Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 118/2022-57
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky částka se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně není povinna hradit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka], a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky [částka] se žaloba zamítá. III. Žalobkyně není povinna hradit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení částka z titulu smluvní pokuty za nevrácení zařízení STB modul příjmení a modem anonymizováno 5 slov po skončení smluvního vztahu, částka jako poplatku za odpojení, za pronájem zařízení dle specifikovaných vyúčtování (2x částka za pronájem výše uvedených zařízení a částka za pronájem„ příjmení jméno příjmení“), když v posledním vyúčtování bylo dobropisováno 2x částka a částka. Závazek se žalovanou sjednala právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba V doplňujícím podání ze dne datum (soudem nevyžádaném, zaslaném spolu s omluvou z nařízeného jednání) pak uvedla, že žalovaný vyúčtování nereklamoval, na smluvní pokutu byl upozorněn i v zakázkovém listu a soud má zjišťovat materiální pravdu jen procesně ekonomicky.
3. Soud k projednání věci nařídil jednání, neboť žalobkyně s jiným postupem nesouhlasila již v návrhu. Žalovaný se nedostavil, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, k návrhu se nevyjádřil ani písemně. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne datum). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce).
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 17 žalobkyně prokázala závazek žalovaného hradit nájemné za zařízení„ modem WiFi ED3.0“ 1x částka na adrese trvalého pobytu. Dále je uveden pronájem„ anonymizována dvě slova“ bez uvedení nájemného. Smlouva obsahuje ujednání o výši připojovacího poplatku částka, dále odkaz na ceník a smluvní podmínky ohledně povinnosti zaplatit smluvní pokutu, pokud nebude vráceno přijímací zařízení včas a v pořádku, bez upřesnění částky v samotné smlouvě. Ujednání je ve 13 řádcích textu v závěru smlouvy, font má velikost 1,3mm (verzála„ U“). Zakázkovým listem č. l. 18 ze dne datum a č. l. 19 ze dne datum bylo prokázáno, že žalovanému byla zařízení modem a CA modul příjmení předána/instalována. Ceník ani všeobecné podmínky podpis žalované neobsahují, částka částka za zařízení a částka za odpojovací poplatek je uvedena pouze v ceníku, který obsahuje několik desítek položek a je psán fontem o velikosti 0,7mm (verzála„ P“). Vyúčtováními č. l. 27, 28, 29, 30, 31 a 32 bylo prokázáno řádné vyúčtování anonymizována dvě slova za pronájem zařízení a vyúčtováním č. l. 32 dobropis částky částka za předčasné ukončení pronájmu v průběhu měsíčního období trvání nájmu. Dopisem č. l. 33 bylo prokázáno odstoupení od smlouvy a výzva k vrácení zařízení. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem ze dne datum vypracování i zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. na adresu žalovaného ulice a číslo v obec, kterou soud zjistil z jiné písemnosti zdejšího soudu ke dni datum rovněž (ovšem jako„ číslo“), kde současně žalovaný uvedl zaměstnání v SRN u anonymizována dvě slova v anonymizováno. Žalobkyně doložila historii hrazení vyúčtování č. l. 54 p. v., z níž vyplývá dlouhodobý obchodní vztah se žalovaným, nikoliv však podstatný pro toto řízení.
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali závazek z nájmu movité věci ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku, z něhož právní předchůdce žalobkyně plnil řádně, žalovaný však nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. že žalovaný již uhradil více, než žalobkyně tvrdí) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. V rozsahu plnění jak v I. výroku shora tak mohl soud žalobě vyhovět, neboť se jednalo o nájemné a nikoliv služeb elektronických komunikací (o kterých rozhoduje Český telekomunikační úřad). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., Když takto určená platební povinnost je sice marginální, nicméně trvá nouzový stav, ekonomická krize a částka zjevně nemá ekonomický význam, aby bylo nutno zvyšovat riziko ze včasného neprovedení platby.
6. Pokud se týká plnění částka za„ příjmení jméno příjmení“, soud z provedených důkaz nezjistil, že by nájem takového zařízení byl platně sjednán. Na tom nemůže nic změnit ani ochota žalovaného hradit celková vyúčtování, v nichž je tato položka hodnotově zanedbatelná a přehlédnutelná. Ve smlouvě však nebyl sjednán nájem žádného třetího zařízení, natož výše nájemného a převzetí třetího zařízení nevyplynulo ani ze zákaznických listů. Soud proto v rozsahu částka žalobu zamítal.
