum“ v částce částka aniž by reflektovala zdravotní stav a neprokázané výdaje na bydlení a vůbec netvrzené výdaje na ostatní domácnost, a dojde k výsledku, který se jí hodí, aby mohla poskytnout úvěr osobě, u které předpokládá prodlení se splátkami, je v rozporu se zákony i dobrými mravy. Navíc i prohlášení klienta (pokud by bylo vyžádáno) musí žalobkyně prověřovat, nestačí se na něj spolehnout (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018) a tvrzení žalobce, že se musí pouze spoléhat na tvrzení klienta, v tomto světle neobstojí, když navíc v tomto případě ani doplňující údaje klienta ohledně výdajů nebyly vyžádány, ale doplnil je pouze zprostředkovatel úvěru.

16. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v  odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. -39) směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

17. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně smluvních pokut i úroků zamítl.

18. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku částka (úvěr poskytnutý žalovanému žalobkyní ve výši částka ponížený o zaplacené splátky v celkové výši částka) dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s , 2 má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyni také podle náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle , ve znění účinném v době počátku prodlení.

19. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že smlouva o úvěru je neplatná dále i pro rozpor s dobrými mravy pro lichevní úroky. Při posouzení platnosti, resp. neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba také posoudit výši úroků, zda je přiměřená či nikoliv. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR lze za nepřiměřenou výši úroků zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát (NS ČR sp. zn. ). Z veřejně dostupných zdrojů na webových stránkách České národní banky, www.cnb.cz, (Hlavní menu, Statistika, ARAD-systém časových řad, Výběr dat, Měnová a finanční statistika, Měnová statistika, Úrokové sazby MFI, Nové obchody, Úrokové sazby) vyplývá, že RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem se splatností 1 – 4 roky činila v roce 2019 cca 8,6 – 8,8 %. V daném případě tak RPSN přesahuje obvyklou míru v bankovním sektoru v roce rok poskytovanou domácnostem nikoliv třikrát, ale jedenáctkrát. Z toho lze učinit nepochybný závěr, že sjednaná míra úrokové sazby je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, což činí úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle . Shora uvedený judikát lze vztáhnout i na období po účinnosti nového , neboť filosofií nového zjevně není oslabit pozici spotřebitelů při sjednávání spotřebitelských smluv s podnikateli.

20. Soud se také zabýval oddělitelností ujednání o nepřiměřené úrokové míře od ostatních ujednání smlouvy a dospěl k závěru, že toto ujednání není od ostatních částí smlouvy oddělitelné, je naopak jeho integrální součástí a za neplatné je tak nutno prohlásit nejen ujednání o nepřiměřeném úroku, ale celou úvěrovou smlouvu. Tento závěr soud učinil na základě skutečnosti, že výše úrokové sazby byla v adhezní formulářové úvěrové smlouvě pevně stanovena, když jiná možnost výše úroku připouštěna nebyla. Bez sjednání tohoto nepřiměřeného úroku by tak nedošlo k poskytnutí úvěru žalovanému. Z těchto okolností lze dospět k závěru, že neplatně sjednaný úrok činí absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru. Viz také rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. . Vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích je ve smlouvě o úvěru jedním z nejzásadnějších ujednání, a je podstatnou náležitostí takové smlouvy, má soud za to, že neplatnost tohoto ujednání nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o úvěru, když nelze rozumně předpokládat dle § 576 o. z., že by obě strany smlouvu uzavřeli i bez tohoto ujednání, pokud by jeho neplatnost rozpoznali včas.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , když účastníci měli s přihlédnutím k příslušenství přibližně stejný úspěch ve věci.

22. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.