Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 28/2022-29

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 16.202,59 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7.999,99 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% od 23. 9. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 21.326,80 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 11.474,92 Kč od 20. 7. 2021 do 22. 9. 2021 a dále jen z částky 3.474,93 Kč od 23. 9. 2022 do zaplacení a co do úroků z prodlení ve výši 1,5% jdoucích z částky 7.999,99 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7.999,99 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% od 23. 9. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 21.326,80 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% jdoucími z částky 11.474,92 Kč od 20. 7. 2021 do 22. 9. 2021 a dále jen z částky 3.474,93 Kč od 23. 9. 2022 do zaplacení a co do úroků z prodlení ve výši 1,5% jdoucích z částky 7.999,99 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ze dne datum. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 12.888 Kč, které sestává z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkovou dlužnou částku 27.888 Kč se žalovaný zavázal vrátit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky z uzavřené smlouvy. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 7.000,01 Kč, která odpovídá třem řádně uhrazeným splátkám. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl právním předchůdcem žalobkyně zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 24. 4. 2020. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla ověřována právním předchůdcem žalobkyně na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které tento uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje a zaměstnání. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků cca 17.000 Kč, v takovém případě by bylo možné dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky činila částku 1.992 Kč. Žalovanému tak mělo i po odečtení splátek předmětného úvěru, dle jím tvrzených údajů, měsíčně zůstat cca 15.000 Kč, kterými mohl volně disponovat. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení celé pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, s účinností k témuž dni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 34.949,19 Kč. S ohledem na osobu žalovaného však žalobkyně učinila v soudním řízení neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty a postoupeného smluvního úroku po splatnosti, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 11.474,92 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 841,62 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.505,12 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.044,04 Kč, inkasního poplatku ve výši 2.022,29 Kč, smluvního úroku ve výši 1.942,88 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.295,25 Kč z částky 11.474,92 Kč od datum do datum, účelně vynaložených nákladů mimosmluvního vymáhání spojeného s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.727,67 Kč. Ode dne postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný byl o zaplacení upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Z žádosti o úvěr ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný ve své žádosti uvedl, že je od datum zaměstnán u společnosti právnická osoba Jako doklady prokazující příjmy žalovaného byly zaškrtnuty položky výplatní pásky a pracovní smlouva. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem sestává ze mzdy vyplácené ve výši 34.573 Kč. Výdaje žalovaného byly vyčísleny ve výši 17.561 Kč s tím, že jsou tvořeny částkou 1.000 Kč za bydlení včetně enegií, částkou 3. 410 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady, částkou 3.500 Kč jako srážkou za mzdy na výživné a dále částkou 9.651 Kč jako srážkou exekucí. Žalovaný uvedl, že mu měsíčně zbývá použitelný příjem ve výši 17.012 Kč. Žalovaný bydlí v rodinném domě u svých rodičů, je rozvedený a nemá žádné vyživovací povinnosti.

4. Zy označené jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 15.000 Kč, který převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úroky ve výši 1.444 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.394 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.888 Kč se pak žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Pro případ porušení povinnosti žalovaného uhradit jakoukoli splátku, dle této smlouvy řádně a včas byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s příslušným seznamem postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě ze dne datum, má soud prokázáno, že pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla celá převedena na žalobkyni s účinností k témuž dni.

6. Z dopisu o oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z dopisu s návrhem mimosoudního řešení ze dne datum má soud prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného informoval o postoupení pohledávky a změně věřitele.

7. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba a.s. jako operátor výroby. Den nástupu do práce byl sjednán na den datum a smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.

8. Z výplatní pásky za období 1/ 2019 má soud prokázáno, že hrubá mzda žalovaného za leden 2019 činila 38.786 Kč. Po provedení příslušných srážek ze mzdy byla žalovanému vyplacena částka 8.356,40 Kč. Žalovanému bylo z výplaty sraženo mimo jiné i výživné ve výši 3.500 Kč a srážka za dopravu ve výši 2.106 Kč.

