Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 221/2019-40

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gordanou Křivosudskou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

bytem adresa žalované a žalobce

proti

žalované celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 52 065 a o určení

takto:

I. Žaloba o zaplacení 52 065 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, jíž by soud určil, že žalovaná může uplatnit daňové zvýhodnění na nezletilou dceru od r. 2020, vždy pouze od července do prosince každého roku, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 10 696,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

IV. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Chomutově soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení v I. stupni ve výši 2 604 Kč a ve výši 2 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 52 065 Kč, se zamítá. II. Žaloba, jíž by soud určil, že žalovaná může uplatnit daňové zvýhodnění na nezletilou dceru od r. 2020, vždy pouze od července do prosince každého roku, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 10 696,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované. IV. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Chomutově soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení v I. stupni ve výši 2 604 Kč a ve výši 2 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podáním doručeným soudu 19. 7. 2018, doplněným podáním doručeným soudu dne 21. 8. 2018 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by mu soud přiznal zpětně daňové zvýhodnění od r. rok, daňový bonus na jeho dceru nezl. jméno příjmení, narozenou 15. 4. 2008, vždy prvních 6 měsíců v každém roce od datum Nezletilou dcerou má s její matkou – žalovanou ve střídavé péči na základě rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací. Matka nezletilé pobírá u svého zaměstnavatele daňové zvýhodnění, přestože je dcera ve střídavé péči a zaměstnavatel matky na to nebere zřetel. Podle žalobce příjmení úřad v obec jej údajně odkázal na soud, aby ten mu přiznal daňové zvýhodnění.

2. V podání ze dne 21. 8. 2018 žalobce trval na tom, aby mu soud přiznal daňové zvýhodnění na dceru jméno příjmení od datum vždy prvních 6 měsíců v každém roce a rozšiřuje svůj nárok proti žalované na zaplacení 44 463 Kč, a to tak, že za dobu od července do září 2012 požaduje zaplatit 3× 1 117 Kč (celkem 3 351 Kč), za leden až červen 2013 požaduje zaplatit 6× 1 117 Kč (celkem 6 702 Kč), za leden až červen 2014 požaduje zaplatit 6× 1 117 Kč (celkem 6 702 Kč), za leden až červen 2015 požaduje zaplatit 6× 1 117 Kč (celkem 6 702 Kč), za leden až červen 2016 požaduje zaplatit 6 × 1 117 Kč (celkem 6 702 Kč), za leden až červen 2017 požaduje zaplatit 6 × 1 117 Kč (celkem 6 702 Kč), za leden až červen 2018 požaduje zaplatit 6 × 1 267 Kč (celkem 7 602 Kč).

3. Usnesením ze dne 24. 9. 2019, ze dne 18. 10. 2019 a ze dne 9. června 2020 byl žalobce opakovaně vyzýván k řádnému označení žalovaného, včetně doplnění, o jaké jde částky a jak dospěl k jejich vyčíslení, jejichž zaplacení na žalované požaduje a doplnění žalobního petitu, tedy návrhu, jak má soud rozhodnout, označení, popřípadě předložení důkazů, které navrhuje k prokázání svých tvrzení, popřípadě, aby sdělil, od koho mohou být vyžádány, doplnění, zda daňové zvýhodnění nárokoval u finanční správy pro období, kdy měl dítě ve své péči, popřípadě proč nárok nenárokoval, sdělení, zda se s žalovanou dohodl, že slevu bude užívat pouze ona a zda žalovanou před podáním žaloby písemně vyzval o zaplacení částky a doplnění, v čem spatřuje naléhavý právní zájem na určení, že žalovaná si může uplatňovat daňové zvýhodnění na dítě jen v poloviční výši. Žalobce byl vždy soudem poučen, že nebude-li podání řádně doplněno a pro nedostatek nebude možné pokračovat v řízení, bude podání odmítnuto. Žalobce byl rovněž řádně soudem poučen, že má-li za to, že jsou u něho splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může se u soudu domáhat, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a aby mu byl na náklady státu ustanoven zástupce.

4. Žalobce sice označil, kdo je ve věci žalovaným, avšak nmísto doplnění primárního návrhu podáním ze dne 21. 8. 2018 mění svůj původní požadavek na určení, že má nárok na uplatnění daňového zvýhodnění u svého zaměstnavatele vždy od ledna do června, následně podáním doručeným soudu 14. 10. 2019 požaduje„ přiznání daňového zvýhodnění pravidelně od 1. 1. 2020 každý kalendářní rok od ledna do června“ s upozorněním, že měsíční daňové zvýhodnění na dítě je dané státem.

