Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 392/2021-22

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 34 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 9. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Pro zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 34 000 Kč od 30. 7. 2018 do 8. 3. 2020, se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 538 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 9. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Pro zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 34 000 Kč od 30. 7. 2018 do 8. 3. 2020, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 538 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 34 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě písemné smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba a žalovaným dne 29. 3. 2017, na jejímž základě poskytla po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného s ověřením zjištěných údajů, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 34 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s náklady spotřebitelského úvěru, tj. v celkové částce 62 560 Kč v 16-ti měsíčních splátkách s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka pak do dne 29. 7. 2018. Žalovaný však svůj závazek nesplnil, nezaplatil nic, žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 34 000 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky. Ke dni 6. 9. 2018 byla část závodu právní předchůdkyně právnická osoba převedena ve prospěch spol. právnická osoba a tato následně postoupila předmětnou pohledávku dne 11. 12. 2019 na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud zjistil zy nazvané Žádost o poskytnutí úvěru s datem 29. 3. 2017 a ze Smlouvy o úvěru číslo s datem 29. 3. 2017, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Předpisem splátek, podepsaných žalovaným a zástupcem společnosti, právnická osoba (dále banka), se banka zavázala poskytnout a také dne 29. 3. 2017 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 34 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem na předmětných listinách a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 62 560 Kč formou 16 měsíčních splátek po 3 910 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 30-ti dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení do 30-ti dnů od splatnosti předcházející splátky; v rámci žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl svůj příjem ze zaměstnání ve výši 12 479 Kč, je ženatý, výdaje ve výši 7 195 Kč (bydlení 7 200 Kč, energie 1 130 Kč, strava 3 000 Kč, úvěry 1 560 Kč, ostatní výdaje 1 500 Kč), přičemž tyto údaje byly ověřeny dodatkem k nájemní smlouvě z 18. 3. 2015 se zjištěnou výši nájemného 7 200 Kč měsíčně, dohodou o změně pracovní smlouvy žalovaného z 14. 12. 2016 u zaměstnavatele právnická osoba a výplatní páskou za číslo se zjištěným příjmem 12 132 Kč, částečným výpisem z účtu právnická osoba za 2, číslo se zjištěným záporným zůstatkem na účtu č. bankovní účet, písemným potvrzením žalovaného, kde jako kontaktní osobu v souvislosti s předmětným úvěrem označil svoji dceru jméno příjmení. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně, když za celou dobu neuhradil nic. Žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku z 26. 2. 2020, na základě které byl vyzván uhradit dluh ihned, což bylo zjištěno z předžalobní upomínky s datem 26. 2. 2020 včetně podacího lístku z 26. 2. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávky s datem 11. 12. 2019 bylo dále zjištěno, že předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni, přičemž dle smlouvy o prodeji části podniku z 6. 9. 2018 bylo dále zjištěno, že přešla uvedená práva a povinnosti z výše uvedené smlouvy ze společnosti právnická osoba na právnická osoba Financial Services.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako číslo s datem 29. 3. 2017 se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 29. 3. 2017 skutečně poskytla žalovanému částku 34 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit bance spolu s úrokem a s poplatkem v celkové výši 62 560 Kč ve 16-ti měsíčních splátkách po 3 910 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka pak do dne 29. 7. 2018; v rámci žádosti o úvěr při ověřování úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z prohlášení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, které nebyly zcela specifikovány, ověřován byl pouze příjem žalovaného ze zaměstnání za jeden měsíc, výdaje byly ověřovány pouze nájemní smlouvou bez ověřování dalších výdajů. Žalovaný nezaplatil nic a zůstatek úvěru nevrátil ani přes předžalobní upomínku z 26. 2. 2020, podanou u pošty dne 26. 2. 2020. Následně pak právní předchůdkyně převedla svoji pohledávku za žalovaným až na žalobkyni.

5. Podle , 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez nedostatečného prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.

9. Podle () neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ,2 () kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 34 000 Kč, žalovaný nezaplatil nic. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku 34 000 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit částku 34 000 Kč. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 26. 2. 2020. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 26. 2. 2020, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 1. 3. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část (–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 8. 3. 2020. Protože tak neučinil, dostal se ode dne 9. 3. 2020 podle , , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 9 %, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního byla k danému okamžiku ve výši 10 % ročně, soud však vázán rozsahem žaloby nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba přitom následně uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována.

12. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení , kdy žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části, proto soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 3 538 Kč, které v daném případě představují soudní poplatek ve výši 1 360 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 2 178 Kč (3 úkony po 500 Kč za přípravu a převzetí věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby dle , bod 3 vyhl. č. včetně 3 režijních paušálů po 100 Kč dle téže vyhlášky, to vše včetně 21 % DPH.).

14. Lhůta k plnění má pak i zde oporu v ustanovení věta před středníkem , když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně, pak vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.