Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
5 C 51/2022-37
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 799 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021, kapitalizovaným částkou 17,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 799 Kč od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021, kapitalizovaným částkou 3,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 799 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 993,16 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021, kapitalizovaným částkou 17,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 799 Kč od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021, kapitalizovaným částkou 3,53 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 799 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 993,16 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 799 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum, uzavřené prostřednictvím internetových stránek webová adresa. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů od poskytnutí, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 132 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem za SMS servis ve výši 49 Kč. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splatit pomocí tzv. kreditního skóre. Tímto statickým modelem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Žalobkyně pouze v případě pochybností o pravosti tvrzení klienta vyžaduje potvrzení o zaměstnání, o výši příjmu nebo výpis z bankovního účtu apod. Za účelem eliminace případných dalších pochybností ohledně bonity žadatele o úvěr byla provedena rovněž kontrola žalovaného v externích úvěrových registrech SOLUS, CEE, ISIR a NRKI. Žalobkyně vycházela z žalovaným tvrzeného čistého měsíčního příjmu ve výši 18 500 Kč, čistého měsíčního příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 34 800 Kč, z měsíčních výdajů ve výši 5 500 Kč a životního minima členů domácnosti ve výši 3 410 Kč, kdy údaje o výdajích jsou určeny dle ČSÚ. Žalovaný svému závazku ze smlouvy nedostál a na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Kromě dlužné jistiny a shora uvedených poplatků proto vzniklo žalobkyni právo rovněž na zaplacení smluvní pokuty ve výši 120 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného požadovala žalobkyně také zaplacení úroku z prodlení z částky 4 799 Kč, který požadovala od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, přičemž za období od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021 jej kapitalizovala částkou 21,23 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 132 Kč, poplatkem za doplňkovou službu„ expres výplata“ ve výši 199 Kč, poplatkem za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč a poplatkem za doplňkovou službu„ SMS servis“ ve výši 49 Kč měsíčně. Pro případ, že žalovaný nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, byla ve smlouvě sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 3 % z nezaplacené jistiny úvěru a žalobkyně rovněž mohla žádat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně shora popsaným způsobem, kdy podpis žalovaného byl nahrazen SMS kódem. Identita žalovaného byla ověřena na základě kopie jeho občanského průkazu. Žalobkyně k této smlouvě doložila rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Sazebník poplatků. Dle doloženého výpisu proplacení smlouvy byla částka ve výši 4 000 Kč zaslána na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 9. 2021, odeslanou žalovanému následujícího dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 4 799 Kč nejpozději do 30 dnů od sepsání této upomínky.
4. Žalobkyně doložila dále úvěrovou zprávu, z níž plyne, že žalovaný měl u žalobkyně již dvě existující smlouvy o úvěru. Z printscreenů ze sytému žalobkyně vyplynulo, že dne datum činila žalobkyně dotaz do registru SOLUS a ISIR a nebyl zde nalezen žádný závazek po splatnosti. Žalovaný se rovněž nenacházel v insolvenčním řízení.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
10. Soud má na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne datum finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním SMS kódu v chráněném webovém prostředí žalobkyně po ověření totožnosti žalovaného. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.
11. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Před poskytnutím úvěru proto bylo povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.
12. Pokud poskytovatel úvěru této své povinnosti nedostojí, smlouva je absolutně neplatná. Soud poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C -76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
13. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ spotřebitelem sdělených„ čísel“ představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Poskytovatel úvěru má proto jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Této povinnosti se nemůže zprostit pouhým spoléháním se na údaje tvrzené a nikoliv současně doložené klientem a ani použitím obecných statistických údajů. Při posuzování tzv. bonity klienta je naopak nutno vycházet z individualizovaných údajů žadatele o spotřebitelský úvěr, které reflektují jeho konkrétní skutečný příjem, pravidelné výdaje (zejména náklady na bydlení, stravu, dopravu), dále pak je nutné zjistit faktické stávající dluhové zatížení žadatele z již existujících závazků a je namístě brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje.
14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, majetkové poměry klienta nelze postihnout jeho prostým tvrzením o výši jeho příjmů a výdajů a ani obecnými statistickými údaji, které lze dle soudu použít např. při posuzování hodnověrnosti klientem tvrzených a doložených údajů, avšak nikoliv jako průkazný ukazatel žalovaného. Příjmy ani výdajů žalovaného zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány a žalobkyně se spokojila s částkou životního minima a statistickými ukazateli, které nemají žádnou vypovídací hodnotu o majetkových poměrech konkrétního žadatele (zejména stran jeho nákladů na bydlení a jeho stávají dluhové zatížení) ve vztahu ke konkrétní výši úvěru.
15. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a předmětnou smlouvu je třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 4 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky. Pokud jde o úroky z prodlení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní upomínku ze dne 21. 9. 2021, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 30 dnů od jejího sepsání, tj. do 21. 3. 2021. Ode dne následujícího, tj. ode dne 22. 10. 2021, tak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení. Ve zbývající části, tj. co do částky 799 Kč a úroku z prodlení z této částky od 22. 10. 2021 do zaplacení, je žaloba s ohledem na uvedené nedůvodná a soudu ji v tomto rozsahu zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 993,16 Kč, přičemž tato částka představuje 66,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,35 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,65 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 799 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona 120/2001 Sb.