Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 C 210/2021-43

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,

se sídlem v obec, ulice číslo

zastoupená JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,

advokátem se sídlem tamtéž,

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,

bytem v obec, ulice číslo

o 10.858,47 Kč s úroky a úroky z prodlení,

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 10.858,47 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.194, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3.198,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.858,47 Kč za dobu od 30. listopadu 2019 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.858,47 Kč za dobu od 30. listopadu 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 10.858,47 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.194, s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3.198,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.858,47 Kč za dobu od 30. listopadu 2019 do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.858,47 Kč za dobu od 30. listopadu 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 10.858,47 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 29. 7. 2017 uzavřela společnost právnická osoba, smlouvu o půjčce, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 25.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 58 týdenních splátkách po 750 Kč. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 29.000 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. O postoupení byl žalovaný informován přípisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.

2. Žalovaný se dostavil k jednání ve věci dne 17. 3. 2022, uvedl přitom, že úvěr splácel, dokud mohl, pak se u něj zhoršil zdravotní stav, v současné době je bez příjmu ze zaměstnání, není schopen splácet. Náhradu nákladů řízení nežádal, resp. se jí výslovně vzdal.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 7. 2017 soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsal zástupce právnická osoba, a žalovaný, že podle ní právnická osoba, žalovanému při podpisu smlouvy poskytl částku ve výši 25.000 Kč, že podle ní měl žalovaný zaplatit poplatek v souhrnné výši 18.500 Kč (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 5.000 Kč, úroku ve výši 3.500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.000 Kč), to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 750 Kč. Dále z této smlouvy soud zjistil, že žalovaný reálně převzal hotovost ve výši 17.384 Kč, zbytek ve výši 7.616 Kč byl„ použit na splacení ke dni uzavření smlouvy dosud nesplacených částí spotřebitelských úvěrů“, které byly sjednány a byly čerpány dříve. Nutno dodat, že s touto možností poskytovatel úvěru zjevně předem počítá, neboť jde o předem tištěný formulář, nikoli ručně dopsané ujednání.

5. Z karty zákazníka soud zjistil, že podle ní žalovaný v době podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru měl bydlet s partnerkou a jedním dítětem v pronajatém bytě s měsíčními náklady 5.000 Kč na bydlení, osobními výdaji ve výši 5.500 Kč měsíčně a výdaji na splátky úvěrů či půjček ve výši 1.800 Kč měsíčně, k tomu měl mít příjem ze zaměstnání ve výši 18.000 Kč měsíčně. Tyto údaje naprosto neodpovídají tomu, co žalovaný k dotazu soudu uvedl při jednání ve věci dne 17. 3. 2022 (žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy bydlel ve společné domácnosti s partnerkou, svými dvěma nezletilými dětmi, matkou partnerky a její tetou, že platili nájemné ve výši 20.000 Kč měsíčně aj. K dotazu soudu, proč je ve formuláři uvedeno něco jiného, uvedl, že neví, neumí si to vysvětlit, formulář vyplňovala zástupkyně poskytovatele úvěru, žalovaný formulář pouze podepsal). Vzhledem k tomu, že žalobce neoznačil žádný důkaz k prokázání tvrzení o tom, že údaje uvedené ve formuláři odpovídaly tehdejší realitě, nemohl soud takový důkaz provést a správnost údajů ověřit. Ověření údajů uvedených v této kartě tedy soud nevzal za prokázané. Jestliže je v části„ dokumenty na ověření finanční situace“ zaškrtnuto několik dokumentů, pouze z toho soud nevzal za prokázané, že by takovéy měl poskytovatel půjčky k dispozici a při zvažování úvěruschopnosti žalované je posuzoval. Ostatně, měl-li je k dispozici, jistě nic nebránilo žalobci, aby je k důkazu označil, což ovšem neudělal. Vyjma toho nutno dodat, že i z toho, co je ve formuláři uvedeno, musel poskytovatel úvěru nabýt pochybnosti o správnosti údajů (srov. např. náklady na bydlení v částce 5.000 Kč v Brně, náklady na osobní výdaje v částce 5.500 Kč měsíčně při vědomí, že žalovaný má přinejmenším jedno nezaopatřené dítě – pro nadbytečnost se soud nezabýval otázkou, zda měl žalovaný v rozhodné době dítě jedno či dvě – aj.).

6. Z upomínky k úhradě, opakované upomínky, přehledu a výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 soud nevzal za prokázané žádné skutkové tvrzení, které by bylo určující pro posouzení a rozhodnutí ve věci.

7. Pro nadbytečnost se soud nezabýval otázkou, zda jakákoli pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci (k tomu srov. níže).

8. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 29. 7. 2017 právnická osoba, a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný od právnická osoba, převzal v hotovosti částku 17.384 Kč. Soud nemá za prokázané, že by právnická osoba, jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit. Z karty klienta – u níž navíc nelze vzít za prokázané, že by údaje v ní uvedené byly reálné, tj. že je poskytovatel půjčky jakkoli skutečně ověřoval – je navíc zřejmé, že tvrzené, neověřené příjmy a výdaje žalovaného byly takové, že od počátku bylo vysoce pravděpodobné, že ze strany žalovaného nedojde k řádnému splácení po dobu takřka pěti let (neověřený„ použitelný příjem“ byl v částce 5.700 Kč měsíčně, splátky podle smlouvy byly cca 3.000 Kč měsíčně v závislosti na počtu týdnů v měsíci, tzn. zbývalo by 2.700 Kč měsíčně, což pro rodinu s nezletilým přinejmenším jedním dítětem je zcela nedostačující). Žalovaný zaplatil celkem částku 29.000 Kč, tzn. částku převyšující to, co inkasoval (tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybňoval).

9. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 7. 2017 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť poskytovatel úvěru zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

10. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 29. 7. 2017 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhal.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný – podle tvrzení žalobce – zaplatil částku vyšší, než kterou podle neplatné smlouvy převzal, nelze plnění žalobci přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že z obsahu žaloby nelze zjistit žádný jiný právní důvod, pro nějž by bylo lze žalobě – případně alespoň částečně – vyhovět, a žalobce se k jednání soudu nedostavil, čímž soudu zabránil, aby jej v tomto směru poučil a vyzval k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, nezbylo soudu, než žalobu zamítnou (výrok I.). Pro nadbytečnost se pak již soud nezabýval otázkou, zda jakákoli pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , kdy žalobci, který byl ve věci zcela neúspěšný, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovaný, který byl ve věci úspěšný v převažující části, sr práva na náhradu nákladů řízení vzdal (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.