Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 C 179/2021-43

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,

se sídlem v obec, ulice číslo

zastoupená JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,

advokátem se sídlem tamtéž,

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,

bytem v obec, ulice číslo

o 5.000 Kč s úroky a úroky z prodlení,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.200 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.200 Kč za dobu od 15. ledna 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 800 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.087,87 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2.855,61 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do 14. ledna 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 800 Kč za dobu od 15. ledna 2020 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do zaplacení.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.200 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.200 Kč za dobu od 15. ledna 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 800 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.087,87 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2.855,61 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do 14. ledna 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 800 Kč za dobu od 15. ledna 2020 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do zaplacení. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 5.000 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (částečně přitom úroky i úroky z prodlení kapitalizoval. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovanému podle smlouvy o půjčce ze dne 3. 6. 2016 společnost právnická osoba, poskytla (v hotovosti) částku 5.000 Kč, již se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem, který žalobce dále specifikoval, v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, to vše v hotovosti. V rozporu s tímto ujednáním žalovaný vrátil pouze částku v celkové výši 800 Kč, jinak ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 6. 12. 2019, postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem z téhož dne. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.

Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván – nevyjádřil.

K projednání věci soud nařídil jednání na den 1. 3. 2022. K tomuto jednání byli řádně a včas předvoláni oba účastníci, žádný z nich se ovšem k jednání soudu nedostavil. Žalobce svou nepřítomnost omluvil, žalovaný nikoli. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalobce zároveň svou absencí znemožnil soudu v postupu podle ustanovení a 3

Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 3. 6. 2016 žalovaný převzal v hotovosti částku 5.000 Kč, od zástupce společnosti právnická osoba, téhož dne podepsal žalovaný a právnická osoba, smlouvu o půjčce. Podle smlouvy ze dne 6. 12. 2019 byla mj. pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne 3. 6. 2016 postoupena žalobci (o tom svědčí obsah smlouvy o postoupení ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019). Žalovaný vrátil pouze částku 800 Kč, jinak ničeho (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil, že by zaplatil více). žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení přípisem ze dne 6. 12. 2019, odeslaným dne 7. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, kdy byl tento přípis doručen žalovanému, vychází soud ze zákonné domněnky podle ustanovení § 573 o. z., tzn. soud má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 10. 1. 2020.

Soud nemá za prokázané, že by před uzavřením smlouvy poskytovatel půjčky ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, což samo o sobě je důvodem neplatnosti smlouvy (srov. ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni, kdy podle tvrzení žalobce měla být uzavřena smlouva, tj. ke dni 3. 6. 2016). Vyjma toho soud nemá za prokázané, že by žalovaný byl vyzván k zaplacení dříve než výzvou ze dne 6. 12. 2019, odeslanou dne 7. 1. 2020 (předložil-li žalobce osudu další, dříve datované výzvy, nedoložil nijak jejich odeslání žalovanému).

Po právní stránce soud věc posoudil takto: Smlouvu ze dne 3. 6. 2016 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť poskytovatel půjčky zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (tj. ke dni 5. 11. 2015). S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , případně rozsudek Soudního dvoru Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný obdržel dne 3. 6. 2016 částku 5.000 Kč, aniž k tomu měl právní důvod (plnění podle neplatné smlouvy), došlo u něho ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat (srov. ustanovení § 2991 an. o. z.). Žalovaný dosud zaplatil částku 800 Kč, zbývá tedy k zaplacení částka ve výši 4.200 Kč. Splatnost částky 5.000 Kč podle skutkových zjištění soudu nastala ke dni 14. 1. 2020. První doložená výzva k plnění je ze dne 6. 12. 2019, předaná k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Protože žalobce netvrdil jiné datum doručení, soud vycházel z domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 10. 1. 2020. Dne 10. 1. 2020 byl pátek. Za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující úterý, tj. 14. 1. 2020 (nelze rozumně předpokládat, že žalovaný hned v den doručení, v pátek 10. 1. 2020, reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. v sobotu 11. 1. 2020, částka mohla být reálně připsána na účet žalobce v úterý 14. 1. 2020). Ke dni 14. 1. 2020 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 4.200 Kč a od následujícího dne, tj. od 15. 1. 2020, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 4.200 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení o. z.) z této částky ode dne 15. 1. 2020 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně (ač podle by měl právo na vyšší úrok z prodlení), soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v této výši. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení (výrok I.).

Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle ustanovení , kdy žalobci, který byl ve věci převážně neúspěšný, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly, tedy není co nahrazovat.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.