Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 54/2022-17
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 11 840 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 31. 10. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba došlá soudu dne 4. 1. 2022 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 5 000 Kč od 18. 10. 2021 do 30. 10. 2021, částky ve výši 2 600 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, částky ve výši 1 500 Kč na smluvní pokutě, částky ve výši 5 340 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 31. 10. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba došlá soudu dne 4. 1. 2022 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 5 000 Kč od 18. 10. 2021 do 30. 10. 2021, částky ve výši 2 600 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, částky ve výši 1 500 Kč na smluvní pokutě, částky ve výši 5 340 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobou došlou soudu dne 4. 1. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 11 840 Kč s příslušnestvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce je oprávněným poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 169 odst. 1 ZoSÚ, a je vedený v Seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeném Českou národní bankou. Žalobce poskytl dlužníkovi dne 14. 9. 2021 na základě jeho žádosti ze dne 14. 9. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč splatný původně dne 17. 10. 2021. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit žalobci sjednaný poplatek, jehož výše je specifikována dále v žalobním petitu. Žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě žalobci nevrátil, kdy tak neučinil ani po řadě urgencí a upomínek ze strany žalobce. Žalobci tak nezbylo, než se obrátit na soud s tímto návrhem, který odůvodňuje následovně. Před poskytnutím úvěru žalovanému žalobce nejprve posoudil dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Metodika posouzení úvěruschopnosti aplikovaná žalobcem vychází jednak z jeho vnitřních předpisů, jež byly vyhodnocovány ze strany ČNB v rámci řízení o udělení licence nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, dále pak z ostatních doporučení ČNB, konkrétně z jejich benchmarků a dále z individuálních stanovisek ČNB přímo adresovaných žalobci. Posouzení úvěruschopnosti se skládá z celé řady jednotlivých kroků. Tyto jsou v konkrétní podobě včetně přesných číselných hodnot k dispozici v příloze (důkazu) nazvané "Skóringová karta" a současně blíže popsány níže. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobce provedl jako první krok tzv. preskóring. Tento primárně vychází ze statistického modelu, reflektujícího dlouhodobě získávaná faktická data, která mají vliv na posouzení úvěruschopnosti. Na základě tohoto statistického modelu byla žalobcem vyhodnocena řada relevantních, individuálních parametrů, vztahujících se přímo k osobě žalovaného a jeho žádosti. V rámci tohoto kroku žalobce posuzuje např. věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalitu a časovou osu žádosti, apod. Konkrétní parametry včetně jejich vyhodnocení jsou obsaženy ve skóringové kartě. Na tomto základě získal žalovaný v rámci algoritmu žalobce skóre, které převyšuje práh ve výši 355, který je první nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru. Žalobce tak v důsledku kladného výsledku přikročil k dalšímu postupu v rámci posuzování žalovaného, resp. jeho schopnosti poskytnutý úvěr splatit. Žalobce si od žalovaného dále vyžádal potvrzení o příjmech žalovaného formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem / daňovým přiznáním / výpisem z bankovního účtu. Žalovaný poskytnul žalobci tyto doklady k doložení svých příjmů, které žalobce dále přikládá jako důkaz k doložení svých tvrzení: - výplatní páska za období 5/ 2021 - výplatní páska za období 6/ 2021 Z těchto podkladů žalobce vypočetl průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši minimálně 27 752 Kč. Žalobce tedy disponuje doklady o příjmech žalovaného za 2 období, z čehož ověřil, že příjem žalovaného nepochází výhradně z dávek od státu, ale z jeho pracovní činnosti. Informace o výdajích žalovaného žalobce