Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 42/2022-52
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 32 447,32 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 808,30 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 696,45 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně
z částky 27 808,30 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení 4 639,02 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši
1 038,55 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 769,30 Kč, úrokem ve výši 9,9% ročně z částky 32 447,32 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 639,02 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 832,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 808,30 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 696,45 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 27 808,30 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení 4 639,02 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 038,55 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 769,30 Kč, úrokem ve výši 9,9% ročně z částky 32 447,32 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 639,02 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 832,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 32 447,32 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích pod body I. a II. tohoto rozsudku. Uvedla, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 24. 6. 2017 uzavřena Smlouva o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. anonymizováno, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč prostřednictvím internetového bankovnictví na jeho stávající běžný účet mKonto. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet formou 60 měsíčních splátek po 847,91 Kč včetně úrokové sazby ve výši 9,90% ročně. Jelikož žalovaný opakovaně porušil smlouvu a dostal se do prodlení s hrazením splátek, kdy neuhradil splátky za měsíce říjen, listopad a prosinec 2018, vyzvala ho žalobkyně dopisem k doplacení dlužných splátek. Žalovaný dlužné splátky neuhradil a žalobkyně tak dopisem ze dne 25. 12. 2018 odstoupila od smlouvy, čímž se stal celý dluh ke dni 6. 2. 2019 splatným. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky a žalobkyně tak vedle dlužné jistiny úvěru ve výši 32 347,32 Kč, a dlužných poplatků ve výši 100 Kč požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 038,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 465,75 Kč, úrok ve výši 9,90% ročně z částky 32 447,32 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 32 447,32 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že jeho souhlas byl dán. Jelikož žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
5. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ č. GNN bankovní účet ze dne
24. 6. 2017, Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů mBank, Všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a Historie úvěru anonymizováno bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným dne 24. 6. 2017 uzavřela Smlouvu o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostně na jeho účet mKONTO č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr nejpozději do 23. 7. 2022,
a to v 60 měsíčních splátkách po 847,91 Kč, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce, včetně smluvního úroku ve výši 9,90 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím již vedeného elektronického bankovnictví žalovaného, zřízeného dne
7. 12. 2011, kdy akceptace žádosti žalovaného o úvěr byla potvrzena SMS zprávou na telefon žalovaného (viz Žádost o zřízení účtu č. anonymizováno ze dne 7. 12. 2011, Smlouva
o vedení účtu ze dne 7. 12. 2011 a potvrzení o zřízení účtu mKonto č. bankovní účet). Žalovaný sjednané splátky ani poplatky za vedení úvěru a pojistné, nehradil řádně a včas, přičemž celkem na úvěr uhradil 12 897,21 Kč (viz Historie úvěru anonymizováno).
6. Z transakční historie účtu žalovaného za období od listopadu 2015 do června 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného uvedenými výpisy. Z výpisu z doby cca 3 měsíců před poskytnutím úvěru bylo zjištěno, že jediným příjmem žalovaného byly částky v různé výši v rozmezí od 4 500 Kč do 24 500 Kč, které byly na účet žalovaného zasílány od jméno příjmení s poznámkou,,Jakub‘‘. Zároveň každý měsíc z účtu odcházela platba ve výši 16 000 Kč, označená,,nájem‘‘ a platba na splátku a pojištění úvěru v celkové výši 2 576 Kč. Od 24. 4. 2017 pak byl zůstatek na účtu žalovaného menší než 0 Kč, konkrétně ke dni 22. 6. 2017 ve výši – 90 555,21 Kč.
7. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 25. 12. 2018 včetně dodejky a druhé výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 30. 11. 2018 se podává, že jelikož žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně odstoupila od smlouvy, přičemž dle tvrzení žalobkyně se dne 6. 2. 2019 stal celý dluh splatný.
8. Z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 2. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky vzniklé v souvislosti s uzavřenou Smlouvou o hotovostním úvěru mPůjčka Plus č. anonymizováno.
9. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.
10. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 27 808,30 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala potřebné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 28. 2. 2022, č.j. 9 C 42/2022 - 31 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě odborné kontroly finančních toků na účtu žalovaného, čestného prohlášení o výši příjmů a zároveň nahlížela do bankovních
i nebankovních registrů. Žalobkyně k důkazu předložila toliko výpis z bankovního účtu žalovaného, dále již žalobkyní nebyly doloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. potvrzení o příjmu, pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva atd. Zároveň nebylo prokázáno, že byly řádně zjišťovány výdaje žalovaného a stejně tak žalobkyně neprokázala, že řádným způsobem porovnala výdaje
a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených výpisů z účtu žalovaného má soud za prokázané, že mu na účet byla připisována částka v různé výši, nicméně z ničeho nebylo zjištěno, že se jedná o příjem žalovaného ze zaměstnaneckého či jiného obdobného poměru. Zároveň mu z účtu každý měsíc odcházela platba ve výši 16 000 Kč s označením,,nájem‘‘, platba na splátku jiného úvěru a od dubna 2017 byl jeho zůstatek menší než 0 Kč, již z této skutečnosti je patrné, že žalovanému nezbývaly žádné prostředky k pokrytí jiných životních nákladů, natož na splácení poskytnutého úvěru. Dále soudu nebyly předloženy žádné jiné listin y, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného. Současně ze strany žalobkyně nebyly žádným způsobem zkoumány výdaje žalovaného. Nadto soud uvádí, že k ověření údajů poskytnutých žalovaným byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale
i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nahlédla do evidencí klientských informací (např. SOLUS či NRKI), aby ověřila skutečné zadlužení žalovaného a existenci či neexistenci pohledávek po splatnosti.
19. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla
a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.
20. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Dle platební historie k úvěrovému účtu žalovaný na úvěr uhradil celkem 12 191,70 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši
27 808,30 Kč, které jí bylo přiznáno společně s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 696,45 Kč (vypočítaným zákonnou sazbou z dlužné částky 27 808,30 Kč za období od
7. 2. 2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti dluhu, když minimálně od tohoto data byl žalovaný o dlužné částce srozuměn, do 4. 2. 2020) a zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 9,75 % ročně z této částky od 5. 2. 2020 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
21. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 298 Kč, a odměnu za zastupování advokátem ve výši 1 500 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , (dále jen„ vyhláška“), a ustanovení§ 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky; dále z odměny a náhrad zástupce žalobkyně 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 39 951,62 Kč (tj. včetně příslušenství v podobě kapitalizovaných úroků) a soud vyhověl žalobě co do částky 30 504,75 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně od jejího„ úspěchu“. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 52,71 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 3 476 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 1 832,20 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).