5. Podáním doručeným soudu 30. 10. 2019 navrhl, aby soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna uhradit mu 52 065 Kč, včetně příslušenství, neboť neoprávněně pobírá daňové zvýhodnění za celý kalendářní rok od vydání rozsudku dosud, zatímco po část roku náleží uplatnění daňového zvýhodnění otci. Současně navrhl, aby soud určil, že žalovaná může uplatnit daňové zvýhodnění na nezletilou dcerou od roku 2020 pouze po část roku, a to od července do prosince v každém roce.

6. Jako účastník řízení trval žalobce na zaplacení 52 065 Kč s odůvodněním, že žalovaná neoprávněně pobírá daňové zvýhodnění za celý kalendářní rok od vydání rozsudku, jímž byla nezletilá dcera svěřena do střídavé péče a trval na určení, že žalovaná může uplatnit daňové zvýhodnění na nezletilou dcerou od roku 2020 pouze od července do prosince každého roku. Podle žalobce stát stanovil daňové zvýhodnění na poplatníka, kdy odpočet na nezletilou dceru je ve výši 1 117 Kč měsíčně 1. 1. 2013 do 30. 6. 2019. Nárok na daňové zvýhodnění nárokoval u finanční správy ústně, odmítli ho, žádné rozhodnutí od nich nedostal. Žalobce důkaz o svém tvrzení, že žádal finanční správu o daňové zvýhodnění a že byl odmítnut, neoznačil ani nepředložil stejně jako nepředložil a neoznačil důkaz, že se snažil s žalovanou dohodnout se na uplatnění slevy a že žalovanou před podáním žaloby vyzval o zaplacení. Tvrdil, že se s ním žalovaná nechtěla dohodnout a že mu odmítla vydat potvrzení od zaměstnavatele, že pobírá daňové zvýhodnění jen po část roku. Pokud jde o žalobu na určení, naléhavý právní zájem žalobce spatřoval v tom, že stále trvá střídavá péče o nezletilou dceru. Přestože se zavázal do protokolu soudu, že matce ponechá daňové zvýhodnění a přídavky na dceru, byla mezi nimi ústní dohoda, že náklady na běžné i mimořádné výdaje, včetně lékařské péče bude matka platit z této částky, avšak žalovaná, a to porušila při nástupu dcery do školy do první třídy, kdy po něm chtěla zaplatit poměrnou část na pořízení sešitů, učebnic a dalších věcí, takže jí jednorázově na to každoročně přispíval 1 500 Kč až 2 000 Kč, přispíval jí poměrnou částkou na vodák, lyžák, brýle, atletiku. Důvodem k podání žaloby však byly očekávané výdaje spojené s implantáty a rovnátky pro dceru, které měly stát asi 60 000 Kč.

7. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací připustil soud změnu žaloby provedenou podáním doručeným soudu 30. 10. 2019, kterým se žalobce domáhal na žalované zaplacení 52 065 Kč a kterým se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaná může uplatnit daňové zvýhodnění na nezletilou dceru od roku 2020 vždy pouze od července do prosince každého roku podle

8. Žalovaná jako účastnice řízení poukázala na závěrečnou řeč žalobce řeči do protokolu před Okresním soudem v Chomutově v opatrovnickém řízení o péči o nezletilou dceru účastníků, ve které prohlásil, že matce ponechává daňové zvýhodnění a přídavky na dceru a své prohlášení nezměnil ani v řízení před odvolacím soudem. Žalovaná trvala na tom, že ji žalobce nikdy nevyzval o úhradu. Pokud však žádala o daňové zvýhodnění a potřebovala potvrzení žalobcova zaměstnavatele, žalobce zakazoval jeho vydání. Žalovaná popřela, že by dcera účastníků měla rovnátka nebo zubní implantáty, trvala na tom, že jí žalobce nikdy neřekl o tom, že by požadoval polovinu daňového zvýhodnění. Žalovaná vznesla námitku promlčení na zaplacení částky 52 065 Kč za dobu od 1. 1. 2013 do 17. 7. 2015 s ohledem na uplynutí zákonné promlčecí doby. Žalovaná dále navrhla zamítnutí žaloby na určení, neboť měla za to, že jde o peníze, kterými stát zvýhodňuje poplatníka a které jsou primárně určeny na výživu nezletilce. V případě sporu rodičů není na místě, aby o tom rozhodoval soud, neboť k takovému účelu je zřízen finanční úřad, který má prostředky k tomu, aby mezi účastníky sjednal nápravu. Měla za to, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na takovém určení.

