Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 311/2021-26
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 43 502,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
a) částku ve výši 11 891 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 891 Kč od
30. 7. 2019 do zaplacení,
b) částku ve výši 9 528 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 528 Kč od 30. 7. 2019 do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní
poplatek ve výši 434,50 Kč na účet číslo variabilní symbol, do 3 dnů od
právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 11 891 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 891 Kč od 30. 7. 2019 do zaplacení, b) částku ve výši 9 528 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 528 Kč od 30. 7. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 434,50 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky 43 502,12 Kč s úrokovým příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě:
a) smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne datum. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 60 týdenních splátek po 469 Kč, se splatností poslední splátky dne 6.8.2018. Žalovaný se zavázal bance fakticky vrátit vedle částky 15 000 Kč také částku 13 125 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 683 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, částku 3 830 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 6 612 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 3 109 Kč, když následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 22 772 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 168 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 9 603,27 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 415,82 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 958,21 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 168,73 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 168,73 Kč od 25.6.2019 do zaplacení,
b) smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne datum. Na základě takto mezi uvedenými subjekty uzavřené smlouvy o zápůjčce banka poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal pravidelně splácet formou 18 měsíčních splátek po 1 618 Kč, se splatností poslední splátky dne 25.10.2018. Žalovaný se zavázal bance fakticky vrátit vedle částky 16 000 Kč také částku 13 107 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 921 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, částku 4 052 Kč za administrativní zpracování zápůjčky a částku 5 134 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný však na poskytnutou zápůjčku uhradil toliko částku 6 472 Kč, když následně porušil své povinnosti hradit poskytnutou zápůjčku řádně a včas. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 730,12 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 175,60 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8 554,52 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 373,57 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 726,13 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 175,60 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 175,60 Kč od 25.6.2019 do zaplacení.
Před uzavřením každé z uvedených smluv posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalovaný byl vždy dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a veškeré údaje takto zjištěné a ověřené byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného.
Předmětné pohledávky byly společností právnická osoba žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24.6.2019. Před podáním žaloby byl ještě žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu .
4. Soud z listin předloženými žalobkyní, označenými jako – smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, zákaznická karta ze dne datum, smlouva o zápůjčce ze dne datum číslo smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, zákaznická karta ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 včetně přílohy - seznamu postupovaných pohledávek str. 153 a str. 155, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 včetně podacího lístku, předžalobní výzva, a z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 15 000 Kč a dne datum částku 16 000 Kč. Současně pak byla dne datum a dne datum podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouva o zápůjčce číslo smlouva o zápůjčce číslo podle které právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, ze které žalovaný dosud vrátil částku 3 109 Kč, a v hotovosti částku 16 000 Kč, ze které dosud žalovaný vrátil 6 472 Kč. Žalovaný se půjčené částky ve smlouvách zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 469 Kč a v 18 měsíčních splátkách po 1 618 Kč. Před uzavřením každé z označených smluv o zápůjčkách zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně tzv. úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z tzv. zákaznické karty, kterou žalovaný vždy vyplnil před uzavřením každé ze smluv o zápůjčkách. Právní předchůdkyně žalobkyně z toho dovodila (s odbornou péčí posoudila), že žalovaný má schopnost splácet každou z uvedených zápůjček, a to přestože, v krátké době, která uplynula od poskytnutí první zápůjčky (datum) k poskytnutí druhé zápůjčky (datum), a dále přestože právní předchůdkyně žalobkyně ničím neověřovala měsíční výdaje žalovaného. Soud tedy na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně neuzavřel, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila, zda je žalovaný schopen řádně své zápůjčky splácet, když neměla k dispozici relevantní přehled jeho výdajů, a když žalovaný vedle pracovní smlouvy a výplatních pásek ani v jednom případě nepředložil o svých výdajích žádné doklady. Právní předchůdkyně žalobkyně tak rozhodně nemohla dospět k žádnému výsledku o tom, jaké jsou skutečné volné prostředky žalovaného ke splácení jeho zápůjček. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek vzal soud za prokázané, že pohledávky z obou smluv o zápůjčkách byly postoupeny žalobkyni, o čemž svědčí rovněž dopis ze dne 24.6.2019 – oznámení o postoupení pohledávek, adresovaný žalovanému a zaslaný mu doporučeně, včetně výzvy k zaplacení dluhů z těchto smluv.
