Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 344/2021-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 11 905 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky ve výši 1 905 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 905 Kč od 27.9. 2014 do 1.3.2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 905 Kč od 2.3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 135,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky ve výši 1 905 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 905 Kč od 27.9. 2014 do 1.3.2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 905 Kč od 2.3. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 135,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 11 905 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, (dále jen,, předchůdkyně žalobkyně“), tehdy pod obchodní firmou anonymizováno, s.r.o., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 15.9.2014 úvěr ve výši 10 000 Kč se splatností spolu s poplatkem ve výši 1 905 Kč dne 26.9.2014. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR,CEE, SOLUS, CRKI, BRKI a žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku ve výši 11 905 Kč nezaplatila ani po předžalobní upomínce zaslané dne 2.2.2021.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění:
Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 15.9.2014 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem ve výši 1 905 Kč zaplatit do 26.9.2014.
Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne 15.9.2014 převedla předchůdkyně žalobkyně žalované na její účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce číslo bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2.2.2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo předchůdkyní žalobkyně žalované oznámeno dopisem ze dne 2.2.2021.
Z výzvy k plnění ze dne 2.2.2021 odeslané téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 42 159,14 Kč.
Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR,CEE, SOLUS, CRKI, BRKI a žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem, k těmto tvrzením však nepředložila žádný důkaz.
5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 15.9.2014 zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 1 905 Kč nejpozději do 26.9.2014 Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, žalované bylo dne 2.2.2021 oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a zaslána předžalobní upomínka.
6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 29.12.2016, (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst.1 o.z. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, (dále jen,, ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních příjmů a výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
14. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč, když žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho.
15. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
16. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 2.3.2022, když žaloba byla žalované doručena dne 28. 2. 2022. Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 2. 3. 2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu s ohledem na právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
18. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 135,12 Kč, přičemž tato částka představuje 6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 53 % a úspěchu žalované v rozsahu 47 %), kdy žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 185,26 Kč včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaná co do částky 9 063,60 Kč včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč 6 % z částky 2 252 Kč pak činí 135,12 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit zástupci žalobkyně.
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.