Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 28/2022-22
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čvančarou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jel dne 20. 10. 2021 pražskou hromadnou dopravou (tramvají – linkou 95), při kontrole se neprokázal platnou jízdenkou a k výzvě revizora na místě a ani dodatečně neuhradil jízdné (30 Kč) a přirážku k jízdnému (1 500 Kč). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši ode dne následujícího po dni kontroly, kdy byl žalovaný poprvé vyzván k úhradě dlužné částky.
2. Soud ve věci vydal dne 14. 1. 2022 elektronický platební rozkaz číslo jednací, proti kterému podal žalovaný včas odpor. Výslovně v něm uvedl, že nárok žalobkyně v celém rozsahu neuznává a navrhl žalobu zamítnout. Odpor následně odůvodnil tím, že byl dne 20. 10. 2022 v ranních hodinách vyzván osobou prokazující se odznakem dopravního podniku, aby předložil platný jízdní doklad. Jelikož toho dne tramvají č. 95 necestoval, jízdní doklad nepředložil a současně se odmítl legitimovat, neboť k tomu neshledal důvod. Revizor v reakci na obranu žalovaného sdělil, že ho viděl z tramvaje vystupovat. Následně byl ztotožněn příslušníkem Policie ČR. Žalovaný mu zopakoval, že žádnou tramvají necestoval, pouze stál na chodníku a čekal na tramvaj. Revizor nadále trval na svém.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 26. 4. 2022, přičemž předvolání byla účastníkům řízení řádně a včas doručena, tj. právním zástupci žalobkyně dne 15. 3. 2022 a žalovanému dne 21. 3. 2022. Žalobkyně podáním ze dne 24. 3. 2022 odkázala na svá předchozí vyjádření a na již soudu doložené podklady. Uvedla, že přepravní kontrolu dne 20. 10. 2021 provedl revizor jméno příjmení, datum narození, bytem adresa. Na jednání se pak bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a předložených důkazů.
4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl důkaz listinami, a to: (1) výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, (2) Smluvními přepravními podmínkami PID platné od 1. 8. 2021, (3) Tarifem PID platný od 1. 8. 2021 včetně dodatku č. 1 a 2, (4) zápisem o provedené přepravní kontrole číslo, (5) úředním záznamem Policie ČR ze dne 25. 10. 2021 číslo jednací, (6) zápisem o zjištění osobních údajů cestujícího PID ze dne 20. 10. 2021, (7) předžalobní výzvou ze dne 13. 12. 2021, včetně potvrzení o odeslání písemnosti ze dne 14. 12. 2021.
5. Na základě provedeného dokazování (§ 132 o. s. ř. o. s. ř. ) soud nemohl přisvědčit žalobkyni, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení o tom, že žalovaný jel dne 20. 10. 2021 pražskou hromadnou dopravou (tramvají – linkou 95). Žalobkyně toto své tvrzení opírala o zápis z přepravní kontroly. Jedná se však o soukromou listin u, jejíž pravdivost byla žalovaným zpochybněna. Bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala své shora uvedené tvrzení.
6. Žalobkyně (ani její právní zástupce) se však k jednání nedostavili a zbavili se tak možnosti získat poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (viz. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. ústavní nález či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Současně je nutné navrhnout všechny potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a , proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (spisová značka).
7. Je třeba dodat, že odpověděla-li žalobkyně na dotaz soudu, kdo provedl přepravní kontrolu, nelze to považovat za důkazní návrh svědeckou výpovědí takové osoby.
8. S ohledem na shora uvedené pak nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když žalobkyně neunesla břemeno důkazní.
9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný přiznal právo na jejich plnou náhradu. Tyto náklady tvoří náklady za podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu a účast na soudním jednání, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.