Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 90/2022-14
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a od datum do zaplacení z částky částka, se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky [částka], se zamítá. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se žalobou ze dne datum na žalované domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že dne datum poskytl žalované na základě její žádosti spotřebitelský úvěr ve výši částka splatný původně dne datum. Žalovaná využila možnosti prodloužit splatnost poskytnutého úvěru, v důsledku čehož nastala splatnost dne datum. Před poskytnutím úvěru posoudil žalobce schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet tak, že si vyžádal potvrzení o jejích příjmech formou výplatní pásky/daňovým přiznáním/výpisem z bankovního účtu. Výdaje žalované získal jejím prohlášením a ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým statistickým úřadem. Žalobce dále provedl lustraci žalované v centrálním registru exekucí, v insolvenčním rejstříku, oboje s negativním výsledkem a v registru úvěrů anonymizováno, kde byly zjištěny měsíční výdaje žalované na splátky ve výši částka. Na základě uvedeného a po porovnání příjmů a výdajů žalované, dospěl žalobce k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Žalovaná úvěr čerpala, avšak nesplácela. Vzhledem k tomu, že uhradila pouze částku částka, byly jí dále účtovány poplatky za upomínky ve výši částka a částka, poplatek za předání pohledávky k vymáhání inkasní agentuře ve výši částka a smluvní pokuta ve výši dvakrát částka. Žalovaná je dále v souladu se zněním smlouvy o úvěru povinna uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne datum uzavřel žalobce se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce žalované poskytl úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka ve lhůtě 30 dnů (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a předsmluvních informací). Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem dne datum (z potvrzení o platbě). V případě prodlení byl žalobce oprávněn po žalované požadovat dle čl. 7 smlouvy o úvěru dále smluvní pokutu, poplatky za zaslání upomínek a poplatek za předání inkasní agentuře. Žalovaná uhradila dle tvrzení žalobce pouze částku ve výši částka přesto, že byla k zaplacení dlužné částky upomínána (z upomínek). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou, na kterou však nereagovala (z předžalobní výzvy, včetně dokladu o odeslání).
4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz žalobcem doloženými listinami. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalobce žalovanou v den uzavření smlouvy v evidenci lustroval s negativním výsledkem. K ověření příjmu žalované měl žalobce k dispozici výplatní pásky žalované za měsíce červenec a srpen roku 2021, ze kterých byly zjištěny za uvedené kalendářní měsíce příjmy ve výši částka a částka měsíčně. Soud dále provedl důkaz listinou„ Posouzení úvěruschopnosti žadatele“, ve které je uvedeno, že žalovaná nemá žádné nezaopatřené děti a je zaměstnána u společnosti právnická osoba s příjmem ve výši částka měsíčně. Výdaje žalované jsou zde uvedeny částkou v celkové výši částka, z toho výdaje na bydlení částka, osobní výdaje částka a splátky jiných půjček částka. Dále je v listin ě uvedeno, že žalovaná byla s negativním výsledkem lustrována v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. V registru úvěru anonymizováno byla lustrována s jedním výsledkem s tím, že má uzavřenu jednu smlouvu s půjčenou částkou částka a částkou k úhradě ve výši částka. Ze všech uvedených údajů dospěl žalobce k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet, když po porovnání příjmů a výdajů jí zbývají volné zdroje ve výši částka.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě uvádí, že úvěruschopnost žalované řádně prověřil, nicméně soud k tomuto závěru po provedeném dokazování nedospěl. Žalobce vyšel při posuzování úvěruschopnosti pouze z prohlášení žalované doplněného o statistické údaje, které však nelze považovat za dostatečné, neboť o konkrétní finanční situaci povinné a její schopnosti poskytnutý úvěr splatit nic nevypovídají. Závěr žalobce o tom, že je žalovaná schopna dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Dle údajů v listin ě posouzení úvěruschopnosti žadatele byl uveden příjem žalované částkou částka a výdaje částkou částka. Skutečnost, že žalobce ověřil příjem žalované, byla prokázána výplatními páskami, jak žalobce dospěl k výdajům ve výši částka, nebylo konkrétními důkazy podloženo. Žalobce v tomto smyslu odkazuje pouze na statistické údaje a prohlášení žalované, které však nejsou pro posouzení úvěruschopnosti konkrétní osoby dostatečné, neboť každý jednotlivý případ je třeba posuzovat individuálně. Žalobce si mohl od žalované vyžádat např. výpis z účtu, ze kterého by bylo možné konkrétní výdaje žalované ověřit. Skutečnost, že žalovaná má uzavřenu další úvěrovou smlouvu, se soudu naopak jeví tak, že žalovaná se již v době uzavírání úvěrové smlouvy potýkala s finančními problémy, a proto je třeba bezpodmínečně trvat na tom, aby její výdaje byly řádně ověřeny a posouzeny. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem, dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že by úvěruschopnost žalované řádně prověřil. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem.
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
19. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku částka, na kterou žalovaná žalobci dosud uhradila částka a je proto povinna žalobci vydat zbývající částku částka jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná, poplatků a smluvní pokuty, které mají oporu v neplatné smlouvě, soud žalobu zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť byť byla ve věci převážně úspěšná, náhradu nákladů řízení nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů od dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).