Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 C 173/2021-35

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,

se sídlem v obec, ulice číslo

zastoupená JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,

advokátem se sídlem tamtéž,

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,

bytem v obec, ulice číslo

o 15.000 Kč s úroky a úroky z prodlení,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.000 Kč za dobu od 15. ledna 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.938,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.726,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do 14. ledna 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.000 Kč za dobu od 15. ledna 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do zaplacení.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 14.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.000 Kč za dobu od 15. ledna 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.938,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.726,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do 14. ledna 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.000 Kč za dobu od 15. ledna 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do zaplacení. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 15.000 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 26. 5. 2016 uzavřela společnost právnická osoba, smlouvu o půjčce, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 15.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 1.000 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. O postoupení byl žalovaný informován přípisem ze dne 6. 12. 2019, odeslaným dne 7. 1. 2020. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.

2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 15. 2. 2022, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 5. 2016 soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali jméno příjmení za právnická osoba, a žalovaný, že podle ní právnická osoba, žalovanému při podpisu smlouvy poskytl částku ve výši 15.000 Kč, že podle ní měl žalovaný zaplatit poplatek v souhrnné výši 11.100 Kč (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč, úroku ve výši 2.100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč), to vše v pravidelných 58 týdenních splátkách po 450 Kč.

5. Z karty zákazníka soud zjistil, že podle ní žalovaná v době podpisu smlouvy o půjčce bydlela s rodiči, byla nezaměstnaná, měla příjem ze státních sociálních dávek ve výši 6.100 |Kč měsíčně a dále nespecifikovaný„ ostatní příjmy“ v částce 5.000 Kč, měsíční výdaje jsou uvedeny v částce 3.000 Kč nájem/inkaso a v částce 4.000 Kč výdaje domácnosti (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení). Ověření údajů uvedených v této kartě soud nevzal za prokázané. Jestliže je v části„ dokumenty na ověření finanční situace“ zaškrtnuto„ výpis z účtu“,„ nájemní smlouva“,„ SIPO“ a„ výměr podpory/důchodu“, pouze z toho soud nevzal za prokázané, že by takovéy měl poskytovatel půjčky k dispozici a při zvažování úvěruschopnosti žalované je posuzoval. Ostatně, měl-li je k dispozici, jistě nic nebránilo žalobci, aby je k důkazu označil, což ovšem neudělal. Vyjma toho nutno dodat, že i kdyby údaje uvedené ve formuláři odpovídaly realitě (což se nejeví jako příliš pravděpodobné), jen sotva lze zodpovědně dospět k závěru, že u osoby s tvrzeným příjmem 11.100 Kč měsíčně a tvrzenými výdaji 7.000 Kč měsíčně lze poskytnout půjčku se splátkou ve výši 1.800 – 2.250 Kč měsíčně (v závislosti na počtu týdnů v měsíci).

6. Z výzvy k plnění soud vzal za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že výzva byla žalované odeslána dne 4. 9. 2020.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci a že tímto přípisem byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 25.100 Kč„ bez příslušenství“. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že výzva byla odeslána dne 7. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, kdy byla výzva reálně doručena, vychází soud z domněnky dojití třetí pracovní den, tj. ke dni 10. 1. 2020 (srov. ustanovení § 573 o. z.).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a připojeného přehledu postoupených pohledávek pak již soud neučinil žádné další skutkové zjištění nad rámec toho, co bylo zjištěno z ostatních listin.

9. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 26. 5. 2016 právnická osoba, a žalovaný podepsali smlouvu o půjčce o shora uvedeném obsahu a žalovaný od právnická osoba, převzal v hotovosti částku 15.000 Kč. Soud nemá za prokázané, že by právnická osoba, jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit. Z karty klienta – u níž navíc nelze vzít za prokázané, že by údaje v ní uvedené byly reálné, tj. že je poskytovatel půjčky jakkoli skutečně ověřoval – je zřejmé, že tvrzené, neověřené příjmy a výdaje žalovaného byly takové, že od počátku muselo být zřejmé, že pravděpodobnost řádného splácení po dobu takřka pěti let ze strany žalovaného je nízká až mizivá. Žalovaný zaplatil celkem částku 1.000 Kč, jinak ničeho (tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybňoval). Dne 7. 1. 2020 poskytovatel úvěru oznámil žalovanému, že pohledávka byla postoupena žalobci, a současně vyzval žalovaného k zaplacení částky 25.100 Kč„ bez příslušenství“. Jak shora uvedeno, soud vychází z domněnky dojití třetí pracovní den, tj. ke dni 10. 1. 2020. Přípisem odeslaným dne 4. 9. 2020 pak žalobce vyzval žalovaného k zaplacení, marně.

10. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o půjčce ze dne 26. 5. 2016 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

11. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 26. 5. 2016 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhal.

12. Protože však žalovaný čerpal částku 15.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.

13. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 1.000 Kč, zbývá vydat 14.000 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 7. 1. 2020. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 10. 1. 2020. Dne 10. 1. 2020 byl pátek, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující úterý, tj. 14. 1. 2020 (nelze předpokládat, že žalovaný hned v pátek reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. o víkendu, banka jej přijala následující pracovní den, tj. v pondělí, a v úterý 14. 1. 2020 mohla být částka připsána na účet žalobce). Ke dni 14. 1. 2020 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 14.000 Kč a od následujícího dne, tj. od 15. 1. 2020, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 14.000 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení o. z.) z této částky ode dne 15. 1. 2020 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně (ač podle by měl právo na vyšší úrok z prodlení), soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v této výši. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení (výrok I.).

14. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , kdy žalobci, který byl ve věci neúspěšný v převažující části, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci úspěšný v převažující části, v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.