Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 436/2021-154
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 22 450 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů
od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 21 530 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 14 950 Kč od datum
do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 21 530 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 14 950 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne datum se žalobkyně domáhala
po žalované zaplacení částky 22 450 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná coby úvěrovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba, IČO, jejíž část závodu byla ke dni datum převedena ve prospěch společnosti právnická osoba,
IČO, smlouvu o úvěru číslo. Žalobkyně coby postupník uzavřela dne
datum se společností právnická osoba coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem
za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 38 870 Kč, a to ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Původní věřitel svůj závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrované poskytl dne datum,
což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas a ocitla se tak v prodlení. Žalovaná uhradila věřiteli celkem částku ve výši 16 420 Kč. Aktuální dlužná částka ve výši 22 450 Kč je tvořena neuhrazenou jistinou po splatnosti ve výši 21 530 Kč, neuhrazeným úrokem z úvěru, který žalobkyně uplatňuje ve výši 368 Kč, neuhrazeným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 299 Kč a neuhrazeným inkasním poplatkem,
který žalobkyně uplatňuje ve výši 253 Kč. Dne datum byla žalované zaslána předžalobní výzva, avšak bez úspěchu. Žalobkyně taktéž v žalobě tvrdila řádné prověření úvěruschopnosti žalované.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.
K jednání soudu dne datum se bez omluvy nedostavila.
3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:
- Ze smlouvy o úvěru ze dne datum a z předpisu splátek, že dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 23 000 Kč, jehož převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr půjčku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 15 870 Kč, tj. zaplatit částku v celkové výši 38 870 Kč
ve 13 měsíčních splátkách ve výši 2 990 Kč splatných vždy k 31. dni v měsíci. Celkové náklady spotřebitelského úvěru pak dle smlouvy sestávají z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, z poplatku za správu úvěru ve výši 5 060 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši
4 370 Kč. V čl. V. odst. 4 smlouvy se žalovaná zavázala, že v případě prodlení s úhradou splátek či zesplatněné jistiny zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla
0,5 a jistiny,
- z nájemní smlouvy ze dne datum, čestného prohlášení ze dne datum a dodatku k nájemní smlouvě ze dne datum, že nájemní smlouvu uzavřela žalovaná jako nájemce na dobu určitou do datum a zavázala se na nájemném hradit částku ve výši 13 000 Kč měsíčně. Nájemné jí bylo sníženo na celkovou částku ve výši 10 000 Kč,
- z čestného prohlášení ze dne datum, že příjem žalované je ve výši 16 800 Kč měsíčně a dále pobírá alimenty na syna jméno ve výši 4 000 Kč,
- z poštovní poukázky typu anonymizováno ze dne datum, že neznámé osobě bylo vyplaceno 610 Kč Krajskou pobočkou obec ÚP ČR,
- z dohody o pracovní činnosti ze dne datum, že žalovaná tuto uzavřela n apozici anonymizováno – anonymizováno s jméno příjmení na dobu do datum za odměnu ve výši anonymizováno Kč/hodina,
- z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne datum, že v domácnosti se žalovanou žijí další 4 osoby, z nichž 2 jsou výdělečně činné (dcera má příjem ve výši 14 000 Kč měsíčně), jedno je nezl. dítě do 15 let a jedno nezl. dítě do 6 let. Za stravování a výživné žalovaná hradí měsíčně celkově částku ve výši 3 000 Kč a její průměrné měsíční výdaje jsou ve výši 6 500 Kč (celé domácnosti pak ve výši 13 000 Kč),
- ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne
datum,
- z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval dne datum žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 38 327,30 Kč splatnou ihned.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Žalovaná coby úvěrovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 23 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 38 870 Kč, a to ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Původní věřitel svůj závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrované poskytl dne datum, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná uhradila věřiteli celkem částku ve výši 16 420 Kč. Aktuální dlužná částka ve výši 22 450 Kč je tvořena neuhrazenou jistinou po splatnosti ve výši 21 530 Kč, neuhrazeným úrokem z úvěru, který žalobkyně uplatňuje ve výši 368 Kč, neuhrazeným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 299 Kč a neuhrazeným inkasním poplatkem, který žalobkyně uplatňuje ve výši 253 Kč. Dne datum byla žalované zaslána předžalobní výzva, avšak bez úspěchu.
5. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný
se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
8. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)
9. Podle ust. § 1880 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení.
11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud
je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,
že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné
je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:
18. Soud uzavírá, že žalobkyně je ve věci pasivně věcně legitimována, když na ni předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které původní věřitel vyplatil žalované hotovostně částku ve výši 23 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele
a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud
s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne
12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 . Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím,
že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
19. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět
i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu,
že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají
ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž
se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,
tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,
že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně
a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů,
na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné
a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout
i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
21. Uzavření smlouvy předcházelo posouzení úvěruschopnosti žalované, spočívajícího pouze v rešerších v databázích (bez jediného listinného důkazu o provedení těchto rešerší). Žalovaná uvedla a doložila čestným prohlášením, že její příjem je měsíčně ve výši 16 800 Kč, dále pobírá alimenty ve výši 4 000 Kč na nezl. syna jméno. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvádí žalovaná částku ve výši 21 410 Kč, jako měsíční příjem. Žalovaná doložila nájemní smlouvu spolu s jejím dodatkem, ze které se podává, že za nájem hradí 7 000 Kč a zálohy na energie jsou ve výši 3 000 Kč, avšak též, že nájemní smlouva je uzavřena na dobu určitou do datum. Žalovaná uvádí, dále částku na stravování a výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, avšak bez ostatních výdajů. Je zřejmé, že věřitel jako průměrné měsíční výdaje celé domácnosti uvedl částku skládající se pouze z částek na bydlení, energie a zmíněné stravování. Právní předchůdce žalobkyně neakcentoval ve výdajové stránce další nutné výdaje jako např. doprava, zájmy, spoření či výdaje pro nezletilého syna jméno. Žalobkyně si k výdajům nevyžádala ničeho kromě nájemní smlouvy, dále nijak výdaje žalované neprověřovala, ani při uzavírání smlouvy o úvěru nepočítala s jakoukoli„ finanční rezervou“ na tzv. nepředvídatelné výdaje. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak především výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.
22. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála
své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr
o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni požadovaný dluh v dané době splatit. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.
23. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení mu poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002 , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007 ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak
po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
24. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaná z této částky vrátila dle tvrzení žalobkyně částku ve výši 16 420 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku
6 580 Kč.
25. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , pouze však z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky
z prodlení z částky 21 530 Kč od datum do zaplacení, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od datum. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byla žalovaná vyzvána k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému ve výzvě ze dne datum, ve které žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Tato písemnost byla žalované odeslána dne datum. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to,
že se tak stalo datum, pročež první den prodlení nastal datum. Soud proto zamítl žalobu
v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, je uvedeno
ve výroku II. tohoto rozsudku.
26. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 15 870 Kč, není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).
27. O náhradě nákladů řízení ve výroku III bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.