Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 87/2022-42
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa, ulice a číslo
o zaplacení 6.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1.910 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.000 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 517,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 10. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1.910 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.000 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 517,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 10. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 4.000 Kč s příslušenstvím a částku 2.000 Kč představující smluvní pokutu. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce právnická osoba, s.r.o. prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 8. 7. 2019 spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8,40 Kč a administrativním poplatkem ve výši 751,60 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj závazek ničeho neuhradil a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení dlužné částky, která na zbývající část jistiny úvěru činila 4.000 Kč, na kapitalizovaný úrok 8,40 Kč a administrativní poplatek 751,60 Kč, celkem tedy 4.760 Kč. Tvrdil, že současně s tím vznikl právnímu předchůdci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení od 9. 7. 2019 do 1. 9. 2020 ve výši 2.000 Kč. Dále tvrdil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný však přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavil.
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne datum byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce právnická osoba, s.r.o. prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 7 dnů s datem splatnosti 8. 7. 2019 spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8,40 Kč a administrativním poplatkem ve výši 751,60 Kč. V čl. 5 písm. b) smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou úvěru (prokazuje smlouva o úvěru). Žalovaný však dluh řádně nesplatil, když na svůj dluh ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 9. 11. 2020 postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný však přes výzvy žalobce na svůj dluh dosud ničeho neuhradil.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též jen jako„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce neprovedl šetření dle § 87 odst. 1 s. ú. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 86 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
13. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce poskytl žalovanému dne datum částku 4.000 Kč, kterou měl žalovaný žalobci vrátit do 8. 7. 2019. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 4.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 4.000 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, kdy žalobce za dobu od datum, kdy uplynula lhůta pro úhradu úvěru, do datum, vyčíslil úrok z prodlení na částku 517,26 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014.
14. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok, administrativní poplatek a smluvní pokutu, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl (výrok I. rozsudku).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl ve sporu úspěšný téměř ve stejném rozsahu, v jakém byl úspěšný žalovaný. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
16. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku dle § 202 odst. 2 odvolání není přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.