Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 141/2021-68

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem u ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 34 803,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15.400 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 15.400 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 1.500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba na zaplacení částky 27.734,88 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 21.836,43 Kč od 13. 1. 2021 do 8. 2. 2021, 10 % p. a. z částky 6.436,43 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, 1,75 % p. a. z částky 15.400 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a 29 % p. a. z částky 21.836,43 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15.400 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 15.400 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 1.500 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba na zaplacení částky 27.734,88 Kč s úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 21.836,43 Kč od 13. 1. 2021 do 8. 2. 2021, 10 % p. a. z částky 6.436,43 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, 1,75 % p. a. z částky 15.400 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a 29 % p. a. z částky 21.836,43 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 34.803,16 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.982,48 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5.349,24 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 21.836,43 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % a s úrokem 29 % ročně z částky 21.836,43 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobce posoudil schopnosti žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit dále částku ve výši 21.636 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.008 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10.804 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5.824 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 828 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 3. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 5. 2019. Do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně uhrazeno 1.000 Kč, žalovaný tak od uzavření smlouvy o zápůjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 12.600 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství částku 52.703,16 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný uvedl, že finanční hotovost ve výši 28.000 Kč skutečně obdržel a nikterak nerozporuje úhradu částky v celkové výši 12.600 Kč. Při sjednávání smlouvy o zápůjčce předložil právnímu předchůdci žalobce k prokázání svých příjmů pouze doklady o příjmu z živnosti, doklady ohledně svých výdajů právnímu předchůdci žalobce nedokládal. V době poskytnutí zápůjčky dosahoval žalovaný průměrného příjmu ve výši 18.000 – 20.000 Kč měsíčně a měl vyživovací povinnost k manželce na rodičovské dovolené a dítěti. Dále žalovaný v průběhu jednání uvedl, že se pokoušel řešit situaci smírnou cestou, přičemž nižší splátky mu věřitelem nebyly schváleny. Na závěr žalovaný uvedl, že je schopen předmětný dluh hradit ve splátkách po 1.500 Kč měsíčně, tyto je schopen hradit do 20. dne v měsíci.

3. Žalobkyně se z ústního jednání soudu písemně omluvila a souhlasila, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 28.000 Kč, přičemž žalovaný částku převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se pak zavázal zaplatit dále částku ve výši celkem 21.636 Kč, sestávající z úroků 5.008 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10.804 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5.824 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 828 Kč (poslední splátka 784 Kč).

5. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne datum, k němuž byla připojena zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr s tím, že žalobkyně nedisponuje jinými doklady od žalovaného.

8. V zákaznické kartě žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí jako spolubydlící, jeho nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, pracuje jako OSVČ a má vyživovací povinnost ke dvěma osobám. Jeho příjmy činí 32.000 Kč, další příjmy domácnosti činí 10.000 Kč. Výdaje pak uvedl v odhadované výši 9.000 Kč (bez bližší specifikace), dále uvedl, že měsíčně hradí 1.500 Kč jako splátky z jiných zápůjček. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny fakturami z roku 2018, přičemž tyto nebyly soudu předloženy. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení nenabídla.

9. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet soud považuje za nedostatečný. Z uvedeného je zřejmé, že předchůdce žalobkyně se spokojil jen s neúplnými údaji, kdy nejsou zřejmé zdroje deklarovaných příjmů žalovaného, z čeho sestávají další příjmy domácnosti ve výši 10.000 Kč, jaké jsou pravidelné výdaje žalovaného na bydlení apod., a to vše s ohledem na uvedenou vyživovací povinnost ke dvěma osobám. Přitom se jedná o pravidelné příjmy a výdaje podstatně ovlivňující celkovou platební bilanci domácnosti. Naprosto zjednodušující je rovněž použití údaje o odhadovaných měsíčních výdajích bez bližší specifikace. Nakonec je třeba konstatovat, že žalobkyně v průběhu řízení nepředložila žádné doklady, jimiž měly být žalovaným uváděné skutečnosti doloženy či ověřeny (u dokladů ve formě faktur 2018 je rovněž otázkou, co jimi mělo být dokladováno). Zvláště pak za situace, kdy žalovaný v průběhu řízení zpochybnil výši deklarovaných příjmů (podle tvrzení žalovaného v době poskytnutí zápůjčky dosahoval příjmů jen ve výši 18.000 – 20.000 Kč) pak nelze bez dalších důkazů vycházet jen z údajů v zákaznické kartě.

10. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

11. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

12. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

13. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

14. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

15. V posuzované věci soud dovodil (viz výše), že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál řádně povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), když nebyl zjišťovány všechny potřebné informace a údaje poskytnuté žalovaným nebyly podle obsahu spisu ověřovány příslušnými doklady. Na tomto základě proto soud uzavírá, že předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a i přesto úvěr žalovanému poskytl.

16. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

17. Důsledkem uvedeného závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Ke svým možnostem a finanční situaci žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti se svou manželkou a jedním dítětem, přičemž manželka žalovaného je v očekávání druhého potomka. Manželka žalovaného pracuje u České pošty na částečný úvazek, její průměrný příjem činí cca 10.000 Kč, s ohledem na těhotenství bude pracovat minimálně do konce května 2022, poté není možné její práceschopnost předvídat. Žalovaný pracuje jako řezník a jeho průměrný čistý měsíční příjem činí cca číslo až 35.000 Kč. Žalovaný nevlastní žádný majetek větší hodnoty, naopak má dluhy, které odhaduje na částku cca 2.000.000 Kč, tyto dluhy hradí v rámci exekučních řízení, kdy mu jsou prováděny srážky ze mzdy. Po provedení srážek žalovaný disponuje částkou ve výši cca 5.000 Kč měsíčně.

19. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z tvrzení účastníků řízení, když ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaný dosud z titulu uzavřené smlouvy uhradil částku celkem 12.600 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši 28.000 Kč, činí ke dni rozhodnutí soudu neuhrazený zůstatek jistiny úvěru částku 15.400 Kč. V tomto rozsahu, tj. co do částky 15.400 Kč, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.

20. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a doručeného podle podacího lístku ze dne 25. 1. 2021 za použití § 573 o. z. dne 28. 1. 2021. Ve výzvě byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal právě na uplynutí lhůty k zaplacení ve výzvě žalobkyně – analogicky ve smyslu § 1958 o. z., tj. do 8. 2. 2021. Ode dne následujícího se pak žalovaný dostal do prodlení. Dlužno dodat, že žalovaný v průběhu řízení ani nenamítal nepřiměřenost takové doby plnění, ani netvrdil spor podle zákona o spotřebitelském úvěru. Výše úroku z prodlení vyplývá z a je limitována výší tohoto úroku uplatněnou v návrhu.

21. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat.

22. Soud s ohledem na poměry žalovaného, zjištěné v průběhu ústního jednání, povolil žalovanému zaplatit povinnost uloženou ve výroku I. rozsudku v přiměřených splátkách, aby mohl řádně dostátá své povinnosti.

23. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena kromě smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou již zmíněným oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne datum adresovaným žalovanému a podacím lístkem ze dne 25. 1. 2021. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.