Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 CO 159/2022-88

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Věry Sýkorové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o náhradu nemajetkové újmy

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č. j. -51,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o věci samé (výrok I. a II.) potvrzuje a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta Mgr. jméno jméno.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o věci samé (výrok I. a II.) potvrzuje a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno]. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Obvodní soud pro Prahu 1, dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. -51, žalované uložil, aby žalobci zaplatila částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení (výrok I.), co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum žalobní návrh zamítl (výrok II.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal peněžitého plnění částka s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů veřejné moci v řízení před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP číslo, které žalobce návrhem zahájil dne datum. Předmětem řízení bylo určení neplatnosti smluv životního pojištění uzavřených s právnická osoba, nyní právnická osoba, a vydání bezdůvodného obohacení včetně úroku z prodlení. Řízení trvalo od datum do datum, tedy více jak 31 měsíců, což byla doba nepřiměřeně dlouhá. Žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované dopisem ze dne datum, leč žalovaná se do zahájení předmětného soudního řízení k žádosti nevyjádřila.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, protože finančnímu arbitrovi počíná běžet lhůta pro vydání nálezu od zajištění podkladů pro rozhodnutí od obou stran sporu i třetích stran a posouzení, že pro rozhodnutí finančního arbitra není zapotřebí dalšího shromažďování, což vyplývá ze skutečnosti, že řízení před finančním arbitrem je ovládáno zásadou vyšetřovací. Lhůta pro vydání rozhodnutí finančnímu arbitrovi nemohla proto začít běžet den po podání návrhu na zahájení řízení žalobcem, ale začala běžet nejdříve datum, kdy měl shromážděny poslední relevantní informace, nicméně ještě datum žadatel (žalobce) předložil další argumentaci, na kterou instituce (pojišťovna) reagovala podáním ze dne datum. Odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , a zdůraznila, že jmenovaný soud konstatoval, že délka řízení dlouhá 24 měsíců je ještě délkou akceptovatelnou a přiměřenou. Dále uvedla, že řízení u finančního arbitra nespadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a řízení tedy nemůže být posuzováno z hlediska nepřiměřené délky řízení. Žalobcem tvrzený stav existenční nejistoty nemohl vůbec nastat, neboť sám uzavřel smlouvu na 40 let, sám se neplatnosti smlouvy začal dovolávat po několika letech jejího trvání. Uplatněná výše zadostiučinění ve formě peněžitého plnění je nedůvodná a nadto špatně vyčíslená, neboť počátek lhůty odvozuje od data datum. Dodala, že žádost o předběžné projednání nároku jí byla doručena dne datum, dopisem ze dne datum se žalobci omluvila a takové vyřízení žádosti považovala a považuje za dostatečné.

4. Soud na podkladě dokazování zjistil průběh namítaného správního řízení a skutková zjištění podrobně popsal v odůvodnění rozsudku (bod 3.). Průběh namítaného řízení není mezi účastníky sporný a odvolací soud proto na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutková zjištění jen stručně shrnuje.

5. Žalobce zahájil dne datum podle , o finančním arbitrovi, řízení proti právnická osoba, jako instituci. Uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částka s příslušenstvím, jež měla instituce získat na jeho úkor plněním podle neplatné pojistné smlouvy o investičním životním pojištění. Dne datum finanční arbitr vyzval účastníky řízení, aby se seznámili s podklady pro rozhodnutí a vyjádřili se k nim. Dne datum je informoval o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí do datum a datum účastníky vyzval k součinnosti, žalobce sdělil, že nemůže vyhovět, neboť nemá žádané informace. Dne datum žalobce uplatnil opatření proti nečinnosti. Dne datum finanční arbitr vydal nález, jímž určil, že pojistná smlouva uzavřená mezi žadatelem (žalobcem) a institucí je neplatná, instituci uložil, aby žadateli (žalobci) zaplatila částka a ve zbývající části návrh zamítl. Žalobce i instituce podali proti nálezu námitky. Dne datum žalobce uplatnil znovu provedení opatření proti nečinnosti podle . Současně Finančního arbitra informoval o aktuální judikatuře. Finanční arbitr vydal rozhodnutí o námitkách dne datum a rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

