Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 55/2022-41
Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 650 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 426,58 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 434 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 650 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 426,58 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 434 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 22. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku v celkové výši 5 084 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje dluh vzniklý žalovanému ze Smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba dne 29. 11. 2019. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku spolu s příslušenstvím do 29. 12. 2019. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za každý den prodlení se zaplacením jistiny a dále poplatky za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. Žalovaný finanční prostředky řádně nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 25. 6. 2021. Žalovaný byl následně dopisem ze dne 7. 7. 2021 žalobkyní informován o výši nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Účastníci, ač řádně a včas obesláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.
Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalovanému částku ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Ve smlouvě si účastníci pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a poplatek ve výši 50 Kč za odeslání každé upomínky. Ve smlouvě žalovaný potvrdil, že peněžní prostředky v hotovosti převzal.
Z upomínky ze dne 12. 1. 2020, ze dne 29. 1. 2020 a ze dne 9. 2. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba žalovaného opakovaně upomínala o úhradu dlužné splatné částky.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy bylo zjištěno, že dne 11. 6. 2021 společnost právnická osoba postoupila s účinností ke dni 14. 6. 2021 žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo.
Z oznámení ze dne 25. 6. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy číslo žalobkyni.
Z dopisu ze dne 7. 7. 2021 soud zjistil, že rovněž žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy číslo dále že ho seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky.
Na základě shora popsaných skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 29. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalovanému částku ve výši 3 000 Kč. Tuto žalovaný převzal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou částky a poplatek za odeslání upomínky. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky ve lhůtě do 29. 12. 2019 nedostál. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena. jméno žalobkyně také oznámila žalovanému postoupení pohledávky a seznámila ho s výší jednotlivých nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky.
Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2395 a násl. a § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla, pokud jde o jistinu, smluvní pokutu a poplatky za upomínky, podána důvodně, a proto jí vyhověl. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Této povinnosti však žalovaný nedostál. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 4 650 Kč, odpovídající jistině ve výši 3 000 Kč, poplatkům za upomínky v celkové výši 150 Kč (3x 50 Kč) a sjednané smluvní pokutě ve výši 1 500 Kč.
Pokud jde o požadované náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč (2 cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy), soud v tomto rozsahu neshledal žalobu důvodnou. Není sice žádným způsobem zpochybňováno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním uplatněné pohledávky, ovšem za situace, kdy žalobkyně vynaložení těchto nákladů soudu prokáže. Je třeba konstatovat, že žalobkyně tyto náklady žádným způsobem neprokázala. Dopisem ze dne 7. 7. 2021 bylo pouze prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a dále že ho seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, kterou si sama stanovila. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k jednotlivým uplatněným nárokům, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést břemeno důkazní a o následcích jeho neunesení. Proto soud žalobu, jde-li o náklady spojené s mimosoudním vymáháním nároku, částečně zamítl.
Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., částečně kapitalizované k okamžiku postoupení pohledávky.
O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.