Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 C 241/2021-38

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,

se sídlem v obec, ulice číslo

zastoupená JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,

advokátem se sídlem tamtéž,

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne anonymizována dvě slova,

bytem v obec, ulice číslo

o 6.000 Kč s úroky a úroky z prodlení,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.900 Kč s úroky z prodlení ve výši

8,05 % ročně z částky 4.900 Kč za dobu od 3. března 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.051,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.127,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do

2. března 2021, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.100 Kč za dobu od 3. března 2021 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do zaplacení.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4.900 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.900 Kč za dobu od 3. března 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.100 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.051,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.127,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do 2. března 2021, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.100 Kč za dobu od 3. března 2021 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do zaplacení. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 6.000 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (částečně přitom úroky i úroky z prodlení kapitalizoval. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovanému podle smlouvy o půjčce ze dne 26. 8. 2016 společnost právnická osoba, poskytla (v hotovosti) částku 6.000 Kč, již se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem, který žalobce dále specifikoval, v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, to vše v hotovosti. V rozporu s tímto ujednáním žalovaný vrátil pouze částku v celkové výši 1.100 Kč, jinak ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 6. 12. 2019, postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem z téhož dne. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.

Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván – nevyjádřil.

K projednání věci soud nařídil jednání na den 19. 4. 2022. K tomuto jednání byl žalovaný řádně a včas předvolán, ovšem k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 26. 8. 2016 žalovaný převzal v hotovosti částku 6.000 Kč, od zástupce společnosti právnická osoba, téhož dne podepsal žalovaný a právnická osoba, smlouvu o půjčce. Podle smlouvy ze dne 6. 12. 2019 byla mj. pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 8. 2016 postoupena žalobci (o tom svědčí obsah smlouvy o postoupení ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019). Žalovaný vrátil pouze částku 1.100 Kč, jinak ničeho (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil, že by zaplatil více). Žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení přípisem ze dne 22. 2. 2021, odeslaným dne 23. 2. 2021 (odeslání jakékoli dřívější výzvy soud nevzal za prokázané). Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, kdy byl tento přípis doručen žalovanému, vychází soud ze zákonné domněnky podle ustanovení § 573 o. z., tzn. soud má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 26. 2. 2021.

Soud nemá za prokázané, že by před uzavřením smlouvy poskytovatel půjčky ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, což samo o sobě je důvodem neplatnosti smlouvy (srov. ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni, kdy podle tvrzení žalobce měla být uzavřena smlouva, tj. ke dni 26. 8. 2016). Již údaje uvedené v „ Kartě zákazníka“ musí u průměrně obezřetného poskytovatele půjček budit závažné pochybnosti o tom, nakolik je žalovaný schopný plnit své závazky ze smlouvy a nakolik je pravděpodobné, že poskytnuté plnění (případně se smluvním úrokem) bude poskytovateli půjčky vráceno. Zde soud poukazuje na okolnost, že žalované bylo v době uzavřené smlouvy 23 let, měla tři nezaopatřené děti, nejvyšší dosažené vzdělání učňovské, bydlela v nájmu s partnerem, jako zaměstnání je uvedeno„ v domácnosti“, tomu odpovídá též deklarovaný příjem„ mateřská“ (na níž žalovaná měla být od ledna 2012), nicméně s tím již zcela nekorespondují údaje uvedené níže na formuláři: zde je jako příjem uvedena„ čistá mzda zákazníka“ v částce 3.800 Kč měsíčně (aniž by bylo uvedeno, že by žalovaná byla zaměstnána, případně kde), státní sociální dávky v částce 12.000 Kč měsíčně a přídavky na děti v částce 1.500 Kč měsíčně. Výdaje jsou uvedeny v částce celkem 13.500 Kč měsíčně (5.500 Kč nájem/inkaso, 6.000 Kč„ výdaje domácnosti – telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení“ a 2.000 Kč splátky úvěrů). Na první pohled je zřejmé, že tyto údaje jsou – při zohlednění skutečnosti, že se má jednat o měsíční výdaje pětičlenné rodiny se třemi nezaopatřenými dětmi žijící v obec – zcela nereálné. Je zjevné, že poskytovatel půjčky tyto údaje nijak neověřoval (na dotaz soudu žalobce nesdělil ani neoznačoval jakékoli důkazy k prokázání tvrzení o tom, že by tyto údaje ověřoval, přitom požadavek jejich ověření je zcela legitimní a logický. Shodně srov. například závěry Krajského soudu v Brně v rozsudku ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. ).

Dále toho soud nemá za prokázané, že by žalovaný byl vyzván k zaplacení dříve než výzvou ze dne 22. 2. 2021, odeslanou dne 23. 2. 2021 (předložil-li žalobce soudu další, dříve datované výzvy, nedoložil nijak jejich odeslání žalovanému; pokud jde o oznámení o postoupení pohledávky datované dne 6. 12. 2019, toutou soud má za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena, nemá však za prokázané odeslání tétoy. Pokud jde o podací lístek datovaný dne 7. 1. 2020, nelze přehlédnout značný časový odstup od vyhotovení oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, a též to, že na podacím lístku je uveden odlišný odesílatel než na oznámení o postoupení pohledávky. Podacím lístkem ze dne 7. 1. 2020 proto soud nemá za prokázané odeslání oznámení o postoupení pohledávky. K dotazu soudu při jednání dne 19. 4. 2022 žalobce sdělil, že jiný doklad o odeslání oznámení ze dne 6. 12. 2019 nemá, proto jej soud již pro nadbytečnost postupem podle ustanovení nevyzýval k označení důkazů k prokázání tvrzení o odeslání).

Po právní stránce soud věc posoudil takto: Smlouvu ze dne 26. 8. 2016 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť poskytovatel půjčky zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (tj. ke dni 5. 11. 2015). S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , případně rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo).

Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný obdržel dne 26. 8. 2016 částku 6.000 Kč, aniž k tomu měl právní důvod (plnění podle neplatné smlouvy), došlo u něho ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat (srov. ustanovení § 2991 an. o. z.). Žalovaný dosud zaplatil částku 1.100 Kč, zbývá tedy k zaplacení částka ve výši 4.900 Kč. Splatnost částky 4.900 Kč podle skutkových zjištění soudu nastala ke dni 12. 3. 2021. První doložená výzva k plnění je ze dne 22. 2. 2021, předaná k poštovní přepravě dne 23. 2. 2021. Protože žalobce netvrdil jiné datum doručení, soud vycházel z domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 26. 2. 2021. Dne 26. 2. 2021 pátek. Za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující úterý, tj. 2. 3. 2021 (nelze rozumně předpokládat, že žalovaný hned v den doručení, v pátek 26. 2. 2021, reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. v sobotu 27. 2. 2021, částka mohla být reálně připsána na účet žalobce v úterý 2. 3. 2021). Ke dni 2. 3. 2021 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 4.900 Kč a od následujícího dne, tj. od 3. 3. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 4.900 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení o. z.) z této částky ode dne 3. 3. 2021 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně (ač podle by měl právo na vyšší úrok z prodlení), soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v této výši. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení (výrok I.).

Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle ustanovení , kdy žalobci, který byl ve věci převážně neúspěšný, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly, tedy není co nahrazovat.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.