6. Zjištěné skutečnosti soud prvního stupně právně posoudil podle , , , věta třetí, odst. 2 a , o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. , o notářích a jejich činnosti, dále také„ OdpŠk“. Uzavřel, že na namítané správní řízení před finančním arbitrem dopadá článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. Řízení před Finančním arbitrem, jehož celkovou délku zákon nestanoví, tedy musí být skončeno v přiměřené lhůtě, resp. účastníci řízení mají právo na rozhodnutí o záležitosti v namítaném řízení v přiměřené lhůtě dle Úmluvy. Soud prvního stupně proto při úvaze o existenci tvrzeného odpovědnostního vztahu vycházel ze zásad vyjádřených ohledně základních otázek souvisejících s takovým typem odpovědnosti státu ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. . Dospěl k závěru, že celková délka řízení 31 měsíců (od datum do datum) byla nepřiměřená, nicméně zdůraznil, že namítané řízení je vedeno zásadou vyšetřovací ( zákona o finančním arbitrovi) a s ohledem na smysl a účel vyšetřovací zásady konstatoval, že okamžik, kdy má finanční arbitr všechny podklady pro vydání rozhodnutí, závisí na jeho subjektivním posouzení, neboť je to on, kdo vydává nález a jen on je schopen posoudit, zda věc dospěla do stadia, kdy je možné o věci rozhodnout. Pokud však od datum (kdy instituce zaslala finančnímu arbitrovi jím vyžadované podklady ohledně zaplaceného pojistného) nebyl (jak je zjevné z obsahu spisu) spis doplněn o nic nového, pak právě dne datum měl finanční arbitr shromážděny podklady pro rozhodnutí. Finanční arbitr proto překročil nejzazší 180 denní lhůtu ( zákona o finančním arbitrovi) pro vydání nálezu o 94 dnů (nález byl vydán datum). Odkázal na právní závěry vyjádřené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. .

7. Soud prvního stupně shrnul, že v namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, že žalobci v důsledku toho vznikla presumovaná nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit peněžitým plněním, protože v posuzovaném případě nejde o případ, že by význam řízení pro žalobce byl zcela nepatrný a ve světle judikatury by postačovalo zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva.

8. S odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. , soud prvního stupně základní částku odvodil od částky částka za první dva roky a každý další rok trvání posuzovaného řízení a vyčíslil ji na částka. Dále se zabýval otázkou, zda a jak základní částku ovlivní kritéria vyjmenovaná v § 31a odst. 3 OdpŠk. Uvedl, že základní částku zvýšil o 10 %, protože žalobce opakovaně využil institut obrany proti nečinnosti, na druhou stranu základní částku snížil o 10 %, protože žalobce přispěl k délce řízení, neboť neposkytl bezezbytku finančnímu arbitrovi žádanou součinnost. Neshledal důvod pro navýšení základní částky pro postup orgánu veřejné moci a neshledal v postupu arbitra nedůvodné průtahy, pro které by měla být základní částka ještě navýšena. V této souvislosti znovu zdůraznil vyšetřovací zásadu ovládající namítané řízení a závěry vyjádřené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. . Neshledal důvodným ani návrh žalobce na navýšení základní částky o 10 % z důvodu, že finanční arbitr nevyužil možnosti prodloužení lhůty pro vydání nálezu a o 10 % z důvodu, že finanční arbitr nevyužil možnosti prodloužení lhůty pro rozhodnutí o námitkách, protože taková tvrzení o nečinnosti arbitra nejsou pravdivá a v řízení vyšel najevo opak. Dodal, že prodlužování lhůt by nemohlo přispět k rychlejšímu vyřízení věci. Soud prvního stupně uzavřel, že peněžité plnění ve výši částka je přiměřené okolnostem daného případu, uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení žalobci přisoudil a ve zbývajícím rozsahu žalobní návrh zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože poměr jejich úspěchu a neúspěchu je obdobný.