5. Z těchto listin předložených žalobkyní dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 15 000 Kč, ze které dosud žalovaný vrátil 3 109 Kč, a dne datum částku 16 000 Kč, ze které žalovaný dosud vrátil částku 6 472 Kč. Současně pak byly dne datum a datum uzavřeny mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvy o zápůjčkách. Soud se neztotožnil s tím, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně před uzavřením těchto smluv posoudila tzv. úvěruschopnost žalovaného, když řádně neověřovala skutečné výdaje žalovaného, když k tomuto neměla od žalovaného ani v jednom z případů před uzavřením smlouvy o zápůjčkách dle zákaznických karet žádné relevantní doklady, ze kterých by bylo možné jakkoli ověřit jaké jsou skutečné výdaje žalovaného. Tím pak nemohla právní předchůdkyně žalobkyně získat přehled o příjmových a majetkových poměrech žalovaného, které by jí dovolily učinit spolehlivý závěr o tom, že žalovaný je schopen splácet poskytnuté zápůjčky.
6. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 11 891 Kč a 9 528 s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv o zápůjčkách nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet zápůjčky. V souladu s ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčky a ty mu poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný je bude schopen splácet.
10. Výše uvedená tvrzení žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházejí z toho, že veškeré údaje zjišťovala právní předchůdkyně žalobkyně z tzv. zákaznických karet, z nichž však soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici pouze doklady, které označila právní předchůdkyně žalobkyně jako pracovní smlouvu a výplatní pásky, z těchto dokladů tak v žádném případě nemohla právní předchůdkyně žalobkyně prozkoumat jaká je výdajová stránka žalovaného ke dni uzavření každé ze smluv o zápůjčce, tj. k datum a datum. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla z těchto dokladů zjistit jaké jsou náklady na bydlení žalovaného, jaké jsou jeho životní náklady, náklady na dopravu do zaměstnání apod.. Rovněž tak nemohla ověřit jakým způsobem a zda vůbec přistupuje žalovaný k plnění svých závazků k úhradě energií, za bydlení, tj. jaká je jeho platební morálka, zda má nějaké jiné úvěry či zápůjčky, jak tyto případně splácí, proto právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost dle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Okresní soud tak nemohl dospět k jinému závěru, než že smlouvy o zápůjčce ze dne datum a datum jsou neplatné. Jde o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Dále je nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit z jiných zdrojů i další dlužníkem uvedené informace o jeho příjmech a výší jeho výdajů, tyto porovnat s obecně známými skutečnostmi, když dlužník má vždy tendenci chovat se účelově, aby úvěr získal, tj. přeceňovat své výdělkové poměry a schopnost splácet, což ho může přivést do dluhové pasti a ve svém důsledku pak poškodit i žalobkyni, viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.2.2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 , jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o., proti GK.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné a žalobkyně to doložila smlouvami o zápůjčkách, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal datum částku 15 000 Kč a dne datum částku 16 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost čerpané částky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a nyní žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil jen částečně, když žalobkyni vrátil z částky 15 000 Kč pouze 3 109 Kč a z částky 16 000 Kč vrátil 6 472 Kč. Žalovaný pak ani k výzvě právní předchůdkyně žalobkyně, aby jí vrátil peněžní prostředky nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy k plnění, která byla žalovanému zaslána dne 17.7.2019 doporučeně, dluh nevrátil. Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě těchto neplatných jednání (smluv o zápůjčkách) převzal od žalobkyně peněžní prostředky, je tyto povinen vrátit podle zásad bezdůvodného obohacení s oporou o ustanovení
§ 2993 o.z. Jelikož žalovaný tak dosud v části neučinil (a to v části rovnající se rozdílu mezi právní předchůdkyní žalobkyně poskytnutými částkami a částkami již žalobkyni vrácenými (15 000 Kč – 3 109 Kč = 11 891 Kč a 16 000 Kč – 6 472 Kč = 9 528 Kč, bezdůvodně se na úkor žalobkyně žalovaný v této výši, tj. o 11 891 Kč a 9 528 Kč, obohatil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částek 11 891 Kč a 9 528 Kč, a to i s úrokem z prodlení počítaným od doručení výzvy k plnění, tj. od 18.7.2019 (lhůta k plnění mu tak běžela od 19.7.2019 do 29.7.2019 a od 30.7.2019 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužných částek). Co do úroku z prodlení z těchto částek uplatněných, má nárok žalobkyně oporu v ust. § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této souvislosti pak žalobkyně požadovala úrok, a to ve výši 8,05 % ročně, proto byl úrok přiznán v této výši. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
14. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.
15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, neboť zůstal po celou dobu tohoto řízení procesně nečinným.
16. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 43 502,12 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 741 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. b) (tj. 2 175,50 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 434,50 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.