Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 144/2022-44

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 302 978,43 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 186 296,75 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 19 369,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 186 296,75 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 116 681,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 037,27 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 300 878,43 Kč od 24.10.2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 830,26 Kč, a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 116 681,68 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 186 296,75 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 19 369,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 186 296,75 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 116 681,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 037,27 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 300 878,43 Kč od 24.10.2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 830,26 Kč, a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 116 681,68 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 12. 2021 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 302 978,43 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 13. 5. 2016 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Podle žalobkyně byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a Sazebník. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 380 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet, z něhož část byla použita na úhradu dřívějších peněžitých závazků žalované a zbývající část úvěru byla poskytnuta neúčelově na běžný účet žalované. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěra platit poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaná byla podle produktových podmínek povinna zajistit na svém běžném účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě splatných závazků ze smlouvy a podle Všeobecných obchodních podmínek byla povinna se neocitnout v prodlení se splněním jakéhokoliv závazku vzniklého ze smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaná zavázala zaplatit uvedené společnosti úrok z poskytnutého úvěru ve výši 18,9 % ročně a poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu ve výši podle smlouvy a sazebníku a dále poplatky za pojištění schopnosti splácet úvěr. Protože žalovaná byla opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek, úroků a poplatků, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 10. 2019 a současně uplatnila u žalované nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % celkové částky splátek. Žalovaná postupně od 20. 6. 2016 do 21. 6. 2019 uhradila celkem 193 703,25 Kč, a její dluh tak podle žalobkyně činil 308 329,21 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 s účinností od 20. 11. 2020, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení jistiny ve výši 300 878,43 Kč, dále poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 037,27 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 27 199,39 Kč, jakož i úrok z úvěru ve výši 18,9 % ročně z částky 300 878,43 Kč od 24.10.2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 302 978,43 Kč od 24.10.2019 do zaplacení. Žalovaná byla upomenuta o zaplacení dlužné částky, ničeho však neuhradila.

2. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro ni byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 9. 5. 2022. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ust. a řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud proto jednal v její nepřítomnosti podle ust.

3. Ze žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne 13. 5. 2016 soud zjistil, že žalovaná požádala právnická osoba příjmení příjmení o úvěr ve výši 380 000 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že má základní vzdělání, je rozvedená, bydlí u rodičů a pracovní poměr má na dobu neurčitou. Z žádosti o úvěr dále vyplývá, že čistý měsíční příjem žalované měl činit 18 990 Kč, což potvrzuje i potvrzení o výši příjmů. Ze žádosti je rovněž patrné, že žalovaná měla jen jeden zdroj příjmů, přesto celkový příjem domácnosti měl činit 30 000 Kč. Žalovaná měla jednu vyživovací povinnost, její životní náklady měly činit 0 Kč, a měla závazek u právnická osoba příjmení příjmení ve výši 161 783,85 Kč, který měl být ukončen.

4. Z výpisu z běžného účtu žalované z 27. 5. 2016 soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 9 415,41 Kč, čistý příjem žalované v květnu činit 14 595 Kč, a 13. 5. 2016 jí byla připsána částka 218 216,15 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaná splácela závazek u právnická osoba Credit a uhradila dne 20. 5. 2016 platbu ve výši 3 984 Kč na auto. Dále uhradila 20. 5. 2016 elektřinu ve výši 770 Kč, topení 1 400 Kč a nájem ve výši 4 500 Kč. Součet těchto částek činí 10 654 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ve svém vyjádření k procesu úvěruschopnosti ze dne 2. 5. 2022 uvedla, že úvěruschopnost žalované byla hodnocena individuálně. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých jí v žádosti o konsolidaci. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky. Od příjmu žalované byly odečteny její výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje s tím, že bylo přihlédnuto k tomu, že poskytnutým úvěrem byly konsolidovány dosavadní splátkové závazky ve výši 2 458,21 Kč měsíčně. Z vyjádření dále vyplývá, že žalovaná do té doby hradila interní splátky ve výši 1 000 Kč a externí splátky ve výši 3 984 Kč měsíčně.

5. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne 13. 5. 2016 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná uzavřela tuto smlouvu se společností právnická osoba, sídlem adresa, IČO. Žalovaná na základě této smlouvy požádala o úvěr ve výši 380 000 Kč. Z této částky měla být použita částka 161 783,85 Kč na splacení jejího dluhu a zbývající část jí měla být zaslána bez určení účelu na její účet (viz výpis z běžného účtu žalované). Žalovaná se zavázala splácet tento úvěr měsíčně částkou 7 068,73 Kč a hradit pojištění 630 Kč, tedy měsíčně splácet 7 698,73 Kč včetně úroku v roční úrokové sazbě 18,9 % Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků za produkty a služby.

6. Z výpisu z úvěrového účtu žalované, platební historie a přehledu úvěru vyplývá, že žalovaná čerpala dne 13. 5. 2016 částku 161 783,85 Kč a 218 216,15 Kč, tedy celkem 380 000 Kč. Žalovaná postupně za dobu od 20. 6. 2016 do 21. 6. 2019 uhradila celkem 193 703,25 Kč.