9. Z výplatní pásky za období 12/ 2018 má soud prokázáno, že hrubá mzda žalovaného za prosinec 2018 činila 39.545 Kč. Po provedení příslušných srážek ze mzdy byla žalovanému vyplacena částka 8.753,40 Kč. Žalovanému bylo z výplaty sraženo mimo jiné i výživné ve výši 3.500 Kč a srážka za dopravu ve výši 1.404 Kč.

10. Z výplatní pásky za období 11/ 2018 má soud prokázáno, že hrubá mzda žalovaného za listopad 2018 činila 63.206 Kč z toho bonus 18.491 Kč a mimořádná jednorázová prémie 12.000 Kč. Po provedení příslušných srážek ze mzdy byla žalovanému vyplacena částka 38.713 Kč. Žalovanému bylo z výplaty sraženo mimo jiné i výživné ve výši 3.500 Kč a srážka za dopravu ve výši 2.574 Kč.

11. Z výzvy k plnění ze dne datum má soud prokázáno, že žalobkyně žalovaného řádně vyzvala k plnění před podáním žaloby. Z podacího archu soud zjistil, že tato upomínka byla žalovanému odeslána dne datum.

12. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

13. Podle , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a právnická osoba anonymizována tři slova, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, současně se však jedná o spotřebitelské úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru č. , ve znění účinném do 30. 11. 2016, zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j.  - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.

20. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdce žalobkyně řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

21. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 15.000 Kč zaplatit celkem 27.888 Kč. Z předložené žádosti o úvěr je zřejmé, že společnost právnická osoba, při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). V prvé řadě je třeba uvést, že

dle doložených výplatních pásek je zřejmé, že žalovanému bylo z pravidelné měsíční mzdy strháváno výživné a srážky na exekuci (!). Žalovanému tak za měsíc leden 2019 byla vyplacena čistá mzda pouze ve výši 8.356,40 Kč a za měsíc prosinec 2018 ve výši 8.753,40 Kč Tyto skutečnosti jsou zcela v rozporu s tím, co bylo vyplněno v žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl, že má použitelný měsíční příjem ve výši 17.012 Kč. Dále nelze přehlédnout, že podle údajů vyplněných v žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaný nemá žádné vyživované děti do 26 let. Ve skutečnosti podle doložených výplatních pásek je zřejmé, že bylo žalovanému z příjmu strháváno výživné ve výši 3.500 Kč měsíčně. Zcela zásadní informací bylo i to, že proti žalovanému byly vedeny exekuce, na které splácel 9.651 Kč měsíčně. Tato skutečnost nebyla žalovaným nijak zastírána a je výslovně uvedena v jeho žádosti o úvěr. Dále pak nelze přehlédnout, že věřitelka žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě zejména vzhledem k nereálným (smyšleným) údajům, byť současně (na obecném formuláři) opatřené podpisem žalovaného. Především částka 1.000 Kč jako náklady na bydlení včetně energií neodpovídá realitě, byť měl žalovaný (ve svých 45 letech!) bydlet u svých rodičů. Stejně tak poddimenzované jsou výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady, které jsou uvedeny ve výši životního minima (3.410 Kč), které má pokrývat zcela základní a nezbytné potřeby jednotlivce. Vše tak nasvědčuje tomu, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet a právní předchůdce žalobkyně jeho osobní, výdělkové a majetkové poměry důkladně nezkoumala. Takový postup lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet.

22. Majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. S ohledem na shora uvedené soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum neplatnou, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o.z., když společnost právnická osoba, poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 86 cit. zákona nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání jeho skutečných příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

23. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

24. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Jestliže právní předchůdce žalobkyně přes neplatnost úvěrové smlouvy poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, plnil dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo mu tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 7.000,01 Kč, zbývá mu doplatit částku 7.999,99 Kč (15.000 Kč – 7.000,01 Kč).

28. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 7.999,99 Kč se pak stal splatným dnem 22. 9. 2021, neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od 23. 9. 2021, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. V souladu s  část věty před středníkem byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

29. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků, smluvní pokuty a poplatků zamítnout včetně příslušenství. V rozsahu, v jakém tedy soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením Žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.