získal jednak dílem z prohlášení žalovaného a dále pak ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým Statistickým Úřadem. Výše uvedený postup reflektuje jak požadavky zákona a ustálené judikatury, tak závěry odborné literatury. Reprezentativní je např. Rozsudek NSS č. j. 1 As 30/2015 – 39. Dále žalobce podrobně popsal obecný postup při šetření výdajové stránky. Za účelem zjištění dosavadního plnění závazků ze strany žalovaného a rovněž za účelem zjištění případné míry zadluženosti (tj. výše potenciálních měsíčních splátek žalovaného) žalobce vedle ostatního provedl: - lustraci centrální evidence exekucí (0 záznámů, datum dotazu 14.09.2021 10:38:37, viz přiložený důkaz – výpis exekucí) - lustraci insolvenčního rejstříku (0 záznamů, datum dotazu 14.09.2021 10:38:29, viz přiložený důkaz - záznam ve skóringové kartě) - ověření úvěrové zprávy z registru úvěrů REPI (datum dotazu 14.09.2021 10:38:34), který provozuje Společnost CRIF – Registr platebních informací s.r.o. (viz přiložený důkaz - záznam ve skóringové kartě). V registru exekucí a insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam. Z registru REPI pak žalobce vzal v potaz především informaci o výši pravidelných měsíčních splátek žalovaného, se kterými žalobce dále počítal na výdajové stránce dlužníka (žalovaného), přičemž jako pravidelné měsíční splátky byla u žalovaného zjištěna částka 921 Kč. Žalobce vzal také v úvahu fakt, že žalovaný s žalobcem uzavřel v minulosti jiné úvěrové smlouvy, které řádně splatil. Dále byl v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobcem provedeny propočty životního minima a volných prostředků dlužníka (žalovaného) ve vztahu k jeho schopnosti úvěr splácet metodou zátěžového testování negativních scénářů na schopnost splácet úvěr (např. ztráta zaměstnání, záporná amortizace úrokových sazeb apod.), a to vždy, tj. u každého jednoho modelu, s kladným výsledkem. Ve všech scénářích (celkem bylo zvažováno 5 scénářů), které byly žalobcem zvažovány, by žalovaný disponoval nezbytnými prostředky na splacení žalovaného úvěru i za situací, kdy by se mu příjem snížil, zvedly by se úrokové sazby, apod. Postup výpočtu je opět podrobně rozveden v přiložené skóringové kartě, na niž žalobce důkazně odkazuje. Žalobce navázal právní shrnutí. Předně po odeslání žádosti o úvěr ze strany žalovaného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes síť internet žalobce žalovaného požádal o zaslání registrační a ověřovací platby ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného spolu s žalobcem vygenerovaným variabilním symbolem, což žalovaný učinil. Ověřovací platba ve výši 1 Kč byla odeslána dříve z toho důvodu, že žalovaný s žalobcem uzavřel v minulosti více úvěrových smluv, které řádně splatil. Ověřovací poplatek žalobce tedy požadoval před první poskytnutou smlouvu a pak případně při každé změně čísla bankovního účtu žalovaného. Touto platbou žalovaný potvrdil svou totožnost, kdy jméno vlastníka bankovního účtu na bankovním výpise se shodovalo se jménem v žádosti a v zaslaném OP. Totožnost byla dále ověřena z občanského průkazu žalovaného, jehož kopie tvoří rovněž přílohu tohoto návrhu. Žalovaný do dnešního dne na úhradu úvěru ničeho neuhradil. Dle uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7.4. žalobce odeslal žalovanému doporučeně prostřednictvím poštovní zásilky dvě upomínky k úhradě (upomínky jsou přílohou tohoto návrhu). S těmito upomínkami žalobci v důsledku prodlení žalovaného vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání - administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci, apod. Za tyto upomínky byla dle uzavřené úvěrové smlouvy a tedy vzájemné dohody žalobce a žalovaného naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými stanovené vypočtenou částkou ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč Tyto částky zohledňují především časovou náročnost přípravy těchto upomínek a k tomu další související náklady, jako jsou například náklady na jejich odeslání naším pracovníkem, poštovné, apod. V důsledku toho, že žalovaný na upomínky nereagoval, byl žalobce v důsledku porušení povinností žalovaného nucen předat pohledávku k inkasnímu