Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 343/2021-68
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 265 092,54 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 204 390 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 204 390 Kč
od datum do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá co do částky 60 702,54 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru
ve výši 24 177,64 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 577,79 Kč, úrokem z úvěru ve výši 14 % ročně z částky 264 092,54 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 10 % z částky 264 092,54 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem ve výši 10 % z částky 59 702,54 Kč od datum do zaplacení
a se zákonným úrokem ve výši 1,5 % z částky 204 390 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 296,80 Kč,
s tím, že co do zbývající části se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 204 390 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 204 390 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba se zamítá co do částky 60 702,54 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 24 177,64 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 577,79 Kč, úrokem z úvěru ve výši 14 % ročně z částky 264 092,54 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 10 % z částky 264 092,54 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem ve výši 10 % z částky 59 702,54 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 1,5 % z částky 204 390 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 296,80 Kč, s tím, že co do zbývající části se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu
dne datum na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy
o úvěru Optimální splátka číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným ze dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému dne datum spotřebitelský úvěr za účelem konsolidace závazků žalovaného ve výši 284 348 Kč,
který se žalovaný zavázal splácet 120 měsíčními splátkami spolu s úroky se sjednanou úrokovou sazbou 14 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto celý dluh zesplatnila dne datum. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným
na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně proto požaduje
po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 264 092,54 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 24 177,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 577,79 Kč, smluvního úroku ve výši 14 % ročně z jistiny ve výši 264 092,54 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši
10 % ročně z celkové částky ve výši 264 092,54 Kč od datum do zaplacení,
Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.
2. Soud se prvotně zabýval otázkou, zda je ve věci soudem příslušným, a to s přihlédnutím,
že se jedná o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem anonymizováno republiky.
Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž zjistil,
že je zde dána pravomoc českých soudů dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES)
č. 1215/2012 ze dne 2. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky,
neboť na území České republiky měl být dluh uhrazen. Soud dále posoudil, že je v souladu s ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. o. s. ř. ) i soudem věcně a místně příslušným.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže
ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci
se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu
o optimální splátce, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 311 300 Kč s tím, že 283 000 Kč bude použito
na úhradu dluhů žalovaného. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázal vrátit 120 měsíčními splátkami ve výši 4 834 Kč s roční úrokovou sazbou 14 %. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne datum peněžní prostředky v celkové výši 284 348 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně přičítat k nezaplacené jistině úvěru úroky, poplatky a smluvní pokuty a právo na odstoupení od smlouvy s okamžitým zesplatněním úvěru. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, celkem uhradil 79 958 Kč. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila dopisem ze dne datum a prohlásila celý poskytnutý úvěr za okamžitě splatný. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou
o postoupení pohledávek ze dne datum, žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne datum odeslaným doporučeně, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována. Žalovaný
na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co byla pohledávka převedena na žalobkyni, ani poté,
co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění ze dne datum vyzván.
7. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že byla její právní předchůdkyni před poskytnutí úvěru známa platební morálka žalovaného z předešlých závazků, a že byl poskytnutý úvěr použit na konsolidaci závazků, podle žalobkyně tak došlo ke snížení rizika případné nesolventnosti dlužníka. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný
před poskytnutím úvěru poskytl údaje o svých příjmech a výdajích.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy,
jimiž Česká republika i země jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 9 5. úvěrových podmínek, kterými se řídí předmětná smlouva.
10. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po datum, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění,
dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně
a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá,
že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může
od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není
za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku
z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel
i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017 -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
22. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho,
zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu a výdajích, nicméně sdělené údaje žalovaného nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.
23. Předmětná smlouva o optimální splátce je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný tak měl povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši 204 390 Kč (vyplacená jistina 284 348 Kč mínus částka 79 958 Kč zaplacená žalovaným), která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu,
že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení
od datum do zaplacení. Žalovaný se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohl dozvědět až z žaloby, která mu byla soudem doručena dne datum.
Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinen platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účinným ke dni prodlení žalovaného.
24. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 60 702,54 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru
ve výši 24 177,64 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 577,79 Kč, úrokem z úvěru ve výši 14 % ročně z částky 264 092,54 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 10 % z částky 264 092,54 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem ve výši 10 % z částky 59 702,54 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 1,5 % z částky 204 390 Kč od datum do zaplacení, soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na 40 % (úspěch 70 % - 30 % neúspěch) náhradu nákladů řízení v částce 18 296,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 604 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen
„a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 265 092,54 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %
z částky 29 040 Kč ve výši 6 098 Kč.
26. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu
s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.