Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 98/2022-47

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 4 282 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 4. 12. 2021 do zaplacení,

to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 282 Kč, úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 14. 3. 2020 do 3. 12. 2021 a úroky z prodlení

ve výši 1,5 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 4. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 912 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 4. 12. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 282 Kč, úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 14. 3. 2020 do 3. 12. 2021 a úroky z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 4. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 912 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. V řízení zahájeném žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 16. 2. 2022

se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 282 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021 mezi právnická osoba s. r. o. a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 12. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytnul žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 13. 3. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěr byl poskytnut dne 12. 2. 2020. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč a ze sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za dobu

od 13. 3. 2020 do 16. 2. 2022 ve výši 282 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.

3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání ( ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena původním věřitelem právnická osoba s. r. o. na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 11. 2021, odeslaným dne

29. 11. 2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky, její přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku).

Dne 12. 2. 2020 byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč

a žalovaný se zavázal tyto prostředky věřiteli vrátit nejpozději do 13. 3. 2020. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 12. 2. 2020 (zjištěno ze smlouvy o úvěru).

Předžalobní výzvou ze dne 26. 11. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky. Výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 11. 2021.

Žalobkyni se v řízení nepodařilo dokázat, že původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele.

5. Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,

že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže

ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu

na své příjmy.

8. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel

je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo

na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky

ve výši 4 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tím,

že se žalobkyně nedostavila k nařízenému soudnímu jednání, zbavila se tím možnosti být

o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene poučena. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde

o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou

s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný na webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá,

že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést

k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje

za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení . Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení

z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá

na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně tak má nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny

ve výši 4 000 Kč. K zaplacení této částky byla žalovaná vyzvána dopisem odeslaným dne

29. 11. 2021. V souladu s ust. má soud za to, že tato výzva byla žalované doručena dne 2. 12. 2021. Dne 3. 12. 2021 tak nastala splatnost částky 4 000 Kč

a od následujícího dne 4. 12. 2021 věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonný úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 12. 2021, přičemž výše úroku z prodlení byla v souladu se zákonnými předpisy změněna na 8,5 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením

věta před středníkem

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 5 176,25 Kč a žalobě bylo vyhověno pouze do co zaplacení částky 4 173,26 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 61,24 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši 1 489 Kč,

které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč

dle vyhl. č. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu ), a 21% DPH z odměny za zastoupení a režijního paušálu ve výši 189 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 61,24 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 912 Kč O lhůtě plnění bylo opět rozhodnuto

dle ust. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení

pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.