Z důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

9. Zjištěno bylo z protokolu Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 1. 2012, že v řízení vedeném pod sp. zn. číslo jednací, o výchovu, výživu a styk účastníků k nezletilé dceři jméno, narozené datum žalobce prohlásil do protokolu a je zaznamenáno, že„ matce nechává daňové zvýhodnění a přídavky na dceru“.

10. Zjištěno bylo z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci datum, že jím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací tak, že nezletilá dcera účastníků jméno příjmení, datum narození byla svěřena do střídavé výchovy matky a otci, že ve výchově otce měla být každý lichý týden a ve výchově matky každý sudý týden mimo dobu letních prázdnin a vánočních svátků; v době letních prázdnin měla být nezletilá od 1. 7. do 31. 8. ve výchově otce v době od 1. 7. do 15. 7. a v době od 1. 8. do 15. 8. a ve výchově matky v době od 16. 7. do 31. 7. a v době od 16. 8. do 31. 8.. V uvedeném rozsudku na č. listu 5 Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací zmiňuje, že žalobce do protokolu o jednání Okresního soudu uvedl, že matce ponechává daňové zvýhodnění a přídavky na dítě.

Důkazy má soud za prokázány tyto skutečnosti:

11. Shodnými tvrzeními účastníků a shora uvedenými rozsudky má soud za prokázané, že jejich nezletilá dcera jméno, datum narození byla rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem pravomocně svěřena dne datum do střídavé výchovy matky a otce. Protokolem Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 1. 2012 vzal soud za prokázané tvrzení žalované, že žalobce do protokolu o jednání Okresního soudu v Chomutově prohlásil, že jí ponechává daňové zvýhodnění a přídavky na dceru. Žalobce neprokázal přes poučení soudem o negativních důsledcích neoznačení či nepředložení takového důkazu, že by žalované oznámil, že bude po dobu, kdy je dcera v jeho výchově uplatňovat u finančního orgánu sám daňové zvýhodnění za dobu, kdy je dcera v jeho výchově nebo že by žalovanou vyzval, aby mu ponechala možnost daňového zvýhodnění nebo že by ji vyzval o zaplacení části finančních prostředků, které obdržela žalovaná na daňovém zvýhodnění za dobu, kdy byla dcera ve výchově otce stejně jako neprokázal, že by u finančního orgánu uplatnil nárok na daňové zvýhodnění a nebylo mu vyhověno.

Soud posoudil věc po právní stránce následně:

12. Rodič, který fakticky sdílí domácnost se svým dítětem má právo na finanční podporu od státu v podobě daňového zvýhodnění pro dítě. Protože daňové zvýhodnění náleží vždy pouze jednomu z rodičů, je třeba získat od druhého rodiče potvrzení od zaměstnavatele, ve kterém plátce daně (zaměstnavatel druhého z rodičů) uvede, na které děti uplatňuje daňové zvýhodnění a v jaké výši, nebo že daňové zvýhodnění neuplatňuje. Aby si rodič mohl slevu na dítě uplatnit, je třeba, aby jeho příjmy v zaměstnání či podnikání za předchozí kalendářní rok přesáhly šestinásobek minimální měsíční mzdy.

13. V případě rodičů, kdy bylo dítě svěřeno do střídavé péče, jako tomu bylo v souzeném případě, může dítě tvořit společně hospodařící domácnost s oběma rodiči (fakticky žije ve dvou domácnostech). Rodiče se v tom případě musí dohodnout, se kterým z nich tvoří dítě společně hospodařící domácnost v daném zdaňovacím období, případně lze také uplatnit střídavou slevu na dani, kdy se rodiče dohodnou, po které měsíce tvořili s dítětem společně hospodařící domácnost. Slevu na dani tak mohou rodiče např. uplatnit oba tak, že za první pololetí roku uplatní slevu na dani na dítě jeden z rodičů a za druhé pololetí druhý z rodičů. V případě střídavé péče se jedná o dvě společně hospodařící domácnosti.

