Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
18 C 92/2022-23
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 2.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 449,45 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 449,45 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Šumperku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobu došlou soudu dne 28. 1. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala částky 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 449,54 Kč (tj. úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 3. 3. 2018 do 23. 10. 2020), kapitalizovaného úroku ve výši 2.628 Kč (představujícího nesplacený smluvní úrok 18 Kč, nesplacený administrativní poplatek 660 Kč, poplatek za odeslání upomínek 1.950 Kč) a částky 1.000 Kč (představující smluvní pokutu). V žalobě tvrdila, že dne 31. 1. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizováno, IČO, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které žalovaný při podpisu smlouvy převzal finanční obnos ve výši 2.000 Kč představující jistinu úvěru, což stvrdil podpisem dokumentu s názvem„ Příkaz k úhradě“. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru ve výši 18 Kč, napočítaný za období od poskytnutí finančních prostředků do sjednané splatnosti úvěru, tj. za období od 31. 1. 2018 do 2. 3. 2018, dále administrativní poplatek ve výši 660 Kč Celkem se zavázal zaplatit částku 2.678 Kč, která byla splatná dne 2. 3. 2018. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když neuhradil ničeho. Dne 3. 3. 2018 se tak dostal do prodlení s úhradou částku 2.678 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 11. 2020 s účinností k témuž dni převedena na žalobkyni, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 9. 12. 2020. Celková hodnota postoupené pohledávky činila 6.555,33 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 2.000 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 18 Kč, nesplaceného administrativního poplatku ve výši 660 Kč, postoupeného poplatku za odeslání upomínek ve výši 1.950 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 27,33 Kč. Žalobkyně následně provedla revizní přepočet smluvní pokuty a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a požaduje na zákonném úroku částku 449,45 Kč, tj. úrok z prodlení za dobu od 3. 3. 2018 do 23. 10. 2020, a dále zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 10. 11. 2020 Smluvní pokutu žalobkyně požadovala ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, tj. z částky 2.678 Kč od 3. 3. 2018 do 11. 3. 2019. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 25. 11. 2021 vyzvala k zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 4. 2022, č. j. 18 C 92/2022-15, které nabylo právní moci dne 17. 5. 2022, bylo řízení zastaveno co do částky 3.628 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 2.628 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč, když v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu podáním došlým soudu dne 8. 4. 2022 zpět. Nadále se tedy žalobkyně domáhala zaplacení částky 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 449,54 Kč.
4. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila v prohlášení učiněném v návrhu na zahájení řízení. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, dne 31. 1. 2018 uzavřeli písemnou smlouvu, kterou se tato zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 2.000 Kč, s dobou trvání úvěru 30 dnů, datem splatnosti úvěru jednorázově 2. 3. 2018. Žalovaný se zavázal zaplatit za úvěr poplatek ve výši 678 Kč, vypočtený jako součet výpůjčního úroku 18 Kč a administrativního poplatku 660 Kč Celkem se žalovaný zavázala zaplatit částku 2.678 Kč. Pro případ porušení žalovaného podmínek smlouvy a nesplacení celkové dlužné částky bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně účtovat žalovanému poplatky za upomínky při prodlení o 7 dní ve výši 150 Kč, o 14 dní 250 Kč, o 21 dní 350 Kč, o 30 dní 400 Kč, o 90 dní 800 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení, a to za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po sjednaném datu splatnosti úvěru. Žalovaný ve smlouvě uvedl korespondenční adresu adresa. Žalovaný podpisem potvrdil, že částka 2.000 Kč mu byla dne 31. 1. 2018 vyplacena v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 11. 2020 byla pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy postoupena žalobkyni. Oznámením ze dne 9. 12. 2020, předaným k poštovní přepravě dne 11. 12. 2020, zaslaným na adresu uvedenou žalovaným pro doručování, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky z uvedení smlouvy a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 6.555,33 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 11. 2021, předanou k poštovní přepravě dne 29. 11. 2021, vyzván k zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
14. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětné úvěry. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, když k tomu žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné důkazy, naopak tvrdila, že takovými důkazy nedisponuje. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 31. 1. 2018 poskytla částku 2.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nesplacená jistina činí 2.000 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 2.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně zavinila zastavení řízení v rozsahu částky 3.628 Kč.
17. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1.000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 400 Kč, doplatit proto zbývá 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci cestou soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).