Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 17/2022-47
Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa, obec
o zaplacení 14 103,52 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 132 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 132 Kč od 1.11.2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 971, 52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 693,25 Kč, úrok ve výši 8,25% p.a. z částky 12 132 Kč od 5.1.2021 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 14 103,52 Kč od 15.10.2021 do 31.10.2021, úrok z prodlení z částky 1 971, 52 Kč od 1.11.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 765 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12 132 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 132 Kč od 1.11.2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 971, 52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 693,25 Kč, úrok ve výši 8,25% p.a. z částky 12 132 Kč od 5.1.2021 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 14 103,52 Kč od 15.10.2021 do 31.10.2021, úrok z prodlení z částky 1 971, 52 Kč od 1.11.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 765 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobce se svým žalobním návrhem domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 14 103, 52 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že uzavřel s žalovaným dne 30.4.2021 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo (dále jen„ Úvěrová smlouva“), sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci, přičemž v jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část vyčerpaného revolvingového úvěru, případné poplatky a smluvní sankce. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal částku 13 999 Kč, na úvěr uhradil 1 867 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil svého oprávnění požadovat okamžité zaplacení dlužné částky v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 30.9.2021. Žalovaný na dlužnou částku po zesplatnění neuhradil žádnou částku. Žalovaný tak žalobci dluží částku ve výši celkem 14 103,52 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 12 132 Kč, poplatků za pojištění ve výši 271,52 Kč, nákladů vymáhání ve výši 200 Kč, smluvních pokut v částce 1 500 Kč. Dále žalobce požadoval úrok ve výši 26,28 % p.a. kapitalizovaný od 1.10.2021 ke dni sepsání žaloby (4.1.2022) ve výši 693,25 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 269,09 Kč a od 5.1.2022 běžící úroky tak i úroky z prodlení do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradil. Žalobce v rámci postupu poskytování úvěru naplnil svou zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, k čemuž využívá statistický model, provedl lustraci žalované v příslušných úvěrových registrech.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 24.2.2022 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez jeho osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nezaslal své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti žalobce a žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Úvěrovou smlouvou číslo ze dne 30.4.2021, Úvěrovými podmínkami žalobce, historií úvěru měl soud prokázáno, žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 60 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, splatných vždy k 20. dni v měsíci, roční úroková sazba byla sjednána na 26,28 % p.a. Součástí úvěrové smlouvy byly Úvěrové podmínky žalobce. V jednotlivých splátkách úvěru byly zahrnuty sjednané úroky a příslušná část úvěrové jistiny, poplatky. Podle čl. 7 Úvěrových podmínek v případě, že se klient dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je povinen na požádání splatit celý čerpaný úvěr. Transakční historií, výzvou k zesplatnění ze dne 30.9.2021 spolu s podacím archem měl soud prokázáno, že žalovaný splátky přestal pravidelně splácet (uhradil pouze první dvě splátky), žalobce úvěr proto ke dni 30.9.2021 zesplatnil a žalovaného vyzval k zaplacení celkové částky 14 120,69 Kč do 14 dnů. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka na jistině 12 132 Kč. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem, jak vyplývá z dopisu ze dne 30.4.2021, jeho odeslání bylo prokázáno poštovním podacím archem, žalované byla poskytnuta lhůta k plnění do 7 dnů. Úvěrovou kartou klienta, úvěrovou zprávou NRKI Žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy měl spotřební úvěr s datem ukončení 15.9.2022, kde byl datum poslední delikvence 31.10.2020, kreditní kartu splátkovou s datem ukončení 31.3.2021 a datem poslední delikvence 31.10.2020, žalovaný byl svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlel v podnájmu, ze zaměstnání dosahoval příjmu 21 000 Kč měsíčně, jako měsíční výdaje domácnosti uvedl částku 1 000 Kč, opakovaně žádal o osobní úvěry, procházel evidencí NRKI, CEE, v insolvenčním rejstříku neměl záznam, byla ověřena platnost jeho dokladů u MV ČR. Žalobce tak po odečtení životního minima žalovaného ve výšk 3 860 Kč, splátek jiným společnostem (KAMALI) v celkové výši 3 615 Kč, výše splátky schváleného úvěru 2 400 Kč, normativních nákladů na bydlení ve výši 4 381 Kč, vycházel z disponibilních příjmů žalovaného ve výši 6 744 Kč.
11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je, pouze co do úhrady částky 12 132 Kč (žalobcem poskytnutá částka 13 999 Kč mínus žalovaným zaplacená částka 1 867 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 1.11.2021 do zaplacení, důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I.).
12. Soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě níž žalovaný vyčerpal formou revolvingového úvěru celkem částku 13 999 Kč, kterou se s poplatky zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy již od třetí splátky řádně neplnil. Pokud byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně žalobcem nebylo provedeno v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalobce sice tvrdil a prokazoval, že ohledně osoby žalovaného si vyžádal výše uvedené údaje, provedl kontrolu žalovaného v registrech ISIR, NRKI, CEE, kladně vyhodnotil kreditní skóre žalovaného, kdy pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení závazků – avšak nijak dále nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalovaného, který měl mít jediný příjem 21 000 Kč měsíčně, bydlel v nájmu – jehož výši žalobce nezjišťoval, čerpal další úvěrové produkty se splátkami v celkové výši 3 615 Kč, se splácením úvěrových produktů se dostává do prodlení (viz. shora uvedené delikvence), faktické výdaje žalovaného nezkoumal (kdy mimo jiné nelze předpokládat, že by náklady na bydlení žalovaného v nájmu činily částku životního minima či normativních nákladů na bydlení, se kterými žalobce pracoval). Žalovaný nebyl vyzván k doložení skutečných nákladů bydlení, nebyl ověřen ani způsob nakládání žalovaného s finančními prostředky, což nesvědčí o vynaložení odborné péče k posouzení úvěruchopnosti žalovaného. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
13. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 13 999 Kč, přichází pouze nárok žalobce na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 12 132 Kč, neboť žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 1 867 Kč. Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění dopisem ze dne 21.10.2021 do sedmi dnů od sepsání této výzvy, tento se dostal do prodlení nejdříve dnem 1.11.2021 (když dopis byl odeslán dne 22.10.2021 dle podacího archu), nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 13.2.2020 do zaplacení a nikoliv dříve.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalovanému výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 711 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 1 bod 3 citované vyhlášky) částku 1 000 Kč. Za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 900 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 100 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 14b odst. 5 písm. a/ citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21%, tj. 252 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 72 % z celku (úspěch žalobce činí 86 % - úspěch žalovaného 14 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 1 765 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu);
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.