Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 96/2021-40
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 37.260,23 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 23.360,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.639,56 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.734,32 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.866,18 Kč a spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 21.539,56 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 23.360,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.639,56 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.734,32 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.866,18 Kč a spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 21.539,56 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným dne 23. 4. 2019 na částku 13.000 Kč a číslo na částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal v případě prvního závazku tento zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 1.438 Kč, v případě druhého v 18 měsíčních splátkách po 1.518 Kč. Žalovaný se zavázal tyto závazky splácet spolu s úrokem ve výši 3.186 Kč, resp. 3.676 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 6.116 Kč, resp. 5.339 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3.575 Kč, resp. 3.305 Kč. To však ne zcela učinil, když za celou dobu zaplatil žalobci na oba závazky celkem 14.100 Kč a proto se žalobce po žalovaném domáhá z titulu první uváděné smlouvy o zápůjčce zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10.862,35 Kč, poplatků ve výši 9.173,01 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 490,01 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.378.91 Kč, dohodnutých úroků ve výši 29 % ročně z částky 10.862,35 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 10.862,35 Kč, a to za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Z titulu druhé uváděné smlouvy o zápůjčce pak neuhrazené jistiny ve výši 10.677,21 Kč, poplatků ve výši 6.547,66 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.376,17 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.355,41 Kč, dohodnutých úroků ve výši 29 % ročně z částky 10.677,21 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 10.677,21 Kč, a to za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Ze shora uvedených smluv o zápůjčce, podmínek a přehledu splátek soud zjistil, že dne 11. 1. 2019 a dne 23. 4. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce právnická osoba s žalovaným tyto smlouvy o zápůjčce částky 15.000 Kč, resp. 13.000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto zaplatit spolu s úrokem ve výši 3.186 Kč, resp. 3.676 Kč, odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 6.116 Kč, resp. 5.339 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3.575 Kč, resp. 3.305 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1.438 Kč, resp. po 1.518 Kč. Žalovaný na první uváděné zápůjčce uhradil celkem 9.450 Kč a na druhé pak 4.650 Kč Smlouvy obsahují i další ujednání, ale vzhledem k právnímu hodnocení věci nejsou pro skutková zjištění podstatná. Ze zákaznické karty ze dne 11. 1. 2019 soud zjistil, že žalobce zapsal u žalovaného, že je rozvedený, nezaměstnaný, s učňovským vzděláním, bydlící jako nájemník. U první smlouvy uvedl příjem žalovaného ze dvou zdrojů celkem 19.768 Kč čistého měsíčně. Ve výdajích uvedl externí splátky 4.500 Kč a náklady na jiné výdaje v odhadované výši 5.000 Kč. Jiné další výdaje uvedeny nejsou. Měl být doložen výměr podpory či důchodu. Jiné listiny (např. o jiném příjmu) nikoliv. Žalobce vyzval žalovaného k hrazení dlužných splátek. U druhé smlouvy uvedl příjem žalovaného ze zaměstnání 19.329 Kč čistého měsíčně. Ve výdajích uvedl externí splátky 2.000 Kč, interní splátky 1.518 Kč a náklady na jiné výdaje v odhadované výši 6.000 Kč. Jiné další výdaje uvedeny nejsou. Měla být doložena pracovní smlouva, 2 výpisy z účtu a 2 výplatní pásky. Žalobce vyzval žalovaného k hrazení dlužných splátek. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘.
8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byť se vztahoval k právní úpravě dané zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je plně aplikovatelný i za úprav dané zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
10. V případě první posuzované smlouvy vycházel právní předchůdce žalobce toliko z výdajů žalovaného, které nejsou nijak doloženy. Jde především o náklady na bydlení, které nejsou nijak doloženy. Zároveň je také nepřípustná okolnost, že v případě výdajů žalovaného je uvažováno bez dalšího s částkou odhadovaných výdajů 5.000 Kč, aniž je zjišťováno, jaké reálné náklady každý měsíc žalovaný má. Soudu nebyla předložena listina, která by potvrzovala příjem žalovaného, když je uváděno, že měl dva příjmy, ale byla zřejmě doložena jen výše podpory (zřejmě v nezaměstnanosti). V případě druhé posuzované smlouvy žalobce uvedl externí splátky 2.000 Kč, interní splátky 1.518 Kč a náklady na jiné výdaje v odhadované výši 6.000 Kč. Jiné další výdaje uvedeny nejsou. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jím měla být doložena pracovní smlouva, 2 výpisy z účtu a 2 výplatní pásky. Tyto listiny však žalobce nepředložil k důkazu, proto tato svá tvrzení neprokázal. Navíc platí, že je uvažováno bez dalšího s částkou odhadovaných výdajů 6.000 Kč, aniž je zjišťováno, jaké reálné náklady každý měsíc žalovaný má, což je dle konstantní rozhodovací praxe Krajského soudu v Ostravě nepřípustné. Všechny tyto skutečnosti mají za následek, že v případě těchto smluv nebyla splněna zákonná povinnost vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv.
11. Proto soud vyhodnotil obě smlouvy o spotřebitelském úvěru (byť tyto jsou nazývány smlouvami o zápůjčce, jde o po právní stránce smlouvy o úvěru) uzavřené mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným za neplatné, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (jak je rozvedeno výše v rozsudku Soudního dvora Evropské unie), neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalované zápůjčku splácet) odporuje evropskému právu, které má přednost před vnitrostátními zákony a tyto je nutné vykládat v souladu s evropským právem, pokud jsou s ním v rozporu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal ve vztahu k těmto smlouvám z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 13.900 Kč, která představuje žalovaným nezaplacenou část jistin úvěrů ve výši celkem 28.000 Kč, které mu byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení z částky 13.900 Kč bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení.
12. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její ujednání o smluvní pokutě, smluvních úrocích a nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 23.360,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.639,56 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.734,32 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.866,18 Kč a spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 21.539,56 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Všechny tyto nároky byly zamítnuty, neboť smlouvy o úvěru, jak bylo uvedeno výše, byly vyhodnoceny jako absolutně neplatné, neboť odporují zákonu.
13. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř. Platí tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá menší polovině. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Proto soud uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.