Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 136/2022-42

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 39 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 188 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 23 012 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 964,20 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 26 318,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 394,80 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 318,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 188 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se do částky 23 012 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 964,20 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 26 318,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 394,80 Kč, rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 318,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba (dále též jako„ věřitel“) smlouvu o půjčce číslo (dále také„ smlouva 1“), na jejímž základě věřitel poskytl žalovanému dne 7. 12. 2015 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 609 Kč spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal platit poplatek ve výši 522 Kč Poslední splátka se stala splatnou dne 16. 1. 2017. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 4 463 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se po žalovaném domáhala zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 10 859 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 13 889,38 Kč představující úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 1. 2017 do 6. 12. 2019, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 4 682,42 Kč představující úrok z prodlení z jistiny ve výši 20 000 Kč od 24. 1. 2017 do 6. 12. 2019. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum se shora uvedeným věřitelem smlouvu o půjčce číslo (dále také„ smlouva 2“), na jejímž základě věřitel poskytl žalovanému dne 25. 6. 2015 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 290 Kč Poslední splátka se stala splatnou dne 4. 8. 2016. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 9 349 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která se po žalovaném domáhala zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 6 318,36 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 2 022,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 074,82 Kč představující úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6 318,36 Kč od 5. 8. 2016 do 6. 12. 2019, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 1 712,38 Kč představující úrok z prodlení z jistiny ve výši 6 318,36 Kč od 12. 8. 2016 do 6. 12. 2019.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč a částku 10 000 Kč v hotovosti před podpisem smluv. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne datum a smlouvy o úvěru dne datum (byť označovaných věřitelem taktéž jako smlouvy o půjčce) ve smyslu ust. , (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. neplatné. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru, jak vyplývá z karty klienta ze dne 7. 12. 2015 a ze dne 25. 6. 2015 předložené žalobkyní, z níž je zřejmý zaměstnavatel žalovaného (doložena pracovní smlouva), další příjmy žalovaného a výdaje na bydlení (nájemní smlouva), přičemž žalovaný podpisem tétoy stvrdil pravdivost v ní zaznamenaných údajů. Za vadná však považuje soud ve smlouvě 1 ujednání o výši úroku v částce 2 800 Kč, administrativního poplatku v částce 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 58 týdnů zavázal společně s úrokem, poplatky včetně poplatku za životní pojištění na poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč zaplatit celkem částku 35 322 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 77 %. V případě smlouvy 2 pak shodně soud považuje za vadná ujednání o výši úroku v částce 1 400 Kč, administrativního poplatku v částce 2 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 58 týdnů zavázal společně s úrokem, poplatky včetně poplatku za životní pojištění na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem částku 17 690 Kč, tedy jistinu navýšenou o téměř 77 %. Pokud se jedná o administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč, resp. ve výši 2 000 Kč u smlouvy 2 je třeba uvést, že obchodní praxe akceptuje zpravidla zvláštní poplatek za rezervaci finančních prostředků, nicméně jeho obvyklá výše se pohybuje mezi 1- 2 % takto rezervovaných finančních prostředků. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatek ve výši 20 % čerpané jistiny úvěru, pak je zřejmé, že naprostá většina poplatku neslouží k úhradě nákladů za poskytnutí úvěru. V případě tohoto„ poplatku“, shodně pak odměny za hotovostní inkaso splátek, tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V daných smlouvách byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 23,72 % ročně, společně s poplatkem a odměnou se však reálně jednalo o úročení cca 70 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. ), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši téměř 70 % ročně). Při hodnocení souladu smluv, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouvy nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byly porušeny právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumané smlouvy jsou právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. -47.

4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. , mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. . Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 20 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 4 463 Kč v případě smlouvy 1, ve výši 10 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 9 349 Kč v případě smlouvy 2, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 16 188 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. , a to v souladu s ust. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, když žalobkyně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, jehož součástí byla výzva k plnění, bylo předáno k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020, tedy soud vycházel z domněnky, že zásilka v souladu s ust. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání dne 10. 1. 2020, žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, tudíž žalovaný se dostal do prodlení od 21. 1. 2020.

5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, úrocích, poplatcích, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.

6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. , kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážný úspěch měl žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.