Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 237/2021-73

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 74 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 74 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 398 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 89,29 % ročně z částky 40 251,57 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 173 836 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 74 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 398 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 89,29 % ročně z částky 40 251,57 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 173 836 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 400 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne datum finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného), z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (SOLUS a NRKI). Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení včetně úroku ve výši 136,6 % ročně, a to v celkem 36 měsíčních splátkách ve výši 4 024 Kč. Žalovaný následně neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení po dobu více jak 65 dnů, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22. 4. 2020. Do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 17 splátek v celkové výši 68 408 Kč. Dlužná částka sestává z nové jistiny úvěru ve výši 49 000,71 Kč (složené z původní jistiny ve výši 40 251,57 Kč a dlužného úroku ve výši 8 749,14 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč (za prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek po dobu delší než 30 dnů), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč (za prodlení u dvou splátek o délce 15 dnů), smluvní pokuty ve výši 24 002 Kč (stanovené ve výši 0,1 % denně z částky 49 000,71 Kč od 24. 4. 2020 do 6. 12. 2021) a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 89,29 % ročně z částky 40 251,57 Kč od 24. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 173 836 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K jednání soudu, nařízenému na datum, se žalovaný, ač byl řádně předvolán, nedostavil ani včas nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání, neboť s odkazem na důvody, jež budou popsány níže, má za to, že předmětná smlouva o úvěru nemá oporu v hmotném právu, což ve svém důsledku vylučuje možnost uzavření smíru dle a potažmo také vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu ustanovení

4. Soud proto ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně podepsala s žalovaným dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouvu o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se zavázal splatit v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 024 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 136,6 % ročně. Celkem se žalovaný zavázal vrátit 144 864 Kč. Dle čl. 6 smlouvy má žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkou delší než 30 dnů právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Dále má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, a to 200 Kč z prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. Pro případ, že žalovaný v den zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny. Žalovanému byly před podpisem návrhu poskytnuty předsmluvní informace a označená jako prohlášení klientů.

6. Dopisem ze dne 24. 8. 2018 žalobkyně informovala žalovaného, že schválila jeho žádost o úvěr a současně mu poskytla splátkový kalendář, z něhož plyne, že v každé splátce byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se postupně měnil.

7. Dle formuláře hodnocení klienta měl žalovaný pravidelný čistý měsíční příjem 28 000 Kč. Výdaje byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 6 910 Kč, kdy částka 3 410 Kč připadala na životní minimum, částka 2 000 Kč na splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) a 1 500 Kč na bydlení (nájemné, inkaso). Volné zdroje žalovaného tvořily při zohlednění rezervy 1 000 Kč částku 20 090 Kč. Žalovaný uvedl, že má maturitu, je svobodný a bydlí ve vlastní formě bydlení. Podle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) žalovaný získal CBS skóre 229, což dle vysvětlivek znamená, že smlouva je hodnocena jako vyšší riziko; úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Dle výpisu z registru SOLUS zde neměl žalovaný žádný záznam. Žalovaný předložil žalobkyni rozhodnutí ředitele kanceláře krajského ředitele HZS Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru žalovaného ze dne datum, výplatní pásky dokladující čistý příjem žalovaného za červen 2018 ve výši 29 833 Kč a za červenec 2018 ve výši 27 589 Kč, a výňatky z výpisu z účtu žalovaného, z něhož vyplývá, že shora uvedený plat žalovaného za červen a červenec 2018 byl připsán ve prospěch tohoto účtu.

8. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky dne datum na jím označený účet. Dle karty klienta žalovaný uhradil celkem 68 408 Kč.

9. Výzvou ze dne 19. 3. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě 18. a 19. a výzvou ze dne 17. 4. 2020 k úhradě 18., 19. a 20. splátky s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 22. 4. 2020 žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění celého úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 50 398 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 11. 2021 byl žalovaný vyzván opětovně k úhradě dlužné částky. Upomínka byla žalovanému dle podacího archu odeslána téhož dne.

10. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz - vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, z něhož plyne, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech stejná. Předně soud poukazuje na to, že v samotné úvěrové smlouvě byla výše úroku určena jako pevná a po celou dobu trvání smlouvy neměnné sazba. Ve vztahu ke spotřebiteli považuje soud polemiku ohledně nominální úrokové sazby a výpočtu efektivní úrokové míry podle složitých vzorců znalce za zcela irelevantní a pro spotřebitele nadto za nesrozumitelné a matoucí. S ohledem na níže popsaný skutkový stav a jeho právní hodnocení věci nebylo třeba tento důkaz provádět, neboť na posouzení věci nemohl ničeho změnit.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně zaslala žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se zavázal uhradit společně s úrokem ve výši 136,6 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách.

