Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 97/2022-36

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 5 637,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 229 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 229 Kč od 18. 10. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 408,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 229 Kč od 16. 1. 2021 do 17. 10. 2021, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 684,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 229 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 229 Kč od 18. 10. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 408,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 229 Kč od 16. 1. 2021 do 17. 10. 2021, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 684,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované zaplacení částky 4 229 Kč s příslušenstvím a poplatku ve výši 1 408,50 Kč z titulu smlouvy ke službě anonymizováno účet ze dne 10. 9. 2018 a anonymizováno platba online, na základě níž bylo žalované umožněno hradit nákupy ve vybraných e-shopech, které podporují platební metodu anonymizováno. Vyúčtování bylo žalované zasláno po skončení kalendářního měsíce. Žalovaná využila služeb za celkovou částku 4 229 Kč, když dne 9. 11. 2020 provedla nákupy v celkové výši 3 390 Kč u společnosti právnická osoba a dne 6. 12. 2020 nákup v celkové výši 839 Kč u společnosti právnická osoba Žalovaná se zavázala uhradit úvěr spočívající v žalobkyní zaplacené kupní ceně zboží, včetně poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Dlužná částka činí 4 229 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná neuhradila dosud na pohledávku žalobkyně ničeho. Žalované byl dále účtován poplatek za prodlení ve výši 1 408,50 Kč. Pohledávka byla splatná ke dni 15. 1. 2021, ode dne následujícího požaduje žalobkyně i úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle , , (dále jen „”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 25. 6. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 30 000 Kč, čerpaný žalovanou prostřednictvím odložených plateb dne 9. 11. 2020 a dne 6. 12. 2020 a žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s úrokem a poplatky uvedenými v obchodních podmínkách na základě zaslaného měsíčního vyúčtování služeb. Žalovaná však neuhradila vyúčtování za dobu od listopadu 2020 do prosince 2020 v celkové výši 4 229 Kč, ačkoliv kupní cena zboží byla žalobkyní uhrazena, jak vzal soud za prokázané z předložených potvrzení o platbě. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 10. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu.

4. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 4 229 Kč a žalovaná se zavázala pravidelně splácet měsíční splátky určené vyúčtováním. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru neplnila, protože řádně a včas nehradila předepsané splátky.

14. Jelikož žalovaná v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitelka ve smyslu , jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle , a je proto nutné na ni aplikovat také zákon o spotřebitelském úvěru, kdy v  tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že se jednalo o spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru tak, jak s tím počítá zákona o spotřebitelském úvěru: (3) Na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze až 4, až 124 a .“ Nelze totiž opominout, že žalobkyně byla oprávněna účtovat žalované poplatky za prodloužení splatnosti fakticky představující úrok za odloženou platbu, přičemž ze samotné podstaty poskytované služby plyne, že možnost odložit úhradu vyúčtované ceny za zboží a služby, na které si žalovaná od žalované zapůjčila potřebné finanční prostředky, bude ze strany zákazníků pravidelně využívána v naprosté většině případů. S touto okolností žalobkyně nepochybně jako podnikatelka počítala, neboť smyslem její podnikatelské činnosti je dosahovaní zisku.

15. Soud se tedy musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť žalobkyně žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného nenavrhla, ani nepředložila. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení.

16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost absolutní a soud tedy zkoumá splnění této povinnosti poskytovatele úvěru z úřední povinnosti. Tato zákonná úprava představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Článek 8 směrnice nadepsaný jako„ Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ zní následovně:„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Dále pak bod 26 odůvodnění předmětné směrnice proklamuje, že„ Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů.“ Z tohoto lze usuzovat na skutečnost, že orgány evropského společenství přikládají velkou důležitost tomu zamezit nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů a zabránit zadlužování obyvatel. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C 240/98 až C 244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (), ze dne 4. června 2015, Faber () a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (). V této souvislosti zmínit rovněž rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele.

17. Předmětnou smlouvu je proto nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze jistinu poskytnutou celkem ve výši 4 229 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 18. 10. 2021 do zaplacení z částky 4 229 Kč (soud vzal za prokázané, že výzva k úhradě ze dne 7. 10. 2021 byla žalované doručena dle § 573 o. z.).

18. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch celkem v částce 4 447 Kč (73 %) a neúspěch celkem v částce 1 670 Kč (27 %). Žalobkyně má nárok na náklady v poměru odpovídajícím rozdílu úspěchu v řízení a úspěchu žalované, tedy celkem v rozsahu 46 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen "a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 4 229 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 189 Kč. Soud dále konstatuje, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje kritéria formulářové žaloby vymezená nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. a tedy rovněž kritéria stanovená v  advokátního tarifu, neboť tento návrh je využitelný pro uplatnění nároků žalobkyně v typově obdobných případech, kdy postačuje jen zaměnit v něm uvedené číselné údaje. Opakovanost používaného vzoru je zd. soudu známa z jeho úřední činnosti. Celkem náklady řízení činí 1 489 Kč a žalobkyně má nárok na 46 %, tedy 684,94 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.