14. Příslušnost dítěte k domácnosti jednoho z rodičů je po jejich rozvodu zpravidla založena dohodou rodičů nebo rozhodnutím soudu. Podle Pokynu Generálního finančního ředitelství anonymizováno, čj. číslo ze dne datum, komentáře k ustanovení § 38l odst. 3 zákona o daních z příjmů není důležité, jakým způsobem se oba výchovně způsobilí rodiče v péči o dítě v pravidelných časových intervalech střídají. Rozhodnutím soudu o svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů není rozhodnuto o tom, se kterým z rodičů bude žít dítě trvale ve společně hospodařící domácnosti. Pro posouzení příslušnosti nezletilých dětí ke společně hospodařící domácnosti je důležitá rovněž dohoda rodičů. Dítě svěřené do střídavé výchovy musí být v jednom zdaňovacím období příslušníkem pouze jedné společně hospodařící domácnosti. Pokud se rodiče nedohodnou, který z nich si bude uplatňovat daňové úlevy za zdaňovací období, eventuálně každý z nich za určitý počet měsíců v tomto období, bude na správci daně, aby určil, se kterým rodičem dítěte tráví objektivně více času, případně, ve které domácnosti jsou více naplněny její znaky. Daňové zvýhodnění na dítě svěřené do střídavé výchovy obou rodičů tak může uplatňovat každý z rodičů ve zdaňovacím období pouze po dobu, ve kterém je dítě příslušníkem jeho společně hospodařící domácnosti. V případě rodičů, kteří mají dítě ve střídavé péči je primárně na nich samotných, aby se dohodli, který z nich bude daňové úlevy uplatňovat.

15. V předmětem řízení žalobce uplatnil proti žalované nárok na zaplacení 52 065 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kdy si žalovaná měla uplatit na jeho úkor neoprávněně daňové zvýhodnění na dítě v plné výši, když polovinu si měl mít možnost nárokovat žalobce a dále uplatnil žalobu na určení, že žalovaná může uplatnit daňové zvýhodnění na nezletilou dceru od roku 2020, vždy pouze od července do prosince každého roku. V daném sporu byla nezletilé dcera účastníků svěřena soudem do jejich střídavé výchovy, kdy se účastníci dohodli, respektive žalobce prohlásil do protokolu před okresním soudem, že daňové zvýhodnění ponechává žalované, tedy matce dítěte, včetně přídavků na dítě a své prohlášení nezměnil ani v řízení před odvolacím soudem. Žalovaná v souladu s prohlášením žalobce, od rozhodnutí soudu, jímž bylo dítě svěřeno do střídavé výchovy, uplatňovala u správce daně daňové zvýhodnění na nezletilou dceru, a to po celý rok. Žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že by se následně, v době nástupu dítěte do první třídy základní školy, snažil s žalovanou domluvit na uplatnění slevy na dítě, že by žalovanou vyzval, aby mu zaplatila žalobou uplatněný nárok, o kterém se domnívá, že si je měla uplatnit na jeho úkor neoprávněně, tedy z titulu bezdůvodného obohacení.

16. Podle odst. (dále jen ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Jak vyplývá z komentáře k uvedenému ustanovení závazky z bezdůvodného obohacení lze z těchto pravidel vyvodit, že právní úprava obsažená v  a násl. zásadně dopadá na situace, v nichž bezdůvodné obohacení vzniklo po 1. 1. 2014. Naproti tomu, bylo-li bezdůvodné obohacení získáno do 31. 12. 2013, uplatní se dřívější právní úprava, tedy zejména a násl. I když však bezdůvodné obohacení vzniklo až po 1. 1. 2014, spravuje se závazek k jeho vydání dřívější právní úpravou, je-li povinnost k jeho vydání možné kvalifikovat jako povinnost plynoucí ze závazkového právního poměru vzniklého do 31. 12. 2013.

18. Podle obč. zákoníku č. ve znění do 31. 12. 2013 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

19. Žalobce učinil do protokolu Okresního soudu v Chomutově, který je považován za veřejnouu prohlášení, – stipulaci, které je považováno za formální, verbální, jednostranný a abstraktní kontrakt římského práva, kterým se vzdal práva na daňové zvýhodnění na nezl. dceru. Pokud žalovaná následně uplatňovala na nezletilou dceru účastníků po celý rok daňové zvýhodnění u správce daně, jednala tak v rámci slibu daného žalobcem a proto nemůže jít o plnění bez právního důvodu a na úkor žalobce tak nezískala bezdůvodné obohacení. Protože žalobce neprokázal, že by žalované oznámil či jakkoliv sdělil,„ že dostala co splnil“ a že následně bude daňové zvýhodnění po dobu, kdy dcera bude v jeho výchově, uplatňovat sám, nemohl být ve sporu pokud jde o tento nárok úspěšný.

