Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 352/2021-78
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 117 647,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 122 487,97Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 117 647,73 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 11 355,90 Kč a 11,9% úrok p.a. z částky 117 647,73 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 39 997,12 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 122 487,97Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 117 647,73 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 11 355,90 Kč a 11,9% úrok p.a. z částky 117 647,73 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 39 997,12 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 6. 2021 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 117 647,73 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 23. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo, na základě jíž žalobkyně poskytla žalovanému částku 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, avšak úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný tak nadále žalobkyni dluží částku ve výši 133 843,87 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 117 647,73 Kč, smluvním úrokem zkapitalizovaným ke dni 17. 6. 2021 na částku 11 355,90 Kč, zákonným úrokem z prodlení zkapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne 17. 6. 2021 na částku 4 840,24 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 11,90 % ročně z částky 117 647,73 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 117 647,73 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy, podmínek, sazebníku, schvalovacího protokolu, protokolu z CBCB, výpisu z úvěrového účtu, oznámení o splatnosti včetně doručenky, předžalobní výzvy včetně podacího archu, žádosti, dodatku číslo k pracovní smlouvě a výpisu z účtu na čl. 47-66 spisu.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Z žádosti o úvěru a smlouvy o úvěru číslo ze dne 23. 5. 2019 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli tohoto dne v elektronické podobě smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 130 000 Kč, přičemž částka 13,65 Kč bude použita na splacení úvěru číslo ze dne 9. 6. 2016 a 30 226,29 Kč na splacení úvěru 009794213R ze dne 25. 7. 2017 a zbytek není účelově vázán. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky a poplatky v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 2 288 Kč (poslední splátka bude ve výši 2 276,14 Kč) splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem15. 7. 2019. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl čistý příjem ze závislé činnosti 23 138 Kč a pravidelné měsíční výdaje 0 Kč, pojistné a penzijní připojištění 1 500 Kč a celkové limity na povolených přečerpáních a kontokorentech 32 000 Kč. Z dohody číslo ze dne 30. 4. 2019 soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného u právnická osoba s.r.o. se změnil na dobu neurčitou. Z výpisu z účtu a ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovanému byla dne 24. 5. 2022 žalobkyní na účet zaslána částka 130 000 Kč, která byla ve výši 28 738,33 Kč a 78,31 Kč použita na konsolidaci úvěru a ve výši 1 576,10 Kč a 99 607,26 Kč bez určení účelu. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud uhradil na úvěr celkem 12 352,27 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za únor 2019 soud zjistil, že z právnická osoba obdržel žalovaný v tomto měsíci částku 20 417 Kč, v měsíci březen 2019 částku 24 303 Kč a v měsíci duben 2019 částku 8 804 Kč. Z výpisu z účtu je dále patrné, že žalovaný čerpal a splácel další úvěry (např. dne 18. 3. 2019 čerpal úvěr 26 025,80 Kč, dne 22. 3. 2019 splácel částku 1 185,45 Kč, dne 11. 4. 2019 částku 1 957,77 Kč) a že každý měsíc platil řádově desítky dalších plateb, zejm. Wargaming EU, Very goodies. Z oznámení o zesplatnění ze dne 17. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 15. 12. 2020, a vyzvala ji k úhradě celého dluhu ve výši 122 495.25 Kč do 24. 12. 2020. Z dodejky soud zjistil, že dopis byl odeslán žalovanému a uložen na poště dne 21. 12. 2020 do 21. 1. 2021. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy žalovaný čerpal částku v celkové výši 130 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaný sice měl u žalobkyně běžný účet, z nějž lze zjistit výši jeho mzdy, a vyžádala si i pracovní smlouvu, resp. dodatek číslo z nějž je patrné, že žalovaný měl od 1. 5 2019 pracovní vztah na dobu neurčitou, avšak blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalovaného více konkretizovat a aniž by si je nechala doložit. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalovaného. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšla žalobkyně pouze z tohoto výpisu a z prohlášení žalovaného, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Navíc zcela pominula přihlédnout k tomu, že žalovaný provádí měsíčně několik desítek platebních transakcí herním a jiným společnost, viz např. výše zmiňované Wargaming EU či Very goodies. Žalobkyně tedy nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, příjmení, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Soud rovněž odkazuje na obdobná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2020, č. j. 15 Co 275/2020 -163, či ze dne 7. 1. 2021, č. j. 15 Co 276/2020 -166.
15. Soud proto posoudil právně vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení a žalovaného zavázal vydat žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi žalovaným prokazatelně poskytnutou jistinou 130 000 Kč a žalovaným dosud zaplacenou částkou 12 352,27 Kč, což činí částku 117 647,73 Kč. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 117 647,73 Kč jak částečně kapitalizované ve výši 4 840,24 Kč za období do 17. 6. 2021, tak ode dne 18. 6. 2021 do zaplacení, když dle soudu zesplatňující dopis z 17. 12. 2020 lze brát i jako výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud zavázal žalovaného zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a další vedlejší ujednání smlouvy. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 11 355,90 Kč a 11,9% úrok p.a. z částky 117 647,73 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku (když celková kapitalizovaná částka ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu činí včetně příslušenství 131 555,19 Kč), za jeho neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku (když celková kapitalizovaná částka ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu činí včetně příslušenství 24 435,42 Kč). Úspěch žalobkyně činí 84 % původně žalované částky, její neúspěch 16 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 68 %. Soud proto přiznal žalobkyni 68 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 58 819,30 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 4 706 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 7 úkonů právní pomoci po 5 850 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis a podání žaloby, podání ze dne 21. 10. 2021 a 11. 4. 2022 a účast u 2 jednání soudu dne 24. 3. 2022 a 24. 5. 2022), 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky za cestu z obec do obec k prvnímu jednání ve výši 400 Kč a z obec do obec k druhému jednání ve výši 200 Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu z obec do obec k prvnímu jednání ve výši 913,60 Kč a za cestu z obec do obec k druhému jednání ve výši 368,10 Kč a 21% DPH. 68 % z částky 58 819,30 Kč činí 39 997,12 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).