Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 112/2022-153
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 21 032,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 460,64 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 780,58 Kč, úroku ve výši 23,8 % ročně z částky 21 032,15 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 032,15 Kč od 11. 8. 2020 do 18. 8. 2020 a z částky 5 571,51 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 15 460,64 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 732 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 460,64 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 19. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 780,58 Kč, úroku ve výši 23,8 % ročně z částky 21 032,15 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 032,15 Kč od 11. 8. 2020 do 18. 8. 2020 a z částky 5 571,51 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 15 460,64 Kč od 19. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 732 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 14. 9. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 21 032,15 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 209,07 Kč za dobu od 2. 6. 2018 do 10. 8. 2020, s úrokem ve výši 23,8 % ročně z částky 21 032,15 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 032,15 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 6. 2018, poté co zkoumala úvěruschopnost žalovaného, uzavřela s žalovaným smlouvu o používání kreditní karty mBank č. GNN136435522, na základě které poskytla žalovanému úvěr do výše limitu 10 000Kč, který byl následně navýšen na 20 000 Kč. Žalovaný se zavázala úvěr splatit spolu se sjednaným 23,8 % úrokem formou měsíčních splátek. Žalovaný však neuhradil splátky za dobu od dubna do června 2019, a proto žalobkyně smlouvu vypověděla dne 18. 6. 2018 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve lhůtě do 19. 8. 2019. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 782,15 Kč a poplatků ve výši 250 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byla řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedení důkazů.
3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o používání kreditní karty mBank č. GNN bankovní účet ze dne 2. 6. 2018, žádosti o vydání kreditní karty mBank, podmínek pro vydávání a používání kreditních karet mBank platných od 25. 5. 2018, všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob platných od 25. 5. 2018, sazebníku bankovních poplatků mBank platného od 25. 2. 2019, dodatku č. GNN119446917 ze dne 29. 6. 2018, SMS potvrzení ze dne 28. 5. 2018 a ze dne 29. 6. 2018, výpisu z úvěrového účtu, upomínek ze dne 3. 1. 2019 a ze dne 25. 5. 2019, protokolu o provedených lustracích, výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu od 14. 12. 2014 do 31. 5. 2018, poslední výzvy k úhradě dlužné částky – výpovědi smlouvy ze dne 18. 6. 2019 včetně dodejky a předžalobní upomínky ze dne 12. 8. 2020 včetně podacího poštovního archu ze dne 12. 8. 2020. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o používání kreditní karty mBank č. GNN bankovní účet bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 2. 6. 2018 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, úrok byl sjednán ve výši 23,8 % ročně. Dodatkem této smlouvy ze dne 29. 6. 2018 byl úvěrový limit zvýšen na částku 20 000 Kč. Z žádosti o vydání kreditní banky mBank bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil vůči žalobkyni, že je svobodný, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí u rodiny, nemá žádné děti ani jiné vyživované osoby, je zaměstnán na dobu určitou ve společnosti s ručením omezeným od 1. 2. 2018 do 30. 6. 2019 s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč, a to jako dělník ve stavebnictví nebo strojírenství. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že na předmětnou smlouvu žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 40 294,82 Kč, naopak uhradil celkem 24 834,18 Kč O úhradu dlužných splátek byl žalovaný žalobkyní upomínán v upomínkách ze dne 3. 1. 2019 a 25. 5. 2019, doručení těchto upomínek žalovanému však nebylo v řízení prokázáno. Dopisem ze dne 18. 6. 2019 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dluhu ve výši 3 397,46 Kč a poplatku ve výši 150 Kč, a to ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy s tím, že v opačném případě je tato výzva výpovědí smlouvy a smlouva zanikne 60 dnů od marného uplynutí lhůty k úhradě. Dle dodejky byl tento dopis odeslán formou doporučené zásilky žalovanému a k pokusu o doručení poštou došlo dne 19. 6. 2019 s poznámkou pošty„ nezastižen, oznámeno“. O úhradu celé dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán v předžalobní upomínce ze dne 12. 8. 2020, která byla téhož dne dle poštovního podacího archu odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Dle protokolu o provedených lustracích žalobkyně provedla lustrací žalovaného v dostupných rejstřících před uzavřením smlouvy o úvěru. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného žalobkyní za dobu od 14. 12. 2014 do 31. 5. 2018, který dle žalobkyně byl využit při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno následující: v době od ledna 2015 do ledna 2016 byla na tento účet vyplacena žalovanému mzda od společnosti právnická osoba v průměrné měsíční výši 12 675 Kč a červenci 2015 i nemocenská od ČSSZ ve výši 2 016 Kč. V druhé polovině roku 2015 převedl žalovaný na svůj jiný účet u České spořitelny volné finanční prostředky v celkové výši 40 500 Kč. Z účtu dále prováděl výběry hotovosti z bankomatu a platby kartou v obchodech za běžné spotřební zboží a elektroniku. Od února 2016 do července 2016 byla na tento účet žalovanému vyplácena podpora v nezaměstnanosti. V té době žalovaný prováděl výběry hotovosti z bankomatu a platby kartou v obchodech za běžné spotřební zboží. V roce 2017 nedocházel na účet žádný příjem, byly zaznamenány pouze minimální odchozí platby. Od března 2018 docházela na účet žalovaného mzda od právnická osoba ve výši 13 122 Kč v březnu, 14 259 Kč v dubnu a 11 551 Kč v květnu 2018. V té době žalovaný splácel dluh u zdravotní pojišťovny RPB, a to dne 11. 3. 2018 v částce 1 074 Kč a 11. 4. 2018 v částce 916 Kč. Dále splácel dluh u právnická osoba anonymizováno po 1 290 Kč měsíčně.
