Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
140 C 41/2021-54
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 30 943 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 492 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 412,00 Kč ve výši 8,25 % ročně od 31. 3. 2021 do 21. 5. 2021 ve výši 343,75 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 27 772 Kč ve výši 8,25 % ročně od 22. 5. 2021 do 20. 7. 2021 ve výši 381,87 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 26 132 Kč ve výši 8,25 % ročně od 21. 7. 2021 do 17. 9. 2021 ve výši 353,33 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 492 Kč ve výši 8,25% ročně od 18. 9. 2021 do zaplacení, pohledávku ve výši 6 451,80 Kč a úrok ve výši 62,48 % p.a z částky 23 081,29 Kč od 31. 3. 2021 do 23. 4. 2021 ve výši 925,20 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a z částky 23 081,29 Kč od 24. 4. 2021 do 17. 9. 2021 ve výši 736,47 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a z částky 21 696,87 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 3. 2021 dosáhne částky 118 080 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 492 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 412,00 Kč ve výši 8,25 % ročně od 31. 3. 2021 do 21. 5. 2021 ve výši 343,75 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 27 772 Kč ve výši 8,25 % ročně od 22. 5. 2021 do 20. 7. 2021 ve výši 381,87 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 26 132 Kč ve výši 8,25 % ročně od 21. 7. 2021 do 17. 9. 2021 ve výši 353,33 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 492 Kč ve výši 8,25% ročně od 18. 9. 2021 do zaplacení, pohledávku ve výši 6 451,80 Kč a úrok ve výši 62,48 % p.a z částky 23 081,29 Kč od 31. 3. 2021 do 23. 4. 2021 ve výši 925,20 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a z částky 23 081,29 Kč od 24. 4. 2021 do 17. 9. 2021 ve výši 736,47 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a z částky 21 696,87 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 3. 2021 dosáhne částky 118 080 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 492 Kč spolu s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 6 451,80 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč spolu s úrokem ve výši 83,87 % ročně, počínaje od března 2018. Žalovaný smlouvou podepsal dne 1. 2. 2018. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil do zesplatnění celého úvěru v období od 21. 3. 2018 do 18. 2. 2021 částku v celkové výši 55 760 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 29. 3. 2021 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 26 616,87 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 996 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 800 Kč. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil částku v celkové výši 4 920 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 451,80 Kč. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 31. 3. 2021 do zaplacení, tj. úrok z částky 23 081,29 Kč od 31. 3. 2021 do 17. 9. 2021 ve výši 1 661,67 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 21 696,87 Kč od 18. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,48 % ročně, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 24. 4. 2021) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8,25 % ročně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se nevyjádřil.
3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 1. 2. 2018 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, která byla shodná s adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 83,87 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne 1. 2. 2018 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 5. 2. 2018, který byl doručen žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že se v případě předmětné smlouvy jedná o nový úvěr. Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s pravidelným čistým příjmem ve výši 15 800 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 200 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 6 610 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (jiné). Výše uvedeného příjmu byla prokázána Potvrzením zaměstnavatele i výši pracovního příjmu zaměstnance a rovněž výplatní lístkem za 12/2017. K datu 29. 1. 2018 20:08:16 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI bylo zjištěno, že žalovanému bylo přiznáno skóre 435, tj. kategorie III. – vyšší body do Interní Score Card, mešní riziko, lepší segment klientů. Dne 2. 2. 2018 odeslala žalobkyně žalovanému na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 30 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 60 680 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 27. 12. 2021). Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, což prokázala předloženými výzvami k zaplacení. Žádná konkrétní zjištění z předložených Výzev k zaplacení ze dne 28. 12. 2020, 25. 1. 2021, 23. 2. 2021 a 26. 3. 2021 však soud nečinil, neboť tato by, s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci, byla nadbytečná. Z Oznámení soud zjistil, že dne 29. 3. 2021 sdělila žalobkyně žalovanému, že v důsledku jeho prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů, došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků ze Smlouvy číslo. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 29 412 Kč. U žádné z výzev a ani u Oznámení nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalovanému. Dne 6. 12. 2021 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu stávajícího trvalého bydliště předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k úhradě částky v celkové výši 24 492 Kč spolu s příslušenstvím (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z listin Prohlášení klienta/Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018.
4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru číslo Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
9. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
11. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Skutečnost, že žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala údaje žalovaného o způsobu bydlení (pronájem) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 1 200 Kč. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
12. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku 60 680 Kč.
13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 30 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 60 680 Kč, tj. uhradil více, než kolik obdržel. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).
14. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.