20. Na okraj soud uvádí, že pokud by byl nárok žalobce oprávněný, bylo by třeba, aby jej v tříleté promlčecí době, která počala běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonané poprvé, uplatnil u soudu. Pokud tak neučinil, byl by jeho nárok na zaplacení v rozsahu od 1. 1. 2013 do 17. 7. 2015 promlčen (§ 100 a nasl. zák. č. 40/194 Sb.).

21. Pokud jde o nárok na určení, že žalovaná může uplatnit daňové zvýhodnění na nezletilou dceru od roku 2020 vždy pouze od července do prosince každého roku zde daná žaloba naráží na neexistenci naléhavého právního zájmu podle , kdy tímto typem žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné – dosud nezahájené nebo již probíhající řízení, nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka.

22. Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kdyby se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti. V projednávané věci postavení žalobce ve vztahu, ve kterém spatřuje naléhavý právní zájem na určení v tom, že stále trvá střídavá péče nebylo ohroženo a nestalo se nejistým jen tím, že žalovaná uplatňovala daňové zvýhodnění po celý kalendářní rok, pokud vykonávala právo, jehož se vzdal prohlášením do protokolu o jednání před okresním soudem. Pokud by žalované prokazatelným způsobem oznámil, že nadále bude uplatňovat daňové zvýhodnění sám za dobu, po kterou má dceru ve své výchově, potom otázka daňového zvýhodnění jednoho nebo obou účastníků by byla řešena v jiném řízení, nikoliv před soudem. Nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je důvodem pro zamítnutí žaloby a je vyloučeno, aby se soud současně zabýval žalobou o tomto nároku po věcné stránce. Za situace, kdy žalobce nemůže mít naléhavý právní zájem na jím vymezeném určení, nemohl být ve sporu úspěšný.

23. Na základě provedeného řízení a dokazování soud nedůvodnou žalobu zamítl.

24. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla úspěšná, proto jí soud proti žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení podle Náklady řízení byly vynaloženy na právní zastoupení žalované advokátem a představují podle vyhl. č. Advokátního tarifu (dále jen a.t.) ve znění pozdějších změn následující částky:

Z částky 52 065 Kč činí sazba za 1 úkon právní služby 3 220 Kč dle § 7 bod 8 a.t. Z návrhu na určení činí sazba za 1 úkon právní služby 1 500 Kč dle § 9 odst. 1, § 7 bod 4 a.t.

Náklady řízení jsou následující:

a) 6 440 Kč jakožto mimosmluvní odměna za 2 úkony právní služby po 3 220 Kč – převzetí zastoupení a příprava, účast advokáta u jednání soudu dne 15. 6. 2022 dle 11 odst. 1 písm. a), g) a.t.

b) 1 500 Kč jakožto mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby za účast advokáta u jednání dne 15. 6. 2022 dle 11 odst. 1 písm. g) a.t.

c) 900 Kč tedy 3 paušální částky po á 300 Kč jako paušální náhrady hotových výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné (tj včetně parkovného), když v řízení byly žalované poskytnuty 3 úkony právních služeb (viz shora), a to podle § 13 odst.3 a.t.

d) 1 856,40 Kč jakožto částka odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny za zastupování a náhrad ve smyslu (21% z výše uvedených částek v celkové výši 8 840 Kč).

Celková částka nákladů řízení je ve výši 10 696,40 Kč Tyto náklady řízení je žalobce povinen zaplatit právnímu zástupci žalované. ( ).

25.Protože žalobce s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek a své návrhy měnil, kdy soud připustil změnu žaloby dne 15. 6. 202, když bylo zřejmé, jaké konečné konkrétní návrhy žalobce uplatňuje, bylo třeba žalobci vyměřit povinnost k zaplacení soudních poplatků. Soudní poplatek u návrhu na zaplacení 52 065 činí dle Položky 1, bod b) Sazebníku soudních poplatků částku 2 604 Kč a z návrhu na určení činí dle Položky 4,bod 1, písm. c) Sazebníku soudních poplatků částku 2 000 Kč Soudní poplatky je žalobce povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Chomutově do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená rozsudkem splněna řádně, může se oprávněná domáhat jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí.