Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 141/2020-39
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 28.164,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4.520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.520 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit 23.644,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.247,11 Kč, smluvním úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 25.817,64 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.164,04 Kč od 28. 8. 2020 do 16. 9. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.644,04 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4.520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.520 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit 23.644,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.247,11 Kč, smluvním úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 25.817,64 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.164,04 Kč od 28. 8. 2020 do 16. 9. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.644,04 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 28.164,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec 26.000 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu si žalovaná nepřevzala.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením § 118a občanského soudního řádu.
4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 26.000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se pak zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvní úroky z úvěru ve výši 26,28 % ročně, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané smluvní úroky, příslušná část čerpaných peněžních prostředků a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), případně nepravidelné poplatky (např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod.) a smluvní sankce. RPSN byla sjednána ve výši 35,92 % (shodná tvrzení účastníků, smlouva o kreditní kartě příjmení jméno ze dne datum, soubor úvěrových podmínek)
5. Dále bylo prokázáno, že v celém průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 67.817 Kč a celkem uhradila částku 63.297 Kč. Jelikož žalovaná splátky úvěru nehradila řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle bodu 7.1 úvěrových podmínek, úvěr zesplatnila ke dni 13. 8. 2020 a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru. Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná žádnou splátku. Ke dni sepsání žaloby eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 28.164,04 Kč sestávající z jistiny ve výši 25.817,64 Kč (rozdíl součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila), poplatků ve výši 295 Kč, poplatků za pojištění ve výši 104,40 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1.717 Kč. Příslušenství pohledávky představuje smluvní úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 5.247,11 Kč (ve výši 26,28 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 14. 8. 2020 do dne sepsání žaloby, tj. do 24. 11. 2020, z částky 25.817,64 Kč), smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně od 25. 11. 2020 do zaplacení z částky 25.817,64 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 566,56 Kč (od 15. dne po zesplatnění úvěru, tedy ode dne následujícího po uplynutí 14 denní lhůty uvedené ve výzvě ke splacení celého úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu, tj. z částky 28.164,04 Kč od 28. 8. 2020 do 24. 11. 2020, v sazbě 8,25 % ročně) a zákonný úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.164,04 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaná pohledávku neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o kreditní kartě příjmení jméno ze dne datum, soubor úvěrových podmínek, výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva ke splacení celého úvěru ze dne datum včetně poštovního podacího archu, předžalobní výzva k plnění ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum)
6. Již v žalobě žalobkyně uváděla, že před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. K výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne datum svá tvrzení doplnila, uváděla, že byla provedena kontrola klienta v externích registrech, přičemž využity byly úvěrové registry SOLUS a NRKI, kde byla žalovaná lustrována s negativním výsledkem. Při posouzení úvěruschopnosti brala v úvahu následující skutečnosti: žalovaná byla zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 16.300 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 24.000 Kč, splátky jiným společnostem činily dle NRKI 4.333 Kč. Žalobkyně dále vycházela z životního minima dvou dospělých členů domácnosti v době schvalování úvěru, životního minima na dvě vyživované děti v době schvalování úvěru a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. K důkazu žalobkyně doložila úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací.
7. Soud má za prokázáno, že žalovaná uvedla při uzavření smlouvy měsíční příjem 16.300 Kč od zaměstnavatele jméno příjmení, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 24.000 Kč, počet vyživovaných dětí 1, druh bydlení podnájem. Jiné údaje týkající se poměrů žalované nebyly ve smlouvě uvedeny. Dle údajů z Nebankovního registru klientských informací měla jiné závazky, a to úvěr se splátkou 4.083 Kč a kreditní kartu splácenou nepravidelně. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o kreditní kartě příjmení jméno ze dne datum, úvěrová zpráva z Nebankovního registru klientských informací)
8. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Dle Smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 26.000 Kč. Žalovaná porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradila řádně.
14. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu III. ÚS 4129/18. Úvěruschopnost žalované byla ověřována z dostupných registrů a dále posuzována dle konkrétního údaje o příjmu a zaměstnavateli, který byl uveden žalovanou při uzavírání smlouvy. Žalobkyní zjištěné údaje se týkaly pouze šetření v dostupných registrech, nebylo zjišťováno a ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalovaného, nebyl ověřen tvrzený příjem žalované, nebyly zjišťovány a ověřovány její výdaje. Žalobkyně zohlednila pouze životní minimum dle údajů Českého statistického úřadu. Povinnost prošetřit poměry dlužníka přitom ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
15. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018-66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012“
16. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany žalobkyně poskytnuto plnění v celkové výši 67.817 Kč, žalovaná postupně uhradila 63.296 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Výše poskytnutého a nevráceného plnění tak činí 4.520 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 23.644,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.247,11 Kč, smluvním úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 25.817,64 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28.164,04 Kč od 28. 8. 2020 do 16. 9. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23.644,04 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o součet nároků požadovaných na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
17. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky v návaznosti na předžalobní upomínku, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě do 7 dnů od sepsání výzvy. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.
18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2, § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšné žalované v řízení náklady prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (251 občanského soudního řádu).