7. Pokud se týká částky částka a poplatku částka za odpojení, zde soud žalobu II. výrokem shora rovněž zamítnul, neboť takový poplatek nebyl nominální částkou sjednán v textu samotné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení smlouvy a nevrácení poskytnutého zařízení (což je ve většině vztahů prakticky jediná podstatná povinnost odběratele, mimo placení vyúčtování) a s tím spojeného odpojovacího poplatku pravidelně předvídat (tomu ostatně odpovídá počet nároků, které jen zdejší soud každoročně projednává) a tomu uzpůsobit obsahovou stránku smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě ceníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen, což nezaručuje ani odkaz na takový dokument ve smlouvě, ani případné svědectví, že ceník byl poskytnut se smlouvou či protokolem (což by bylo z hlediska kontraktace zpozdilé), neboť jde o obsáhlý text s mnoha nesouvisejícími poplatky, psaný natolik drobným písmem, že verzála nedosahuje ani velikosti 1mm. Pokud žalobkyně argumentuje nepřenositelností těchto závěrů na projednávaný případ s odlišnými skutkovými okolnostmi, soud konstatuje, že je pravdou, že částečně je ujednání obsaženo v samotné smlouvě. Avšak to podstatné – samotná částka – nikoliv. Pro spotřebitele je však podstatné, zda mu hrozí riziko smluvní pokuty ve výši např. částka nebo částka, aby tomu přizpůsobil své chování k provozovanému zařízení. Zde soud odkazuje žalobkyni zejména na právní větu a odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018 ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Uvedení výše smluvní pokuty do samotné smlouvy nebrání žádný, nebo přinejmenším pro soud rozpoznatelný důvod. Pokud bylo pro původní věřitelku důvodem pro takový postup např. zachování možnosti změny výše smluvní pokuty v průběhu smluvního vztahu, jednalo by se opět o lichý argument. Původní věřitelka používala paušalizovanou, zaokrouhlenou částku částka pro více typů svých zařízení (pro jiná používá částka) a to dlouhodobě, nepochybně tedy nebyla tížena precizováním výše či častými změnami smluvních pokut u těchto propojovacích zařízení (zejména pokud byla na českém trhu jejich jediným distributorem). Nadto by její podnikání neohrozilo ani to, pokud by cenu takového zařízení v průběhu let změnila (například aby cena odpovídala skutečné tržní hodnotě takového zařízení). Případná změna v takovém ujednání je pro závazek a spotřebitele podstatná a musela by být opět učiněna v režimu konsenzuálním, nikoliv v režimu jednostranné změny navazujícího dokumentu. Pokud bylo argumentováno obsažením výše smluvní pokuty v odstoupení od smlouvy, jde rovněž o lichý argument, podstatný je obsah kontraktace, nikoliv obsah jednostranného úkonu, který žalovanou nezavazuje. Argumentace žalobkyně nijak nereflektuje rozhodování soudu obdobným způsobem již několik let, ani pozdější smlouvy nedoznaly změny. Žalobkyně zjevně těží z nejednotné rozhodovací praxe soudů, zejména pak z vydávání platebních rozkazů soudní administrativou na základě skutkových tvrzení bez provádění dokazování.
8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl žalovanému přiznat k tíži žalobkyně právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tomu odpovídá V. výrok shora.
9. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Pro snazší orientaci je soud z návrhu přejímá: číslo účtu číslo, variabilní symbol.
10. Žalovaný by se však navzdory relativnímu procesnímu úspěchu měl ve svém zájmu zamyslet nad dalšími hrozícími následky pro případ, že si zařízení skutečně ponechal, resp. jej nevydal, a nehodlá to v co nejkratší době napravit. Nemusí se totiž jednat o poslední soudní řízení, kterému může žalovaný v této souvislosti čelit a tím si opět přivodit i břímě nákladů řízení. Překážka věci rozhodnutí nastává pouze ve vztahu ke smluvní pokutě, nikoliv však k závazku, jehož splnění zajišťovala a který nebyl předmětem tohoto řízení (vrácení pronajatého zařízení).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.