9. Žalobce včasným a přípustným odvoláním napadl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a souvisejícím výroku o nákladech řízení. Namítl, že soud prvního stupně opřel své rozhodnutí výlučně o rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , ačkoliv žalobce v průběhu řízení upozornil na skutečnost, že závěry tohoto rozhodnutí byly zpochybněny jiným senátem Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. . S uvedenou argumentací se soud prvního stupně žádným způsobem nevypořádal, což činí rozsudek nepřezkoumatelný a tímto způsobem bylo také porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dále namítl, že tvrzení o absenci lhůty pro vydání rozhodnutí o námitkách (bod 23. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) je zcela svévolným závěrem, který nemá oporu ani v příslušné právní úpravě, ani v odborné literatuře a je v přímém rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. , na které žalobce v průběhu řízení upozorňoval. Na zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu odkázal i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. . Nejvyšší správní soud vyložil, že okamžik shromáždění všech podkladů je objektivně určitelnou skutečností, kterou je možné přezkoumat nezávisle na vůli finančního arbitra. Získá-li arbitr k dispozici veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, počíná běh devadesátidenní lhůty k vydání nálezu. Žalobce také nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že měl přispět k délce řízení, a že z tohoto důvodu je třeba základní částku snížit o 10 %. Podle žalobce finanční arbitr je vůbec nemusel obesílat ohledně doplnění dalších plateb na běžící pojistnou smlouvu, když ho žádný z účastníků neinformoval o tom, že pojistná smlouva zanikla, že by došlo k jakékoliv jiné změně skutkového stavu. Jednalo se čistě o formální úkon, aby finanční arbitr mohl vykázat činnost, která však nebyla nijak relevantní pro posouzení případu. Soud prvního stupně také nesprávně rozhodl o nákladech řízení, neboť žalobce měl co do základu plný úspěch. Rozhodnutí nepřiznat celou náhradu nákladů řízení žalobci spočívá na mechanickém výkladu úspěchu ve sporu ve smyslu Žalobce navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadeného rozhodnutí změnil a přisoudil žalobci částku částka s úrokem z prodlení od datum do zaplacení a plnou náhradu nákladů řízení.

10. Žalovaná včasným a přípustným odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé a souvisejícím výroku o nákladech řízení. Předně zdůraznila, že dopisem ze dne datum se žalobci omluvila za nepřiměřeně dlouhou dobu namítaného řízení, konstatovala porušení jeho práva na přiměřenou délku řízení a zároveň se omluvila za to, že finanční arbitr neinformoval účastníky řízení o prodloužení lhůt pro vydání rozhodnutí. Podle názoru žalované s přihlédnutím k okolnostem projednávaného případu je popsaná forma zadostiučinění přiměřená a soud prvního stupně neměl žalobci přiznat peněžité odškodnění. Dále uvedla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil kritéria podle § 31a OdpŠk. Žalobce v průběhu namítaného řízení sice několikrát uplatnil institut opatření proti nečinnosti, ale sám finančnímu arbitrovi potřebnou součinnost řádně a včas neposkytoval. Jeho návrh na zahájení řízení měl nedostatky, které na výzvu finančního arbitra bylo třeba odstranit, žádal finančního arbitra o prodloužení lhůty k vyjádření, posléze žádal o poskytnutí podstatné části spisového materiálu, obsáhlým návrhem ze dne datum (dvanácti stránkové vyjádření) pozměnil petit (žádal také o vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy), nereagoval na výzvu finančního arbitra ze dne datum. Podle žalované je zřejmé, že žalobce popsaným způsobem přispěl k průtahům v řízení. Dále soudu prvního stupně vytkla, že nevěnoval dostatečnou pozornost složitosti namítaného řízení, byť poukazovala na mimořádnou složitost řízení a hodnocení této složitosti Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č. j. . Soud prvního stupně měl z popsaného důvodu snížit základní částku o 10 %. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud žalobní návrh zamítl v plném rozsahu a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal postupem podle , , , rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a v zájmu předvídatelnosti rozhodnutí účastníkům předestřel, že při rozhodování vezme v úvahu rozhodnutí Městského soudu v Praze vydaná v obdobných právních případech, např. v řízeních vedených pod spisovými značkami 68Co 98/2020, , , , , .

12. Vady řízení, k nimž se v odvolacím řízení přihlíží z úřední povinnosti ( ), odvolací soud v postupu soudu prvního stupně neshledal.

13. Soud prvního stupně správně uzavřel, že na řízení před finančním arbitrem dopadá ochrana článku 6 odst. 1 Úmluvy, a že ve věci namítaného řízení jsou splněna kritéria významná pro podřazení správního řízení věcné působnosti zmíněného článku. O nepřiměřené délce správního řízení lze uvažovat, jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webová adresa). Právo uplatněné žalobcem v namítaném řízení, tj. právo na vydání bezdůvodného obohacení získaného institucí na úkor žalobce plněním podle neplatné pojistné smlouvy, má původ ve vnitrostátním hmotném právu a je soukromoprávní povahy. Použitelnost článku 6 odst. 1 Úmluvy nelze u správních řízení omezovat podmínkou, že na rozhodné správní řízení navazoval soudní přezkum výsledku řízení před správním orgánem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ).

14. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v namítaném správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

15. Otázku, kdy dochází k shromáždění podkladů pro účely aplikace § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, tj. otázku, kdy počíná běh devadesátidenní lhůty pro vydání nálezu, vyjasnila judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, či ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Nejvyšší správní soud jednoznačně vyložil, že okamžik shromáždění všech podkladů je objektivně určitelnou skutečností, kterou je možné přezkoumat nezávisle na vůli finančního arbitra. Nejvyšší správní soud se rovněž jednoznačně vyjádřil k otázce, jaké dokumenty zahrnuje pojem podklady v § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi. Je jím ve smyslu článku 8 písm. e) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 213/11, o alternativním řešení spotřebitelských sporů, úplný spis stížnosti, tj. veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, nikoliv vyjádření stran sporu. Z uvedeného plyne, že počátek shromáždění podkladů nemůže finanční arbitr na základě své úvahy posunout na dobu, kdy obdrží další vyjádření účastníků obsahující jen právní argumentaci (byť arbitr taková vyjádření sám pokládá za důležitá). Získá-li arbitr k dispozici veškeré dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti, počíná běh devadesátidenní lhůty k vydání nálezu.

Finanční arbitr nedodržel zákonnou lhůtu podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi, pro vydání nálezu. V posuzovaném případě měl Finanční arbitr nezbytné podklady pro rozhodnutí již ke dni datum, neboť od instituce obdržel veškerou dokumentaci rozhodnou pro právní posouzení, a nikoliv až ke dni datum. K vydání rozhodnutí o námitkách došlo až poté, co žalobce uplatnil opatření proti nečinnosti podle .

16. Soud prvního stupně odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , který vzal při rozhodování v úvahu, nicméně tento rozsudek nerespektoval Nejvyšším správním soudem dovozené pravidlo, že finanční arbitr je povinen ukončit řízení o návrhu do 90 dnů od okamžiku, kdy shromáždil podklady v takovém rozsahu, které mu umožní učinit právní závěr o výsledku sporu, přičemž okamžik shromáždění všech podkladů je objektivně určitelnou skutečností, kterou je možné přezkoumat nezávisle na vůli finančního arbitra. S uvedenými závěry je v rozporu zejména bod 22. odůvodnění rozsudku, v němž je uvedeno:„ S ohledem na smysl a účel vyšetřovací zásady má pak soud za to, že okamžik, kdy má finanční arbitr všechny podklady pro vydání rozhodnutí, závisí na jeho subjektivním posouzení, neboť je to on, kdo vydává nález a jen on je schopen posoudit, zda věc dospěla do stadia, kdy je možné o věci rozhodnout. Pokud však od datum (kdy instituce zaslala finančnímu arbitrovi jím vyžadované podklady ohledně zaplaceného pojistného) nebyl (jak je zjevné z obsahu spisu) spis doplněn o nic nového, je třeba dospět k závěru, že právě datum měl finanční arbitr shromážděny podklady pro rozhodnutí. Finanční arbitr proto překročil nejzazší 180 denní lhůtu (§ 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi) pro vydání nálezu o 94 dnů (když nález byl vydán datum). Tato skutečnost měla vliv na celkovou délku řízení, a proto ji soud vzal v potaz už v rámci závěru o celkové nepřiměřené délce řízení.“

Odvolací soud proto neposuzoval předmětné řízení před finančním arbitrem tak, jak to učinil Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. , tj. v podstatě bez zohlednění nedodržení zákonné lhůty pro vydání nálezu (a rozhodnutí o námitkách), a přiklonil se ke způsobu, jakým přiměřenost délky řízení před finančním arbitrem hodnotil Městský soud v Praze v rozsudcích ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ; ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ; ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ; ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ; ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ; ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ; a dalších.

17. Právní závěr soudu prvního stupně, že žalobce má podle § 31a OdpŠk nárok na přiměřené zadostiučinění presumované nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení, a to ve formě peněžitého plnění, je správný (srov. bod V. Stanoviska - nepřiměřená délka řízení znamená pro účastníka morální újmu, žádné důkazy se v tomto směru zásadně nevyžadují).

