Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 181/2021-54
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 27.197,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 13.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14.197,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 14.197,30 Kč od
datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 13.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14.197,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 14.197,30 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27.197,30 Kč s příslušenstvím s tím, že dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa anonymizováno Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně
na adrese webová adresa, identita žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu.
Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč a to na jeho bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit v jediné splátce do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14.197,30 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho nezaplatil. Žalovaná částka se tak skládá z nezaplacené jistiny ve výši 13.000 Kč a dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14.197,30 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází a výpisem z účtu žalovaného. Předmětnou pohledávku následně společnost právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byla zcela nečinný.
Soud učinil ve věci následující skutková zjištění
3. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno a formuláře pro standardní informace
o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný tuto smlouvu podepsali, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout jednorázový bezúčelový úvěr ve výši 13.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru spolu s poplatkem ve výši 14.197,30 Kč
do datum.
4. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že tento občanský průkaz patří žalovanému.
5. Z vyjádření právnická osoba a z historie transakcí bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne datum na jeho bankovní účet částku 13.000 Kč.
6. Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činí ke dni datum částku částka, přičemž z transakcí ze dne datum, datum je zřejmé, že žalovaný žádal o další úvěry.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že tuto dne datum podepsaly žalobkyně
a právní předchůdkyně žalobkyně. Strany se dohodly, že předmětem je dohoda o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Součástí smlouvy byla také předmětná pohledávka za žalovaným.
8. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že před podáním žaloby žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce, vyzvala žalovaného k uhrazení celé dlužné částky a tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne datum.
9. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaný podepsali elektronicky dne datum smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13.000 Kč na bankovní účet žalovaného, který se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14.197,30 Kč v jediné splátce do datum. Identita žalovaného byla prověřena jeho občanským průkazem. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně prověřila výpisem z účtu žalovaného, na kterém měl žalovaný zůstatek 212,49 Kč, z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný žádal i o další úvěry, a také další úvěry splácí. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku za žalovaným z titulu předmětné smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni,
o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon
o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne
datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, zda
a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně nepředložila důkazy týkající se toho, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje či příjmy žalovaného. Předložila pouze výpis z účtu žalovaného za období od datum do datum, přičemž zůstatek žalovaného na tomto účtu činí ke dni datum částku částka. Z výpisu je zřejmé, že část příjmů na tomto účtu jsou úvěry žalovaného a dále je zřejmé, že žalovaný splácí i další úvěry. V takové situaci měla právní předchůdkyně žalobkyně s velkou opatrností zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žalovaného, to však řádně neučinila, když si nijak neověřila výdaje ani příjmy žalovaného. Žalobkyně tedy nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu o úvěru ze dne datum je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 zákona
o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 580 a 588 o. z. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum poskytla na jeho účet částku ve výši 13.000 Kč a pohledávka za žalovaným byla následně dne datum postoupena žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí nevrátil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 13.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne datum, kdy měl žalovaný tuto částku vrátit.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jelikož byl v řízení zcela pasivní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.