Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 12/2022-68
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 22.796 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky 25.813,36 Kč s úrokem 19,92 % p. a. z částky 22.296 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 22.296 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba na zaplacení částky 25.813,36 Kč s úrokem 19,92 % p. a. z částky 22.296 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 22.296 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 11. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 22.796 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.017,36 Kč od 31. 7. 2020 do 14. 12. 2020, úrokem 19,92 % ročně z částky 22.296 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 22.296 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %. Návrh byl odůvodněn tím, že právnická osoba uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o vydání kreditní karty číslo která je smlouvou o úvěru. Obsahem této smlouvy byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 30.000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 19,92 % ročně. Žalovaný se pak zavázal čerpaný úvěr za dohodnutých podmínek splácet s poplatky a náklady. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil a banka přistoupila v souladu se smlouvou dopisem ze dne 30. 7. 2020 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 22.296 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3.017,36 Kč a z poplatků 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok 19,92 % p.a. z částky 22.296 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 22.296 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný však přesto dluh neuhradil. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba a.s. a společností právnická osoba a smlouvy mezi žalobkyní a právnická osoba a.s. ze dne datum.
2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání omluvila.
4. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne datum soud zjistil, že žalovanému byl zřízen a veden běžný účet č. bankovní účet a banka se dále zavázala poskytovat žalovanému některé další služby. Dále byl doložen souhrnný výpis z účtu kreditní karty, z něhož soud lze dovodit, že žalovanému byl v průběhu smluvního vztahu rovněž poskytnut úvěrový rámec prostřednictvím kreditní karty (ze strany žalobkyně bylo tvrzeno uzavření smlouvy dne datum). Podle výpisu byla první transakce kreditní kartou provedena formou platby u obchodníka dne datum.
5. K charakteru smlouvy lze již na tomto místě uvést, že má povahu smlouvy o spotřebitelském úvěru a je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č 43/2013 Sb., podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu pak žalobkyně doložila prakticky jen vysvětlení poskytnuté společností právnická osoba, podle něhož banka vycházela z údajů poskytnutých klientem, kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, žalovaný dostal nabídku na základě obratů na účtu 17.270 Kč, při hodnocení úvěruschopnosti byl porovnáván příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získali částku disponibilních zdrojů. Dále bylo uvedeno, že žalovaný měl další závazky, ale kapacita splácet byla dostatečná.
8. Takto popsaný proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud považuje za nedostatečný a neprokázaný. Doložené vysvětlení od banky je jen obecné a neuvádí se v něm konkrétní údaje o poměrech žalovaného, které by mohly ovlivnit posouzení jeho schopnosti poskytnutý úvěr řádně splácet. Není především uveden zdroj a výše příjmů žalovaného, ani jeho pravidelné výdaje (např. na bydlení, vyživované osoby apod.), závazky a osobní a rodinné poměry. Všechny tyto skutečnosti přitom mohou významně ovlivnit celkovou platební bilanci dlužníka. Nic konkrétního nelze dovozovat ani z údaje o obratu na účtu. Navíc nelze přehlédnout, že ke zprávě banky nebyly doloženy žádné listinné důkazy a soud by tak neměl možnost případně uváděné údaje o žalovaném jakkoliv ověřit.
9. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalované („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006).
10. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).
11. Lze dodat, že z citovaných ustanovení, v nichž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice kladen důraz i na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).
12. Na uvedeném základě však soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál řádně povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou) a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
13. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.
14. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalovaného došlo za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení § 2991 a násl. o. z.
15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.
16. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z tvrzené výše čerpané částky 45.714,80 Kč a výše žalovaným uhrazených plateb 60.184 (podání žalobkyně ze dne 14. 2. 2022), což bylo doloženo již zmíněným souhrnným výpisem z účtu kreditní karty. Je pak zřejmé, že ze strany žalovaného bylo uhrazeno více, než se mu na základě neplatné úvěrové smlouvy dostalo a z tohoto titulu tedy nedluží ničeho. Žalovaným provedené platby je přitom třeba z důvodu neplatnosti smlouvy, jak ji soud dovodil, započítat pouze na čerpané částky, nikoliv např. na neplatně sjednané úroky a různé poplatky. Soud proto v celém rozsahu žalobu zamítnul.
17. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí vč. posouzení aktivní legitimace žalobkyně na základě smluv o postoupení pohledávky.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.