Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 2/2022-23

Okresní soud v Hodoníně rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Smetkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 5 791,47 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 1 791,47 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 5. 2021 do 30. 6. 2021, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 566 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 1 791,47 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 5. 2021 do 30. 6. 2021, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 566 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 791,47 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní. Žalobkyně poskytla žalované dne datum částku 4 000 Kč, kterou se žalovaná společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem 1 247,47 Kč zavázala vrátit do 17. 5. 2021. Žalovaná úvěr neuhradila řádně a včas, proto se kromě výše uvedených částek žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení. Vedle toho se žalobkyně domáhala smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 4 000 Kč od 18. 5. 2021 do 30. 9. 2021 ve výši 544 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek stanovených v  soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně podepsala se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve které byly vymezeny podmínky pro poskytnutí úvěru. Smlouva byla podepsána pomocí prostředků komunikace na dálku (autorizačním kodem). Totožnost žalované byla předtím ověřena prostřednictvím její fotografie s občanským průkazem, fotokopie jejího průkazu zdravotního pojištění a zaslání částky 1 Kč z jejího účtu na účet žalobkyně (oznámení o provedení příkazu k úhradě). Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala poskytnout žalované úvěr 4 000 Kč a ta se zavázala tuto částku vrátit do 28 dnů spolu s úrokem 110,47 Kč (36 % ročně) a poplatkem za poskytnutí úvěru 1 137 Kč. V případě prodlení s úhradou byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Dle potvrzení o platbě byl žalované úvěr 4 000 Kč poukázán na účet dne datum. Žalobkyně e-mailovou zprávou ze dne 20. 9. 2021 zaslala žalované předžalobní výzvu, kterou jí zaslala rovněž písemně. Žalovaná byla vyzvána, aby na základě výzvy splnila dluh do 7 dnů od doručení výzvy.

4. Žalovaná žalobkyni před uzavřením smlouvy předložila oznámení o přiznání peněžité pomoci v mateřství ze dne datum, ze kterého bylo zjištěno, že pomoc jí byla přiznána v částce 557 Kč denně do datum. Z výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že ke dni 31. 3. 2021 byl konečný zůstatek na jejím účtu – 18 000 Kč, dne datum jí přišla na účet zápůjčka právnická osoba ve výši částka, splácela i zápůjčku od příjmení příjmení (splátkami asi 4 278 Kč měsíčně), dne datum obdržela peněžitou pomoc v mateřství částka, dne datum odeslala platbu nájmu částka. Z dokumentu úvěruschopnost úvěru číslo bylo zjištěno, že měsíčně splácí bance úvěr ve výši částka, za ostatní výdaje utratí 6 000 Kč měsíčně (telefon, jízdenky atd.).

5. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru dle , (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalovaná na základě smlouvy čerpala částku ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s  , o spotřebitelském úvěru, která jednala jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že výdaje žalované nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny, když z výpisu z účtu žalované vyplynulo, že má několik zápůjček, ačkoliv v žádosti bylo uvedeno pouze, že splácí jednu bankovní zápůjčku. Tyto další úvěry žalované nebyly doloženy dalšími doklady ani údaji o výši splátek, rovněž nebylo žalobkyní doloženo, že by nahlížela do známých databází dlužníků. Nadto nebyly nijak doloženy náklady žalované na bydlení, když se dle výpisu z účtu lze pouze domnívat, že výše jejího nájemného byla 8 100 Kč měsíčně, neboť nebylo objasněno, z jakého důvodu žalovaná udává nulové náklady na bydlení a v rozporu s tím z jejího účtu odešla v lednu 2021 platba nájemného. Současně z výpisu z účtu bylo zjištěno, že zůstatek na účtu žalované je - 18 000 Kč, což mělo v žalobkyni vzbudit pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a měla si vyžádat další sdělení ohledně majetkové situace žalované popř. další doklady, které by prokázaly, že všechny své závazky bude schopna splatit. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle “, když další dokumenty nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně, nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když jí poskytla předmětný úvěr, soud konstatuje, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“

8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z.,„ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byla žalovaná povinna plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána v předžalobní výzvě ze dne 20. 9. 2021 (žalované byla odeslána dne 20. 9. 2021), ve které žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované uvedená výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že„ došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání“, tedy dne 23. 6. 2021, žalovaná byla na základě výzvy povinna plnit do 7 dnů, tj. do 30. 6. 2021. Žalovaná byla v prodlení od 1. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyni tak vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení v souladu s § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“

9. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu v částce 4 000 Kč (69 %) a neúspěchu co do 1 791,47 Kč (31 %), což v tomto případě odpovídá 38 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za tři úkony právní služby dle ustanovení ) písm. c) odst. 1 (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení ) písm. c) odst. 1 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 5 791,47 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. ) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý provedený úkon právní služby a 21 % DPH z odměny. Celkem tak veškeré náklady řízení činí 1 489 Kč. Žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 38 %, tedy 566 Kč. Soud aplikoval vyhlášky, když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. , tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát. Navíc je nárok uplatňován vůči spotřebiteli ze spotřebitelského úvěru, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.