18. První krok při stanovení zadostiučinění ve formě peněžitého plnění spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. , či ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ). Soud prvního stupně vyšel z částky částka za první dva roky a za každý další rok trvání řízení. Odvolací soud má tento dílčí závěr za správný a neshledal důvody pro odlišné rozhodnutí; základní částka činí částka.

19. Je-li vyčíslena základní částka, pak tuto částku je možné snížit či zvýšit v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ).

20. Odvolací soud pokládá za racionální snížení základní částky o 10 % z důvodu složitosti namítaného řízení, jak odpovídá převážné rozhodovací praxi Městského soudu v Praze v obdobných věcech vedených po sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , neboť ve věci samé bylo třeba shromáždit větší množství podkladů, po právní stránce šlo o věc složitější a v průběhu řízení došlo k ustálení judikatury, kterou bylo třeba vzít v úvahu.

21. Odvolací soud neshledal, že by žalobce přispěl k průtahům v řízení a na podkladě zjištěného průběhu namítaného řízení lze důvodně přisvědčit jeho námitce, že další výzva finančního arbitra k předložení dokladů a sumarizaci plateb, byla formalistická a nelze brát k tíži žalobce, že neodpověděl včas. Žalobce naopak účinně využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy a důvodné je proto zvýšení základní částky o 10 %.

22. Odvolací soud neshledal důvod pro snížení nebo zvýšení základní částky pro postup finančního arbitra jako orgánu veřejné moci, neboť jeho postup byl příčinou posouzení celkové délky namítaného řízení jako nepřiměřené. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr v řízení v zásadě postupoval plynule a celkově řízení netrvalo zvláště dlouho, není zde důvod k tomu, aby výše uvedená překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí byla ve finančním zadostiučinění zohledňována dvakrát.

23. Význam předmětu řízení pro žalobce odvolací soud hodnotí jako standardní, v průběhu řízení nevyšly najevo okolnosti, pro které by bylo možné význam posoudit jako zvýšený nebo snížený.

24. Odvolací soud připomíná, že smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. ). Náhrada nemajetkové újmy nemá sloužit ani k sankcionování státu, ani k obohacení poškozených stěžovatelů, ale ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jedním z požadavků, které jsou na kompenzační prostředek nápravy kladeny, je ten, aby výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla spravedlivá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ).

25. Výpočet peněžitého plnění podle výše vysvětleného vypadá následovně: základní částka částka byla snížena 10 % (složitost řízení), zvýšena o 10 % (využití dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy) a přiměřené zadostiučinění tedy činí částka.

26. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s  OdpŠk a , kterým se určuje výše úroků z prodlení.

27. Rozhodnutí soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení (výrok III.) není správné. Žalobce co do základu s žalobním návrhem uspěl a co do výše plnění dosáhl částečného úspěchu, nicméně rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. ), proto podle má právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práva. Odvolací soud náhradu nákladů řízení vyčíslil takto: částka soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení, odměna advokáta podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); 4 x částka za úkony právní služby podle , d), g) advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, písemný návrh ve věci samé ze dne datum, účasti na jednání před soudem dne datum a dne datum) podle ve spojení s  advokátního tarifu; 4x částka paušální náhrada hotových výdajů podle advokátního tarifu; daň z přidané hodnoty 21 % ze součtu odměny a náhrady výdajů, tj. částka; celkem částka. Další provedené úkony právní služby odvolací soud nevzal za úkony účelně vynaložené a do náhrady nákladů řízení je nezahrnul. Ústavní soud v usnesení ze dne datum, sp. zn. uvedl, že„ ne všechny úkony právní služby ( zákona o advokacii) jsou zároveň úkony, za něž je poskytována mimosmluvní odměna podle advokátního tarifu. Přitom na tento princip již judikatura Ústavního soudu opakovaně odkazovala a to např. v nálezu ze dne datum, sp. zn. , v usnesení ze dne datum, sp. zn. , v usnesení ze dne datum, sp. zn. , v usnesení ze dne datum, sp. zn. Lhůtu a místo plnění odvolací soud stanovil podle a

28. V odvolacím řízení ve věci samé neuspěl žalobce ani žalovaná, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ( a ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.