17. Žalovaný vystupoval v rámci posuzovaného smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Daná zákonná povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

18. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná (k absolutní neplatnosti viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn.

, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k ).

19. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče však nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání smlouvy nepostupovala v souladu s výše citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy předcházel

pre-scoring žalovaného, jak vyplývá z výpisu z databáze SOLUS, v němž není u žalovaného žádný záznam a z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), v němž je záznam, že klientova smlouva je hodnocena jako vyšší riziko. Tato skutečnost sama o sobě měla u žalobkyně vzbudit pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně dalších poplatků či úroků, které se podpisem smlouvy zavázal uhradit, zvláště v situaci, kdy dle vysvětlivek k hodnotě CBS skóre ve výpisu z NRKI by měl být úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Žalobkyně proto také měla pečlivěji a obezřetněji přistupovat ke zjišťování majetkových poměrů žalovaného.

21. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaný v kartě hodnocení klienta uvedl, že dosahuje příjmu ze zaměstnání 28 000 Kč, k čemuž si žalobkyně správně vyžádala rozhodnutí o vzniku anonymizováno poměru žalovaného a výplatní pásky. Soud ovšem nemá za prokázané, že by se žalobkyně zabývala reálnými výdaji žalovaného. Naopak, vyšla jen z údajů sdělených klientem, aniž by bylo zřejmé, že by tyto výdaje byly reálně ověřovány. Žalobkyně nemůže argumentovat ani odkazem na § 6 o. z. Povinnost poskytovatele úvěru náležitě zkoumat úvěruschopnost klienta vychází přímo ze zákona. Jedná se o jeho veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě, tuto nelze jakkoliv přenášet na žalovaného a žalobkyně se jí nemůže zprostit prostým spoléháním se na správnost údajů sdělených klientem, bez požadavku na doložení patřičných dokladů a podkladů klientem. Takový přístup je nedostačující a nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ostatně plyne povinnost poskytovatele úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

22. Co se týká výdajů na bydlení, tyto měla představovat částka 1 500 Kč měsíčně. Soud má za to, že je na místě očekávat od poskytovatele úvěru, že se před uzavřením smlouvy bude zajímat zejména o výši nákladů na bydlení, které zpravidla představují základní a zároveň často nejvyšší položku pravidelných výdajů každé osoby a bude požadovat, a to zvláště v případě, kdy je tato tvrzená částka nízká, aby zájemce o úvěr alespoň tuto část výdajů doložil. Toto přitom není spojeno s žádnými podstatnými obtížemi a soud tak nepřisvědčuje argumentaci žalobkyně, že pokud klient uvede nižší částku, nezbývá jí než z takových údajů vycházet. Naopak, bylo oprávněním a v zájmu žalobkyně po žalovaném žádat doložení dokladů, které souvisí s náklady za bydlení a souvisejícími službami. Žalobkyně do výdajů žalovaného dále zahrnula částku 3 410 Kč coby životní minimum, která ovšem nemá žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele ve vztahu ke konkrétní výši úvěru.

23. Soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, aby tak mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 36 měsíců splátky ve výši 4 024 Kč. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti žalovaného tím způsobem, jak jej provedla žalobkyně, je třeba považovat za formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný z této částky dle karty klienta i vyjádření žalobkyně uhradil celkem 68 408 Kč. Je tak zjevné, že žalovaný vrátil žalobkyni z titulu absolutně neplatné smlouvy více, nežli bylo jeho povinností a žalobkyni tak ničeho nadále nedluží.

25. Z důvodu absolutní neplanosti smlouvy je rovněž zcela neopodstatněným požadavek žalobkyně na zaplacení smluvních úroků.

26. Pokud jde o úroky z prodlení, které žalobkyně požadovala od 24. 4. 2020, pak nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). V uvedené věci byl žalovaný vyzván k plnění (k vydání bezdůvodného obohacení) do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy, která byla žalovanému odeslána dne 16. 11. 2021. S ohledem na skutečnost, že částku v celkové výši 68 408 Kč zaplatil žalovaný k datu 24. 1. 2020 je evidentní, že v době, kdy měla uplynout lhůta k plnění dle předžalobní výzvy, žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již prokazatelně nebyl. Žalovaný nebyl v prodlení ani k datu 24. 4. 2020, neboť jistinu splatil jež řádných splátkách před zesplatněním úvěru. Žalobkyni proto nevznikl nárok ani na úrok z prodlení.

27. S odkazem na všechny shora uvedené skutečnosti soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení V řízení byl procesně zcela úspěšný žalovaný, kterému však v tomto řízení žádné náklady řízení nevznikly, Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v II. výroku tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.