řízení. Za toto byla dlužníkovi naúčtována dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru dohodnutá náhrada nákladů na toto pověření ve výši 1 500 Kč. Částka představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu, apod. Dalšími náklady jsou pak částky vynaložené na odesílání SMS a emailových upomínek a telefonování dlužníkovi po splatnosti. Tyto náklady představují jen toliko žalobcem vynaložené a již zaplacené sumy za účelem kontaktování dlužníka ve snaze se s ním domluvit na splacení jeho dluhu. Přesný výpočet všech účelně vynaložených nákladů je přílohou tohoto návrhu, na kterou tímto důkazně odkazujeme. Z procesní opatrnosti uvádíme, že žádné z těchto nákladů by nevznikly, kdyby žalovaný dodržel podmínky uzavřené smlouvy, případně dlužnou částku uhradil po několikanásobném (opakovaném) upomínání prostřednictvím SMS, emailů a telefonátů - všechny tyto činnosti byly uskutečněni ještě v době před odesláním písemných upomínek, resp. předáním věci inkasní agentuře, kdy k těmto krokům jsme byli přinuceni až v důsledku nečinnosti dlužníka. Dlužník svůj dluh neuhradil, nedodržel převzatý závazek, kdy v důsledku porušení smlouvy dlužníkem vznikly náklady navíc, které žalobce tedy musel vynaložit výhradně v důsledku porušení povinnosti ze strany žalovaného a nyní je tedy povinností žalovaného tyto v důsledku svého jednání uhradit, to vše v dohodnuté výši. Nutno podotknout, že i výše všech těchto nákladů byla předmětem zkoumání ze strany ČNB. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci za poskytnutí úvěru sjednaný poplatek. Žalobce si dovoluje zdvořile upozornit, že sjednaný poplatek je vždy výhradně jednorázový a v čase za žádných okolností dále neroste, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou úvěru. Z důvodu opatrnosti tak žalovaný zdvořile konstatuje, že na takto sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru nelze aplikovat judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se výší úroku ve vztahu k hodnotě vzájemného plnění (např. rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo 416/2013). Jak již bylo uvedeno výše, pak sjednaný poplatek je jednorázový a pevný. Nejedná se tedy o úrok, jehož výše by v průběhu času v důsledku prodlení žalovaného rostla. Naopak je dle názoru žalobce potřeba vzít v potaz, že v tomto případě se jedná o specifický segment trhu, kdy je půjčována v absolutní hodnotě sice poměrně nízká částka. Naproti tomu však ale stojí fixní náklady žalobce především na posouzení úvěruschopnosti dlužníka, spočívající zejména v odměnách pracovníků, poplatků za dotazy do registrů apod., kdy tyto jsou nezávislé na výši zapůjčené částky a žalobce je z výnosu z poplatku musí pokrýt. Lze tak uzavřít, že poplatek za poskytnutí úvěru, na kterém se žalovaný a žalobce dohodli, je zákonný a přiměřený. Z výše uvedeného se domníváme, že jsme úvěruschopnost žalovaného posoudili s náležitou odbornou pečlivostí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., kdy jsme vycházeli především z dokladů poskytnutých spotřebitelem, nezávislých úvěrových a exekučních registrů a nespoléhali jsme se jen na spotřebitelova prohlášení, ale naopak jsme od spotřebitele vyžadovali aktivní účast a doložení tvrzených skutečností. Dále dlužník nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3., a proto mu byla naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2. ve výši dvakrát 750 Kč. Celková výše smluvní pokuty ve smyslu Zákona o spotřebitelském úvěru je tak 1 500 Kč, což činí 30% jistiny, čímž bylo vyhověno dikci §121 ZoSÚ. Dlužník se podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázal tento úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 5 340 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dne 25. 10. 2021.
2. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání konanému dne 5. 5. 2022 se žalobce nedostavil, svou neúčast u ústního jednání omluvil s tím, že souhlasil s tím, aby jednání proběhlo bez jeho účasti. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. Na základě právě uvedeného soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl na podkladě provedeného dokazování a obsahu spisu.
Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
4. Z Výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.
5. Z výplatního lístku žalovaného za květen 2021 soud zjistil, že mu náleží čistá mzda ve výši 31 122 Kč, z výplatního lístku žalovaného za červen 2021 soud zjistil, že žalovanému náležela čistá mzda ve výši 26 582 Kč. Z listiny nadepsané„ posouzení úvěryschopnosti žadatele“ soud zjistil, že jsou zde shrnuty základní údaje o žalovaném. Z výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že k 14. 9. 2021 není u žalovaného žádný záznam.
6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 9. 2021, včetně předsmluvních informací soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně úvěrující žalobce a na straně úvěrované žalovaný. Z obsahu této listiny soud dále zjistil, že úvěrující se zavazuje poskytnout úvěrovanému do čtyř dnů od uzavření smlouvy na jeho požádání úvěr výši 5 000 Kč a úvěrovaný se zavazuje vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a uhradit ostatní finanční závazky vyplývající ze smlouvy, tj. jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč před slevou, po slevě 1 240 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru byl úvěrovaný povinen vrátit v jedné splátce do 30 dnů. V závěru smlouvy je u věřitele i u dlužníka uveden údaj, že smlouva byla digitálně podepsána dne 14. 9. 2021. Z fotokopie číslo obč. průkazu soud zjistil, že jde o fotokopii OP žalovaného.
7. Dne 16. 8. 2021 byla na účet žalobce připsána částka 1 Kč z účtu č. bankovní účet s názvem celé jméno žalovaného, dne 14. 9. 2021 byla na účet č. bankovní účet z účtu žalobce odeslána částka 5 000 Kč (zjištěno výňatků z výpisů z účtu žalobce za období od 1. 8. 2021 do 30. 9. 2021).
8. Dopisem ze dne 25. 10. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, což mu bylo odesláno dne 25. 10. 2021 na adresu adresa žalovaného (zjištěno z Upomínky k úhradě dluhu ze dne 25. 10. 2021 včetně podacího lístku ze dne 25. 10. 2021). Opakovaně žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dopisem ze dne 8. 11. 2021 a ze dne 18. 11. 2021 (zjištěno z Výzvy z 8. 11. 2021 a ze dne 18. 11. 2021 a podacích lístků ze dne 18. 11. 2021 a 8. 11. 2021).
9. Z listiny„ rozpis účelně vynaložených nákladů na upomínky“ soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).
18. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
19. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
20. Soud vzal za prokázáno, a to na základě provedeného dokazování a vyjádření žalovaného, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru datovanou dne 26. 3. 2019, k jejímu obsahu, úpravě práv a povinností smluvních stran soud odkazuje na skutková zjištění shora.
21. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobce při uzavření smlouvy zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud vzal za prokázáno, že žalobce zkoumal a ověřoval příjmovou stránku žalovaného. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce zkoumal výdajovou stránku žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů. Soud byl připraven žalobce poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobce se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavil. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru datované dne 14. 9. 2021, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).
22. Na základě právě uvedeného tak soud konstatuje, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 5 000 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho (což žalobce nijak neprokazoval, nicméně ani žalovaný netvrdil a neprokazoval žádné úhrady, které by žalobcem zohledněny nebyly nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobci náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 5 000 Kč, představující žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy – viz. shora) a žalovaný byl podle 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou ze dne 25. 10. 2021, která mu byla odeslána dne 25. 10. 2021 do jeho dispoziční sféry. V této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 30. 10. 2021. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 5 000 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 31. 10. 2021 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).
23. Tuto částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy toto odpovídá ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. – část věty před středníkem. Jde o základní zákonnou lhůtu k plnění, kdy ke stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.
24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.
25. Výrok ad. III tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesní úspěch žalobce a žalovaného ve srovnání s jejich procesním neúspěchem byl v zásadě shodný.
26. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby – návrhu na vydání EPR na soudním poplatku částku ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a spis byl převeden do agendy C. Soud tak výrokem ad IV. tohoto rozsudku zavázal žalobce doplatit státu na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to v souladu s položkou 2 bodem 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění. Tento doplatek poplatku je žalobce povinen zaplatit do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogického použití § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.