Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 93/2022-24
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr. Ivanou Jarešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 10 447 Kč
takto:
I. Žaloba s tím, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 10 447 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba s tím, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 10 447 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2022, domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že dne 4. 8. 2020 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a to tak, že částka 27 500 Kč byla žalované poskytnuta na její účet a částku 2 500 Kč převedla žalobkyně v souladu se smlouvou o úvěru na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku 37 500 Kč, tedy celkovou cenu úvěru, ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy každého 20. dne v měsíci. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, na základě úvěrové smlouvy došlo dne 26. 11. 2020 k zesplatnění úvěru. Částka 34 843 Kč byla žalobkyni přiznána rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 4. 2021, č. j. 51 C 105/2021-34 Touto žalobou se žalobkyně domáhá pouze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 31 563 Kč za období od 13. 1. 2021 do 10. 12. 2021, kapitalizované v částce 10 447 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na 1. 6. 2022 se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena dne 18. 4. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:
4. Dne 4. 8. 2020 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo přičemž celková výše spotřebitelského úvěru byla stanovena na 30 000 Kč (z toho 2 500 Kč tvořila provize zprostředkovatele). Celková cena úvěru byla stanovena na 37 500 Kč, přičemž smluvní úroková sazba byla stanovena na 21,55 %. Celkovou cenu úvěru měla žalovaná splatit ve 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč Součástí smlouvy jsou i její přílohy – úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpis úhrad. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 8. 2020 včetně úvěrových podmínek, předpisu úhrad a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru)
5. Žalobkyně dne 7. 8. 2020 převedla na účet žalované částku 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele částku 2 500 Kč (zjištěno z potvrzení banky o provedení úhrad ze dne 7. 8. 2020).
6. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně si od žalované vyžádala čestné prohlášení o jejích příjmech (22 000 Kč měsíčně), o jejích výdajích (2 500 Kč měsíčně – bydlení) a o jejích závazcích (žádné závazky). Žalobkyně si dále opatřila údaje o životním a existenčním minimu od 1. 4. 2020, o výši normativních nákladů na bydlení v roce 2020 a o výdajích na konečnou spotřebu domácnosti v letech 2016 až 2019. Na základě zjištěných údajů stanovila žalobkyně měsíční výdaje žalované na částku 6 360 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy svědčící o ověřování skutečné výše příjmů žalované ani o ověřování její bezdlužnosti. (zjištěno z čestného prohlášení žalované o závazcích ze dne 4. 8. 2020, čestného prohlášení žalované o výdajích ze dne 4. 8. 2020, z čestného prohlášení žalované o příjmech ze dne 4. 8. 2020, z dokumentů o životním a existenčním minimu, o normativních nákladech na bydlení a ze statistických přehledů o výdajích na konečnou spotřebu domácnosti v letech 2016 až 2019)
7. Žalovaná se ocitla v prodlení se splacením úvěru. Žalobkyně tedy úvěr ke dni 26. 11. 2020 zesplatnila. (zjištěno z dopisu o zesplatnění a výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 26. 11. 2020 včetně podacího lístku)
8. Žalobkyně zaslala dne 19. 12. 2021 prostřednictvím žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě smluvní pokuty ve výši 10 447 Kč (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 19. 12. 2021 včetně podacího lístku)
9. Pokud soud neprovedl další důkazy navržené žalobkyní, zejména upomínky ze dne 25. 9. 2020 a ze dne 26. 10. 2020, seznamy odeslaných upomínek, přehled odeslaných upomínek či rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 4. 2021, č. j. 51 C 105/2021-34, učinil tak, jelikož tyto důkazy nemají vzhledem k níže uvedenému právnímu hodnocení význam pro rozhodnutí ve věci.
10. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:
11. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky. Žalovaná čerpala uvedený úvěr a zavázala se jej spolu s úrokem vrátit v 25 měsíčních splátkách.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
15. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že žalobkyně se spoléhala pouze na čestná prohlášení žalované. Žalobkyně ani neprovedla lustraci žalované v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí etc.) a neseznámila se s poměrem celkových měsíčních příjmů a nákladů žalované. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výši příjmů, kterou žalovaná uvedla v čestném prohlášení. Žalobkyně tak úvěr žalované vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované skutečně ověřila.
16. Jestliže žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 30. 5. 2022 označila jako důkazy výpis z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku, výplatní pásku žalované z května 2020, historii plateb – dobírku mzdy za červen 2020 a zápis o posouzení úvěruschopnosti žalované ze dne 7. 8. 2020, byla podle § 79 odst. 2 o. s. ř. povinna tyto listinné důkazy k vyjádření přiložit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z označených a předložených důkazů.
17. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že ani na základě výplatních pásek za květen a červen 2020 by patrně nebylo možné učinit závěr o dostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně, když ze dvou izolovaných výplatních pásek zpravidla není možné posoudit, zda se jedná o pravidelný příjem, který je zárukou schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr.
18. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla vyplacena částka ve výši 27 500 Kč. Povinnost vrátit tuto částku již byla žalované uložena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 4. 2021, č. j. 51 C 105/2021-34. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně ujednání o smluvní pokutě.
20. Pro úplnost soud dodává, že není vázán závěrem o oprávněnosti jiného nároku žalobkyně vůči žalované učiněnému v rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 4. 2021, č. j. 51 C 105/2021-34 a od tohoto závěru se odchyluje právě s odkazem na nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované.
21. Z těchto důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když procesně úspěšné žalované žádné náklady v důsledku její procesní neaktivity nevznikly
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.