Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
24 C 232/2021-64
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 2 728,06 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 4 811,60 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 4 811,60 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení v této věci bylo co do 811,60 Kč dlužné nájemné za zařízení anonymizováno 6 slov a právnická osoba PVR HDD USB READY (70 Kč měsíčně za každé zařízení) vyúčtované doklady číslo číslo číslo číslo dále co do 4 000 Kč smluvní pokuta za nevrácení uvedených zařízení (2 * 2 000 Kč) po skončení smlouvy, to vše podle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené dne 16. 8. 2015 mezi žalovaným a společností právnická osoba Uvedená společnost pak ke dni 1. 4. 2020 zanikla fúzí sloučením se žalobkyní.
2. Soud po provedeném dokazování mohl pouze uzavřít, že žalovaný měl od 7. 7. 1994 zřízenu zásuvku kabelového televizního rozvodu a dále, že dne 29. 7. 2015 byl žalovanému společností právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dodán právnická osoba anonymizována čtyři slova a dne 19. 9. 2018 byl žalovanému společností dodán modem. V obou zakázkových listech pak byl žalovaný upozorněn, že pokud nevrátí dodaná zařízení po skončení smlouvy, je společnost oprávněna požadovat v souladu s všeobecnými podmínkami smluvní pokutu dle ceníku. Všeobecné podmínky poskytování služeb pak mimo jiné stanovují, že pronajatá zařízení je třeba vrátit do 14 dnů od ukončení smlouvy, jinak se zákazník vstavuje riziku vyúčtování smluvní pokuty podle ceníku. Ceník pak obsahuje smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za nevrácení uvedených zařízení. Společnost vyúčtovala žalovanému nájemné za uvedená zařízení (70 Kč měsíčně za každé z nich), a to doklady číslo číslo číslo číslo. Dopisem ze dne 7. 5. 2019 pak společnost odstoupila od smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací.
3. Pokud se jedná o vyúčtované nájemné ve výši 811,60 Kč, dospěl soud k závěru, že žalobkyně o tomto nároku neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. , neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15 , dostupné na http://nalus.usoud.cz). K tomu je třeba uvést, že z žádného z provedených důkazů nebylo zjištěno ujednání o nájemném, neboť žalobkyně nepředložila ani v žalobě tvrzenou smlouvu ze dne 16. 8. 2015, ani v doplnění žaloby uváděnou novaci ze dne 13. 9. 2018. Ze zakázkových listů pak žádné ujednání o nájemném (byť třeba odkazem na ceník) nevyplývá.
4. Dále pokud se žalobkyně domáhala smluvní pokuty (2 * 2 000 Kč) za nevrácení dodaných zařízení, je třeba konstatovat, že se v daném případě jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Spotřebitelské smlouvy přitom nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 1813 o. z.). Od dodavatele je tudíž možno očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné rovině poctivě a nepostupuje-li tak, zpronevěří se důvěře (dobré víře) spotřebitele a takovému nepoctivému chování nelze poskytnout právní ochranu. Uvedená zásada se mimo jiné projevuje tím, že text spotřebitelské smlouvy – obzvláště pokud se jedná o smlouvu formulářovou – musí být pro průměrného spotřebitele čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, přičemž tato zásada dopadá i na obchodní podmínky, které se staly součástí spotřebitelské smlouvy. Nutno přitom podotknout, že právo na ochranu spotřebitele v zásadě užití obchodních podmínek nevylučuje, je však třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 ). Nutno tudíž uzavřít, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné.
5. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokutu podle ustanovení všeobecných podmínek (resp. druhým odkazem podle ceníku služeb), které se měly stát součástí smlouvy prostřednictvím tzv. včleňovací doložky (zde pouze upozorněním v zakázkových listech), soud dospěl k závěru, že se žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) dopustila chování v rozporu se shora uvedenou zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Na uvedeném nemění ničeho ani skutečnost, že zakázkové listy samy malým písmem obsahují upozornění na smluvní pokutu, neboť toto upozornění je zcela nekonkrétní a bez podrobného studia všeobecných podmínek a ceníku není zřejmé, za jaké konkrétní porušení smlouvy smluvní pokuta společnosti náleží a v jaké výši.
6. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
7. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř. ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).