Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 25/2022-93
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 20. 3. 2016 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce anonymizováno jméno jméno na náhradě nákladů řízení částku 64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 20. 3. 2016 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [jméno] na náhradě nákladů řízení částku 64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 400 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný a společnost právnická osoba si sjednali smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 18. 2. 2016 poskytnuta částka 5 000 Kč na jeho bankovní účet č. bankovní účet. Tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč do 19. 3. 2016, což však neučinil. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřována zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a z prohlášení žalovaného, že je částku schopen splatit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 18. 2. 2016 prostřednictvím webového rozhraní webová adresa uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Tato částka mu byla zaslána na jeho účet č. bankovní účet. Ke dni poskytnutí úvěru měl dispoziční oprávnění k účtu pouze žalovaný jako majitel účtu. Částka měla být vrácena do dne 19. 3. 2016 společně se zaplacením poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč. Žalobkyně se společností právnická osoba následně dne 3. 3. 2021 uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, mimo jiné i pohledávky za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 13. 4. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 13. 4. 2021.
4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle ust. § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
5. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak mu ukládá zákon. Žalobkyně sice uvedla, že její právní předchůdce využil databáze sdružující údaje o platební morálce, ale toto své tvrzení nedoložila žádnými důkazy a ani neuvedla, jaké informace z tohoto byly získány. Přes výzvu soudu žalobkyně neuvedla ani to, k jakým konkrétním závěrům ohledně výše příjmů a výdajů žalovaného poskytovatel úvěru dospěl Protože poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost vyplývající ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru, považuje soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků.
6. Protože je smlouva neplatná ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelského úvěru, je nutné posoudit vyplacenou částku ve výši 5 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud jde o žalovaný úrok z prodlení, žalovaný se neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, a proto soud žalobu zamítl i co do úroku z prodlení.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 Kč, přičemž tato částka představuje 4,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,85 %). Pro účely poměření míry úspěchu ve věci soud kapitalizoval žalované úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku. Předmětem řízení tak byla částka 6 400 Kč na jistině a úroky z prodlení ve výši 3 188,59 Kč, tj. celkem 9 588,59 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
8. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
9. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuce.