Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 49/2022-27
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 23 443,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 443,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 443,99 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení ve výši 10% ročně a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 443,94 Kč za období od 2. 6. 2020 do 1. 6. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do nároku, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 147,5 Kč od 2. 6. 2020 do 1. 6. 2021 a smluvní úrok ve výši 18,90% ročně z částky 23 443,99 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 390 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 443,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 443,99 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení ve výši 10% ročně a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 443,94 Kč za období od 2. 6. 2020 do 1. 6. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do nároku, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 4 147,5 Kč od 2. 6. 2020 do 1. 6. 2021 a smluvní úrok ve výši 18,90% ročně z částky 23 443,99 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 390 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 23 443,99 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne 11. 12. 2013 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. bankovní účet. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do sjednaného limitu ve výši 66 000 Kč a žalovaný se zavázal za kontokorent platit úrok ve výši 18,90 %. Žalovaný své povinnosti neplnil, když mu na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný debetní zůstatek neuhradil a právní předchůdkyně žalobkyně výzvou ze dne 1. 6. 2020 smlouvu o sporožirovém účtu vypověděla. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 23 443,99 Kč, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni výpovědi smlouvy o vedení účtu a dále uplatňuje nárok na kapitalizovaný smluvní úrok 18,90 % ročně ve výši 4 147,50 Kč za období od 2. 6. 2020 (kdy se žalovaný dostal do prodlení) do 1. 6. 2021 (kdy byla vypovězena smlouva), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 443,94 Kč od 2. 6. 2020 do 1. 6. 2021, smluvní úrok 18,90 % od 2. 6. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 10% ročně od 2. 6. 2021 do zaplacení. Žalovaný byl dne 21. 6. 2021 žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
2. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě příjmů od zaměstnavatele chodících žalovanému na účet, jejichž výše činila 42 196 Kč a výdajů, které stanovila právní předchůdkyně žalobkyně podle svého interního ekonomického modelu na 13 109 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále na základě dat z CCB a interních systémů zjistila, že žalovaný platil měsíční splátky ve výši 22 338 Kč.
3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.
4. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal.
5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:
6. Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 11. 12. 2013 obsahuje informace o právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaném, číslo bankovního účtu bankovní účet, limit kontokorentního úvěru ve výši 66 000 Kč, úrokovou sazbu ve výši 18,90 % a další údaje o úvěru. Smlouva obsahuje podpis pouze právní předchůdkyně žalobkyně (Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 11. 12. 2013).
7. Dopisem ze dne 11. 12. 2013 právní předchůdkyně žalobkyně poděkovala žalovanému za navýšení kontokorentu ve výši 66 000 Kč (dopis právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 11. 12. 2013).
8. Z výpisu účtu č. bankovní účet za období od 1. 9. 2013 do 30. 9. 2013 bylo zjištěno, že na účet žalovaného celkem přišlo 41 400 Kč a celkem odešlo - 41 472,71 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil - 29 965,71 Kč a konečný zůstatek činil - 30 038,42 Kč (výpis z účtu č. bankovní účet z období od 1. 9. 2013 do 30. 9. 2013).
9. Z výpisu účtu č. bankovní účet za období od 1. 10. 2013 do 31. 10. 2013 bylo zjištěno, že na účet žalovaného přišlo celkem 95 418,06 Kč a celkem odešlo - 92 908,89 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil - 30 038,42 Kč a konečný zůstatek činil - 27 529,25 Kč (výpis z účtu č. bankovní účet z období od 1. 10. 2013 do 31. 10. 2013).
10. Z výpisu z účtu č. bankovní účet z období od 1. 11. 2013 do 30. 11. 2013 bylo zjištěno, že žalovanému na účet celkem přišlo 133 929,15 Kč a celkem odešlo - 104 426,79 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil - 27 529,25 Kč a konečný zůstatek činil 1 973,11 Kč (výpis z účtu č. bankovní účet z období od 1. 11. 2013 do 30. 11. 2013).
11. Dne 16. 10. 2017 spolu právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru vedeném na účtu č. bankovní účet, ve kterém výši úvěru upravili na 20 000 Kč (dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru vedeném na účtu č. bankovní účet ze dne 16. 10. 2017).
12. Dle ceníku pro kontokorent činí úroková sazba pro kontokorent 18,90 % (ceník právnická osoba pro kontokorent účinný od 24. 10. 2016).
13. Z výpisu účtu č. bankovní účet za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 bylo zjištěno, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činil - 23 443,99 Kč (výpis z účtu č. bankovní účet v období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020).
14. Dopisem ze dne 3. 6. 2020 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k uhrazení dluhu (Poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 6. 2020).
15. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021 a přílohy k ní), o čemž byl žalovaný informován (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2021). Tento dopis mu byl zaslán dne 11. 6. 2021 (Podací arch ze dne 11. 6. 2021).
16. Žalovaný byl prostřednictvím žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (Oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu ze dne 21. 6. 2021). Tato výzva mu byla zaslána dne 21. 6. 2021 (Podací arch ze dne 21. 6. 2021).
17. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.
18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
19. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
21. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
22. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
23. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
27. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
29. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
30. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
31. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 11. 12. 2013 smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně tvrdila, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného byly ověřovány na základě příjmů chodících žalovanému na jeho účet. Stejně tak mohla právní předchůdkyně žalobkyně vycházet z účtu žalovaného při zkoumání jeho výdajů místo stanovení této částky podle svého interního ekonomického modelu, který se ukázal být v tomto případě zcela nedostatečný, když z výpisů z účtu za tři měsíce před poskytnutím úvěru vyplývá, že z účtu žalovaného za měsíc září odešla celková částka 41 472,71 Kč, za říjen celková částka 92 908,89 Kč, za listopad celková částka 104 426,79 Kč a na konci měsíce září a říjen byl žalovaný na svém účtu v mínusu. Nadto uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu dne 11. 12. 2013 mělo proběhnout prostřednictvím bankomatu a dopis o potvrzení kontokorentu je datován 11. 12. 2013, tedy tím samým dnem a o jakémkoliv zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně tak lze mít pochybnosti. Z takto zjištěných údajů nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dojít k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet a soud nepovažuje způsob zkoumání úvěruschopnosti za řádný a provedený s náležitou odbornou péčí.
32. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smluv o zápůjčkách, přičemž soud je přesvědčen, že ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Zákon o spotřebitelském úvěru v podobě právní úpravy účinné do 30. 11. 2016 stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem č. 257/2016 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Tomuto záměru by posouzení neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.
33. Opomenout nelze ani rozhodnutí Soudního dvoru EU ve věci C -679/18 OPR-Finance, ve kterém Soudní Dvůr EU uvedl, že:„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 (pozn. transponované do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
34. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch v poměrně nepatrné části, tedy smluvních úroků, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 390 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 938 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 443,99 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
36. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.