7. Z upomínek ze dne 31. 1. 2019, 26. 4. 2019, 18. 7. 2019, 28. 7. 2019 a 3. 9. 2019 vyplývá, že žalovaná byla upozorňována na to, že řádně nehradí své splátky a byla vyzývána k jejich úhradě. Přípisem ze dne 14. 10. 2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení stávajícího dluhu ve výši 17 324,98 Kč nejpozději do 25. 10. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně pak přípisem ze dne 25. 10. 2019 zesplatnila dluh žalované k tomuto datu částkou 308 329,21 Kč, a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení 8. 11. 2019. Výzvou k zaplacení ze dne 22. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k zaplacení a upozornila ji na možnost postoupení jejího dluhu třetí osobě.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020, přílohy č. 1 ke smlouvě, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, dohody o úplatě a potvrzení o zaplacení ze dne 20. 11. 2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila svoji pohledávku za žalovanou se všemi právy s ní spojenými žalobkyni.

9. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované přípisem ze dne 30. 11. 2020, že postoupila svoji pohledávku za ní na žalobkyni. Oznámení bylo žalované odesláno 8. 12. 2020, jak je zřejmé z podacího lístku.

10. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou ze dne 10. 2. 2021 k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě do 25. 2. 2021. Tato výzva byla zaslána žalované téhož dne, jak je zřejmé z podacího lístku ze dne 10. 2. 2021.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 380 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet v měsíčních splátkách včetně pojištění a úroku ve výši 18,9 %. Žalovaná splátky řádně nehradila, nicméně na dluh za období od 20. 6. 2016 do 21. 6. 2019 uhradila celkem 193 703,25 Kč. Žalovaná byla vyzvána přípisem ze dne 14. 10. 2019 k zaplacení stávajícího dluhu ve výši 17 324,98 Kč nejpozději do 25. 10. 2019 a přípisem ze dne 25. 10. 2019 k úhradě celého dluhu vyčísleného částkou 308 329,21 Kč nejpozději do 8. 11. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30. 11. 2020 a žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení z , (dále jen „“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle věta prvá , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 186 296,75 Kč, neboť mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu a následné poučení soudu učiněného žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její měsíční příjem činí 18 990 Kč, což potvrzovalo i potvrzení o výši příjmů. V žádosti je však uvedeno, že přestože žalovaná měla jen jeden zdroj příjmů a byla rozvedená, měl celkový příjem její domácnosti činit 30 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však tento rozpor nijak neřešila, jak vyplývá i z jejího vyjádření z 2. 5. 2022. V žádosti bylo dále uvedeno, že žalovaná nemá žádné životní výdaje, přestože měla jednu vyživovací povinnost. Konkrétní výdaje nebyly v žádosti uvedeny. Podle vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 2. 5. 2022 měly být úvěrem konsolidovány dosavadní závazky žalované ve výši 2 458,21 Kč měsíčně a žalovaná do té doby hradila interní splátky ve výši 1 000 Kč a externí splátky ve výši 3 984 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně se však dalšími náklady žalované nezabývala a spokojila se s jejím tvrzením, že žije u rodičů. Z výpisu z běžného účtu žalované z 27. 5. 2016, který s ohledem na datum tohoto výpisu, mohla mít k dispozici až po uzavření smlouvy, však vyplývá, že žalovaná čistý příjem žalované v květnu 2016 činil 14 595 Kč, a výdaje žalované činily minimálně 10 654 Kč, tj. splátku 3 984 Kč právnická osoba Credit na auto, 770 Kč na elektřinu, 1 400 Kč na topení a 4 500 Kč na nájem. Při sjednané měsíční splátce 7 698,73 Kč včetně pojištění tak žalovaná neměla dostatečné finanční prostředky ke splácení úvěru. Rozdíl mezi jejími příjmem a výdaji totiž činil pouze 3 941 Kč, tedy méně, než činila sjednaná splátka. Ve výdajích žalované pak vůbec nebylo zohledněny náklady na stravu a ošacení, a ani náklady na vyživovanou osobu. Z uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. základní vzdělání, je rozvedená, bydlí u rodičů a pracovní poměr má na dobu neurčitou. Z žádosti o úvěr dále vyplývá, že čistý měsíční příjem žalované měl činit. Žalovaná měla jednu vyživovací povinnost, její životní náklady měly činit 0 Kč, a měla závazek u právnická osoba příjmení příjmení ve výši 161 783,85 Kč, který měl být ukončen.

19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

20. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je smlouva neplatná dle ust. zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením

21. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku ve výši celkem 380 000 Kč, a že žalovaná zaplatila celkem 193 703,25, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení ve výši 186 296,75 Kč, které je povinna vydat (380 000 Kč – 193 703,25 Kč). Protože původní věřitel, společnost právnická osoba, postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 186 296,75 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

22. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky ve výši dle , tj. ve výši 10 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni v kapitalizované výši 19 369,13 Kč, která představuje úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 324,98 Kč od 24.10.2019 do 25.10.2019, tj. ve výši 9,49 Kč, ve výši 10 % ročně z částky 17 324,98 Kč od 26. 10. 2019 do 8. 11. 2019, tj. ve výši 66,45 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 186 296,75 Kč od 9. 11. 2019 do 20. 11. 2020, ve výši 19 293,19 Kč, a dále ve výši 10 % ročně z částky 186 296,75 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky 17 324,98 Kč výzvou ze dne 14. 10. 2019, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení do 25. 10. 2019 a k vrácení celého dluhu výzvou ze dne 25. 10. 2019, v níž jí byla stanovena lhůta do 8. 11. 2019.

23. Ze všech výše uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalované, který byla v převážné části ve sporu úspěšná (včetně nároku žalobkyně na příslušenství), a náležel by jí nárok na úhradu poměrné části vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.