5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost věřitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
6. V daném případě soud shledal, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Předně soud konstatuje, že nedostatečně byly zkoumány výdaje žalovaného, zejména pak výdaje spojené s bydlením včetně služeb a energií. Žalobkyně vycházela pouze z prohlášení žalovaného v žádosti o úvěr, že bydlí u rodiny, nezjišťovala, zda žalovaný na bydlení a energie něčím přispívá či nikoliv. Nevyžádala si případně prohlášení osoby, u které žalovaný bydlel s tím, že bydlení je mu poskytováno bezplatně či za minimální finanční obnos. Dále nebylo zjišťováno, kolik činil dluh u zdravotní pojišťovny, který žalovaný splácel v roce 2018. Není zřejmé, jak dlouho v té době měl trvat pracovní poměr žalovaného u právnická osoba a.s. a zda žalovaný nebyl ještě ve zkušební době. V roce 2015 měl žalovaný stabilní příjem ze zaměstnaneckého poměru, ale v letech 2016 a 2017 žádný příjem kromě podpory v nezaměstnanosti neměl. Za této situace žalobkyně měla podrobněji zkoumat jak výdajovou stránku žalovaného (možné dluhy, např. ze zdravotního pojištění), tak i stabilitu příjmu, kdy pracovní poměr vznikl přibližně tři měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a v tomto řízení uplatněný nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku . Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobkyně částky v celkové výši 40 294,82 Kč a uhradil dle výpisu z úvěrového účtu částku 24 834,18 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 15 406,18 Kč. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, avšak až za dobu od 19. 8. 2020 do zaplacení v návaznosti na doručení předžalobní upomínky ze dne 12. 8. 2020 jako první výzvy k úhradě celé dlužné částky (byť z jinak označeného právního titulu), a to v sazbě stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a platné k prvnímu dni prokázaného prodlení. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 12. 8. 2020, k jejímu doručení došlo dle § 573 o. z. třetí pracovní den tj. v pondělí 17. 8. 2020, další den nastala splatnost a nejpozději od 19. 8. 2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 15 406,18 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 15 460,64 Kč, tj. 74 % předmětu řízení a neúspěšná co do částky 5 571,51 Kč, tj. 26 % předmětu řízení, a má tedy nárok na náhradu 48 % nákladů řízení (74-26). Celkové náklady řízení žalobkyně činí dle soudu 5 692 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 842 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 2 840 Kč, režijních paušálu k úkonům právní pomoci ve výši 600 Kč, cestovného ve výši 368 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 200 Kč a z částky odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty ze všech uplatněných nákladů řízení vyjma zaplaceného soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 842 Kč, přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za čtyři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu), přičemž odměna a režijní paušály za první tři z těchto úkonů byly přiznány dle § 14b advokátního tarifu, tj. odměna ve výši 300 Kč za úkon a režijní paušál ve výši 100 Kč za úkon, a to vzhledem k tomu, že žalobkyně zastoupená stejným advokátem podává i u zdejšího soudu ve větším množství žaloby se stejným skutkovým základem, tj. úhradu nesplacených spotřebitelských úvěrů, přičemž tyto žaloby se vyznačuji vysokým stupněm shodnosti textu a dle soudu se jedná o žaloby formulářové. Naopak odměna za účast u jednání byla přiznána ve výši 1 940 Kč za jeden úkon a režijní paušál ve výši 300 Kč za jeden úkon dle ust. § 7 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Náhrada za ztrátu času byla přiznána dle § 14 advokátního tarifu za dvě započaté půlhodiny strávené cestou zástupce žalobkyně z Ostravy do Karviné a zpět. Cestovné bylo přiznáno za jízdu osobním automobilem z Ostravy do Karviné a zpět při ujetí celkem 48 km průměrné spotřebě 8 litrů benzínu na 100 km, ceně paliva dle platné vyhlášky, tj. 37,10 Kč za 1 litr s připočtením paušální náhrady 4,70 Kč za jeden ujetý kilometr. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila doslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 2 732 Kč, tj. 48 % z částky 5 692 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.