Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 198/2021-48

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa

o zaplacení 27 210 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 %

p. a. od 23. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku 11 778 Kč s úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od 6. 12. 2019 do 22. 12. 2019 ve výši 10 % p. a., se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 655,65 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % p. a. od 23. 12. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku 11 778 Kč s úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od 6. 12. 2019 do 22. 12. 2019 ve výši 10 % p. a., se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 655,65 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 14. 1. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 27 210 Kč s přísl. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovaným uzavřel dne 6. 11. 2019 na dálku smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, k čerpání došlo převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s obchodním úrokem sjednaným v pevné výši 4 568 Kč splatit jednorázově nejpozději do 5. 12. 2019. Dále se žalovaný smlouvou zavázal pro případ nezaplacení jakékoliv splátky řádně a včas zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení, splatnou vždy den následujícím po každém dni prodlení a 50 Kč za každou upomínku zasílanou ze strany právního předchůdce žalobce. Žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnil a ve lhůtě splatnosti právnímu předchůdci žalobce nevrátil ve lhůtě splatnosti do 5. 12. 2019 částku 24 568 Kč, žalovaný byl proto opakovaně upozorňován na vzniklé prodlení a vyzýván k úhradě dluhu, zejména výzvami k úhradě ze dne 19. 12. 2019, 5. 1. 2020 a ze dne 16. 1. 2020, na tyto výzvy však nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Žalobce za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 20 000 Kč a příslušenství tvořeného obchodním úrokem ve výši 4 568 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 20 000 Kč ode dne 6. 12. 2019 až do zaplacení, neuhrazenými poplatky za upomínky ve výši 150 Kč a smluvní pokutou kapitalizovanou ke dni 26. 11. 2020 ve výši 7 060 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2021.

Žalobce na výzvu soudu podáním ze dne 25. 11. 2021 doplnil, že při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vychází zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou mu dostupné z titulu postavení žalobce v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Rovněž vychází také z historických informací o spotřebiteli (např. předchozích uzavřených smluv). Žalovaný již v minulosti s žalobcem uzavřel smlouvu o úvěru ze dne 27. 7. 2019, přičemž tento úvěr byl řádně splacen dne 5. 8. 2019. Dále žalobce uzavřel smlouvu o úvěru dne 29. 8. 2019, který byl opakovaně navyšován a řádně splacen dne 4. 10. 2019 Poslední splacený úvěr, který byl žalovanému poskytnut dne 4. 10. 2019, byl řádně splacen dne 5. 11. 2019. Dále vycházel z insolvenčního rejstříku, interní databáze právního předchůdce žalobce, databáze veřejné správy stran neplatných dokladů. Vyslovil přesvědčení, že právní předchůdce žalobce zachoval potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr tak právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když nespoléhal a nevycházel pouze z předložených a ničím nedoložených prohlášení žalovaných.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

Dne 5. 11. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč na jeho bankovní účet č. bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit v celkové výši 19 680 Kč (včetně obchodního úroku 3 680 Kč) do 5. 12. 2019. Následujícího dne, tj. 6. 11. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena ještě jedna smlouva o úvěru číslo kterou byla navýšena jistina úvěru na celkem 20 000 Kč a žalovaný se zavázal spolu s novou jistinou 20 000 Kč vrátit žalobci obchodní úrok ve výši 4 568 Kč do 5. 12. 2019. Strany smlouvy se dále dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobce navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky).

Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce číslo za listopad 2019 vyplývá, že právní předchůdce žalobce převedl dne 5. 11. 2019 na účet žalovaného pod variabilním symbolem číslo částku 16 000 Kč a dne 7. 11. 2019 na účet žalovaného pod variabilním symbolem číslo částku 4 000 Kč, jednalo se o dodatečnou půjčku.

Výpis ze systému Logy zachycuje historii a průběh smluvních vztahů, které byly v období od 16. 7. 2019 do 6. 12. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným realizovány.

Právní předchůdce žalobce upomínal žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne 19. 12. 2019, 5. 1. 2020, 16. 1. 2020 i 27. 11. 2020.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2021, potvrzení o připsání úplaty a přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil žalovanou pohledávku na žalobce.

Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě ( , o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy ( , o spotřebitelském úvěru).

Právní předchůdce žalobce před uzavřením před uzavřením smlouvy o úvěru číslo dle vlastních tvrzení při posuzování úvěruschopnosti žalovaného prověřil rozličné databáze a sám aktivně zjistil a ověřil informace o žalovaném. Z provedeného dokazování však vyplynul pravý opak: právní předchůdce žalobce nejen že žádným způsobem neověřoval příjmy žalovaného (např. z výplatních pásek, pracovní smlouvy, výpisů z účtu s příchozí mzdou atd.), ale rovněž nijak neověřoval ani výdaje žalovaného. Soudu tak není známo, z jakých konkrétních údajů o žalovaném právní předchůdce žalobce při posuzování jeho úvěruschopnosti vycházel, když žádné k dispozici neměl, a jak tedy mohl ony neexistující údaje vyhodnotit a dospět ke kladnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak nezjišťoval ani neověřoval konkrétní majetkové poměry žalovaného, zejména jeho příjmy a výdaje. Minimálně si právní předchůdce žalobce mohl a měl od žalovaného vyžádat např. podrobné položkové výpisy z jeho bankovního účtu za předchozí měsíce. Právní předchůdce žalobce má přitom povinnost řádně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet.

Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně. Uzavřená smlouva o úvěru číslo ze dne 5. 11. 2019, resp. 6. 11. 2019 je neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

Poskytnutá jistina úvěru ve výši 20 000 Kč nebyla právnímu předchůdci žalobce ze strany žalovaného vrácena. Žalobci tak vznikl dle a násl. nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 20 000 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 20 000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle ve spojení s  (I. výrok). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 19. 12. 2019. Dle výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 22. 12. 2019. Žalovaný se proto dostal do prodlení dne 23. 12. 2019.

Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky, smluvní pokutu, úroky z úvěru ani úroky z prodlení do doby faktické výzvy k úhradě.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce byl ve věci částečně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení odpovídající poměru jeho procesního úspěchu a neúspěchu. Žalobce byl s ohledem na předmět řízení úspěšný co do 63 % žalobou uplatněného nároku a neúspěšný co do 37 % žalobou uplatněného nároku. Má proto nárok na náhradu 26 % účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány:

i) zaplaceným soudním poplatkem 1 089 Kč;

ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu 4 úkonů právní služby po 2 380 Kč (tarifní hodnota 31 778 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání dne 16. 3. 2022) dle bodu 5 ;

iii) čtyřmi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle ;

iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle ve výši 2 251,20 Kč;

celkem tedy 14 060,20 Kč, 26 % z této částky pak odpovídá částka 3 655,65 Kč (III. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.