Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 2/2022-23
Okresní soud v Hodoníně rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Smetkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 5 791,47 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 1 791,47 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 5. 2021 do 30. 6. 2021, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 566 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 1 791,47 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 5. 2021 do 30. 6. 2021, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 566 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 791,47 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní. Žalobkyně poskytla žalované dne datum částku 4 000 Kč, kterou se žalovaná společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem 1 247,47 Kč zavázala vrátit do 17. 5. 2021. Žalovaná úvěr neuhradila řádně a včas, proto se kromě výše uvedených částek žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení. Vedle toho se žalobkyně domáhala smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 4 000 Kč od 18. 5. 2021 do 30. 9. 2021 ve výši 544 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně podepsala se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve které byly vymezeny podmínky pro poskytnutí úvěru. Smlouva byla podepsána pomocí prostředků komunikace na dálku (autorizačním kodem). Totožnost žalované byla předtím ověřena prostřednictvím její fotografie s občanským průkazem, fotokopie jejího průkazu zdravotního pojištění a zaslání částky 1 Kč z jejího účtu na účet žalobkyně (oznámení o provedení příkazu k úhradě). Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala poskytnout žalované úvěr 4 000 Kč a ta se zavázala tuto částku vrátit do 28 dnů spolu s úrokem 110,47 Kč (36 % ročně) a poplatkem za poskytnutí úvěru 1 137 Kč. V případě prodlení s úhradou byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Dle potvrzení o platbě byl žalované úvěr 4 000 Kč poukázán na účet dne datum. Žalobkyně e-mailovou zprávou ze dne 20. 9. 2021 zaslala žalované předžalobní výzvu, kterou jí zaslala rovněž písemně. Žalovaná byla vyzvána, aby na základě výzvy splnila dluh do 7 dnů od doručení výzvy.
4. Žalovaná žalobkyni před uzavřením smlouvy předložila oznámení o přiznání peněžité pomoci v mateřství ze dne datum, ze kterého bylo zjištěno, že pomoc jí byla přiznána v částce 557 Kč denně do datum. Z výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že ke dni 31. 3. 2021 byl konečný zůstatek na jejím účtu – 18 000 Kč, dne datum jí přišla na účet zápůjčka právnická osoba ve výši částka, splácela i zápůjčku od příjmení příjmení (splátkami asi 4 278 Kč měsíčně), dne datum obdržela peněžitou pomoc v mateřství částka, dne datum odeslala platbu nájmu částka. Z dokumentu úvěruschopnost úvěru číslo bylo zjištěno, že měsíčně splácí bance úvěr ve výši částka, za ostatní výdaje utratí 6 000 Kč měsíčně (telefon, jízdenky atd.).
5. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovaná na základě smlouvy čerpala částku ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, která jednala jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že výdaje žalované nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny, když z výpisu z účtu žalované vyplynulo, že má několik zápůjček, ačkoliv v žádosti bylo uvedeno pouze, že splácí jednu bankovní zápůjčku. Tyto další úvěry žalované nebyly doloženy dalšími doklady ani údaji o výši splátek, rovněž nebylo žalobkyní doloženo, že by nahlížela do známých databází dlužníků. Nadto nebyly nijak doloženy náklady žalované na bydlení, když se dle výpisu z účtu lze pouze domnívat, že výše jejího nájemného byla 8 100 Kč měsíčně, neboť nebylo objasněno, z jakého důvodu žalovaná udává nulové náklady na bydlení a v rozporu s tím z jejího účtu odešla v lednu 2021 platba nájemného. Současně z výpisu z účtu bylo zjištěno, že zůstatek na účtu žalované je - 18 000 Kč, což mělo v žalobkyni vzbudit pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a měla si vyžádat další sdělení ohledně majetkové situace žalované popř. další doklady, které by prokázaly, že všechny své závazky bude schopna splatit. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když další dokumenty nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když jí poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“
8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byla žalovaná povinna plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána v předžalobní výzvě ze dne 20. 9. 2021 (žalované byla odeslána dne 20. 9. 2021), ve které žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 23. 6. 2021, žalovaná byla na základě výzvy povinna plnit do 7 dnů, tj. do 30. 6. 2021. Žalovaná byla v prodlení od 1. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyni tak vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení v souladu s § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
9. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 4 000 Kč (69 %) a neúspěchu co do 1 791,47 Kč (31 %), což v tomto případě odpovídá 38 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) písm. c) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 5 791,47 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 1 489 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 38 %, tedy 566 Kč. Soud aplikoval § 14b vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát. Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.