Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 9/2022-50

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Vošvrdou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení od 13. 9. 2019, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení požadované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu trvalého bydliště postupem podle , odst. 4 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení (a žalobkyni nebylo třeba při jednání poučovat podle , neboť si možnosti právního posouzení věci jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení byla vědoma), nebylo k projednání věci nařízeno jednání.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem, společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovanému dne 13. 8. 2019 poskytnuta částka 4 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, kterou se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů, tedy dne 12. 9. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobkyní ze dne 19. 11. 2021 byla žalovaná pohledávka žalobkyni postoupena. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem z 3. 12. 2021. Ve stejný den byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužné částky.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:

Žaloba je částečně důvodná. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu jako smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 a následující o. z. Žalobkyně prokázala, že původní věřitel žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč poskytl. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou zápůjčku splatil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu zápůjčka nebyla poskytnuta.

12. Původní věřitel ovšem nesplnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (tvrdil toliko, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Doklady o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě ověřena, však předloženy nebyly a žalobkyně výslovně uvedla, že k prokázání, že byla dostatečně posouzena úvěruschopnost žalovaného, žádné další důkazy nenavrhuje. Za těchto okolností lze dovodit, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je neplatnost smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi původním věřitel a žalovaným.

13. Žalobkyně má proto právo na vrácení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení a z tohoto důvodu soud žalobě v této části vyhověl.

14. Soud naopak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 13. 9. 2019 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle , rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a 3 tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení z větší části úspěšná a měla úspěch pouze v nepatrné části, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle , advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 200 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně ( ) do 3 dnů od právní moci rozsudku ( ). Při určení nákladů řízení za úkony právní služby učiněné do podání žaloby soud vycházel z toho, že žalobkyně uplatňuje nároky z postoupených pohledávek opakovaně. Jednotlivé žaloby se liší pouze označením žalovaného, konkrétní smlouvy a specifikací výše dluhu. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.

16. Rozsudek byl odůvodněn podle , neboť proti němu není odvolání přípustné.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.